|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Navzdory všemu se přikláním k teorii nesmrtelnosti. Udělali jsme mnohé, ale víc jsme toho zameškali. Už vím proč to všechno a už se nebavím při pohledu do zrcadla. Stará šedivá tvář se na mě směje a kýve mi na pozdrav. Mnohé se změnilo, mnohé se změní. Hledám čaroděje a řeším sama své myšlenky. Ubohé a zbytečné. Pohled stále přívětivější. Má to znamenat odpuštění? Nebo zatracení? Beru zatracení, ubližuji. Mám toho hodně co napravovat, ale proč já, když ostatní ne? Jsou takoví nebo jiní? Jak to poznám. Nepoznáno. Jen domnění, že všechno bude v pořádku, jen chvilka trpělivosti, jen malá ostrá břitva. Z oceli. Zlomí se. Voda ve vaně se barví krví, ve tváři v zrcadle se probouzí život. Měním se? Barvím se? Mám přestat? Ne. Nepřestanu, nikdy. Jsem jen sen, který se ti zdá být tak dokonalý. Odejdi. A nevracej se ke vzpomínkám. Přirovnání k dobrému se mi hnusí stejně jako ty, když mi dýcháš na záda. Směju se ze sna, když se pokoušíš na mě řvát. Neobvyklé situace se mi promítají před očima. Nenávist a zloba míří k cíli. Je jedno, kdo doběhne první. Závist nám zaslepila vědění a pocity na nikoho. Málokdo se kaje a lidi se na sebe šklebí. Hospůdka na rohu ulice si žádá pochopení a převelice se snaží zachovat si důstojnost. Odkopnu ji a půjdu se umýt. Mám dobrý pocit ze smrti někoho cizího. Nesnáším ten stav radosti. Posmívá se mi. Přehodnocuji situaci na náměstí. Kdo půjde dál a kdo zůstane. Pořád ty samé otázky, na které znám odpovědi.
|
|
|
