Den celý mátožný;
vyje pro bolest
a touhu po krvi.
V noci třpytící se zub
na obloze
mu říká TEĎ.

Probuzen divoce,
do samoty.
Mysl omámená,
ticho se zarývá
do morku kostí.

Cení tesáky své
bílé kopí ostré;
v temných očích
krutost i hrůzu zároveň.

Čich vede ho jistě
na krvavé hody,
mordu pokrčenou,
připravenou k útoku.

Ráno v prvním rozbřesku,
probudí se opět
v zapomnění.