To bylo ten den, co utekla májová koťata, když potkala šedou myš.
Tehdá se snesl k nohám prach z šedého chvostu bludné komety, střelené šípem dikobrazí bodliny.
Tu vyjely smečky metařů a smýčily chodníky v kašli a rachotů povelů čistých dam, v štěkotu černých, pudlů huňatých.
Ten den, nechtěl jsem vyjít do rosy a šlapat trávu v stopách ospalých slimáků.
Ten den, mluvil jsem s vichřicí a nechal se odnést do ráje, kde jsou parkety lesklé jak třpytka na štiku.
To bylo ten den, co utekla májová koťata, když potkala šedou myš.
Tak vidíš, beruško! Prošla jsi přímkou v dlani mé a zakopla o prostředníček v úleku a v pádu jsi volala: "Táhni k čertu"! Snesla ses k zemi, kde jsem Tě nenašel.
To bylo ten den, co utekla májová koťata, když potkala šedou myš.
A já jsem v ráji lesklých parket a ne v pekle, kams mě poslala, beruško! |