|
|
|
| |
Rozhovor ad absurdum
"Děláš si srandu, že jo?"
"S takovými věcmi se
nežertuje."
"Dobře. Co chceš dělat?"
"Já nevím."
"Něco přeci musíš udělat, ne?"
"Asi. Nevím."
"Ty nevíš? To je teda super. A kdo to pak má vědět,
když ne ty?"
"Ty."
"Já?"
"Ano, ty. Zasloužil ses o to stejnou
měrou jako já."
Ticho.
"A možná i větší."
Nechápavý pohled.
"Já jsem to přeci nechtěla."
"A já snad ano?"
"Jasně. Jinak by se nic
nestalo."
"Myslel jsem, že to chceš. Jinak bych..."
"Nechtěla jsem to. Jen jsem se bála,
že mě už nebudeš chtít. Že mě pustíš k vodě."
"To bych nikdy neudělal."
"Říkal´s, že si dáš bacha.
Věřila jsem ti. Ale tys mě zradil."
"Promiň. Já jsem...."
"Proč bych ti to měla prominout?
Nezasloužíš si to."
"Já vím. - Ptám se znova. Co s tím chceš dělat."
"Já nevím. Ale neměla by otázka
znít spíš: Co s tím uděláme? Týká se to přeci nás
obou."
"Myslíš?"
"Hm."
"Já nevím."
"Vezmeš si mě?"
"Blázníš? Co by na to řekla moje manželka?"
"S tou se rozveď. Stejně se
nemilujete tak jako my dva."
"Je mi líto, ale mám na věc jiný názor."
"Fajn. Takže návrh na řešení od
tebe neuslyším asi žádný, co?"
"Pojďme pokračovat v našem vztahu jako dřív, než jsme
se spolu..."
"Poslouchal´s mě posledních deset
minut? Jsem těhotná. Čekám s tebou dítě."
"No a?"
"No a?! Jak chceš pokračovat jako
dřív? Máš manželku. Prostě to nejde."
"Asi ne. Ale Helenka by možná neměla nic proti tomu
kdybyses k nám nastěhovala. Mohli bychom žít pospolu..."
"Jako jedna velká rodina. Seš na
hlavu? Poraď mi, prosím."
"Zajdi si do nemocnice. Tam to řeší."
"Myslíš potrat?"
"Jo. Tak se tomu říká. Nech si to vzít."
"To? Snad ho nebo ji."
"Když k tomu přilneš, budeš to mít těžší. Se ho
zbavit."
"Jsi odpornej. Fakt hnusnej."
"Nespalas ještě z někým? Chci říct vážně je to
moje?"
"Zaručeně. Milovala jsem se
jedenkrát v životě. S tebou."
"Nevěděl jsem, žes byla ještě panna, když jsme
spolu..."
"Ve třinácti nebýt panna? Myslíš
trochu?"
"Co? Tobě je třináct?"
"Ne. Teď už čtrnáct. Minulý
týden jsem měla narozky."
"No to je gól."
"Nedělej, žes to nevěděl.
Věděl´s to moc dobře."
"Hm. Věděl. Dělal jsem si srandu. Pořád si myslím, že
ta interupce je jediné správné řešení."
"Pro tebe. Ne pro mě."
"Nekomplikuj to. Jdi tam. Všechno zaplatím."
"Potrat možná, ale následky
těžko."
"Komplikuješ to. Zbytečně."
"Já že něco komplikuju? Paráda.
Kdo to zavinil? Ty. Tak se starej."
"Zaplatím potrat..."
"Jiné řešení. Nebo mám
navštívit tvojí ženušku a všechno jí povědět? Mám jí
vypravět jak jste si to se mnou rozdával v kabinetě, pane
učiteli? Ta by měla radost."
"To neuděláš."
"Že ne? To byses divil, čeho jsem
schopná. Jestli se nerozvedeš dobrovolně, zažiješ něco, co
jsi ještě nezažil. Už vidím novinové články:
"Učitel spí s vlastní žákyní.", "Škola
hradí potrat své malé studentce"... Já si myslím, že
by ti napařili pěkných pár let."
"Hloupost."
"Spát s nezletilou je trestné.
Hodně trestné. Doufám."
"Přeci bys nešla na policii. Ne, to bys neudělala. To
ne."
"Záleží na tobě. Rozveď se. Pak
už to nějak utajíme. Co děláš? Nesahej na mě!"
"Udělám všechno co budeš chtít. Neboj. Teď mi ale
dovol trochu potěšení. Prosím. Prosím"
"Já nevím. No, dobře. Ale ne
přímo... víš, jak to myslím, že jo?"
"Jasně. Jenom se pomazlíme. Pojď kousek sem. Ano.
Tak."
"Co děláš? Nech mě. Ne.
Pomoc."
"Drž hubu, ty děvko."
"Pust mě. Pomoc. Ne...."
"Tak a je to. Nedýchá. To víš, já se budu kvůli
takovýmu špuntovi rozvádět. Tůdle!"
MF DNES : "Ve
škole bylo zavražděno čtrnáctileté děvče, které jak
ukázala pitva, bylo ve druhém měsíci těhotenství. Po
pachateli se pátrá...."
|
|
|