|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A můj táta nese tu tíhu
na svých ramenou
(osmdesátiletou ženu
s váhou osmiletého dítěte)
... z některé chvíle jakoby
nešlo se hnout
celý život ...
můj syn hlasitě
odříkává otčenáš
a já vím že
každé slovo váží
sněhem té
dlouhé cesty
někdy
možná
chtělo by vevnitř
zout
a v zákoutí starých
domů zůstat
...a nejde to ...
doma vaříme
se sestrou grog
a všechno zprohýbané
těmi posledními
dny
(mysl se zatemňuje
už měsíce
- rodová propojení
nekončících
pupečních šňůr)
se rovná
- vzpomínáme na moře
na velké vlny
sledované v těžkých
kabátech
nepatřičnost taky patří
k chuti na patru
i ty umělé kytky
- přidrátované
jakože někde
něco
kvete
- asi proto jsem brečela
a pak ti psala
taky jsem tudy už šla
a minula
ta stará zákoutí
(a táta se chce vracet
do MÍST
- jakoby ta
osvobodila jeho tíhu
- a co já vím?
- léta pevných tvarů
zámků minula
a ztrácené klíče...)
a tak ti píšu
bosa
s nohama u našich na kanapi
(táta cestuje
máma zjednává
klid - tak učitelsky natruc
zabušit a vevnitř
maminkovsky tát)
s grogem plavnými
skoky přes ten den
a rok
a dál ...
... i DOMA zarývá se
dláty do zad
a někudy POŘÁD
tu černou
truhlu nesem ...
|
|
|
