Den znaven usíná, znaven černou nocí, které zmaten sedl již k ránu na vějičku. Mě spáti se chce s ním. Tak hlídej spánek můj, můj maličký andělíčku.
Už ozval se ten čas, co tady straší nás a provází jej zvonů hlas, zvouc nás s sebou na chviličku. Mě jíti se chce s ním. Tak hlídej kroky mé, můj maličký andělíčku.
Teď brodím se květy, co pro mě voní, opatrně snad, abych nešlápl na včeličku. Já bojím se,aby neulétla. Tak hlídej i ji, můj maličký andělíčku.
Touha nás přenáší, hladí a čechrá dny, zmačká nás do hrsti a napíchne na vidličku. Vím o ní,že tu je. Tak hlídej duši mou, můj maličký andělíčku.
Pak přišla ona, s úsměvem co září, aj krokem lehkým svým. Tu vzal jsem v dlaň ji za ručičku a šel s ní v dál. No, raději se otoč! Můj maličký andělíčku.
|