Stín a moře vln
Petr Herman
I.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Harmonie šustění. a šumícího listí
je jak stromový balet
tančí chvíli tak a pak chvíli onak
na stranu se uklání a pak v tichém bezvětří
urovnává lístky, uhlazuje svou skráň.
A ještě než jde spát, roztáhne
větve v korunách, protáhne své tělo,
rozpaží větve by večerní modlitbu vykonal
a tu možná slyšet jeho hlas
tichý, tichoučký … sotva jej uslyšíš.
Věčný stín a moře vln
v korunách stromů, Bože,
mi přej a dej dostatek síly
bych vyrostl ve statný strom
a dodej mi víc víry v lidi
zdá se mi, toť špatný tvor.
Ale tak špatné to sním zas není,
vždyť má v sobě to, co já,
když už už zdá se, že skomírám,
nabere odkudsi životní sílu,
o níž nemám tušení, kde se skrývá,
a žiji a žiji dál
Stín a moře vln
v korunách stromů, Bože,
přej nám. Amen.
II.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Mír vzácných chvil
ticho kolem a vůbec nic
nechtít. Jen stát a dívat se
Jak se do něj opírá vítr
a jak čelí tomu zlu. Statný strom,
větve a listy od něj polámaný a
pranic si z toho nedělá. Nové listy a větve
vyraší a pak bude opět zelený, krásnější,
silnější a moudřejší jak dřív.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Symfonie šumícího listí.
III.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Ohýbán neustálou silou
svých větví a větru, mlátí se
ze strany na stranu. A když
náhle přestane dout, ten strom
se narovná. Ustál ten boj. Zvítězil.
Jak lidé v totalitním systému,
vláčeni ze strany na stranu,
pokora a čest, hrdost a pýcha
zlomit se nedá. I oni ve svém boji dokázali zvednout
své tělo. Napřímit se a hrdě jít dál.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Symfonie šumícího listí.
IV.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Blízkost jeho duše cítím,
stojím tam a čas najednou, jak by se zastavil
tajnou řeč vysílá, když ve větru větvemi klátí
jak námořník vlajkovou morseovkou
vysílá šifry do okolí. A málokdo je pochopím
Málokdo se nad nimi zastaví. Málokdo s ním cítí.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Harmonie šumícího listí.
V.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Žlutý koberec pampelišek
vyrostl ve stínu a tak
jsem si, ve snaze učinit si pohodlí,
na něj lehl a zahleděl se
do zelené mihotající se koruny
a tiše jsem sledoval to věčné šumění,
hemžení se ptactva, ti ptáci přilétají
na kus řeči se stromem a opět odlétají,
když řeč najednou ztichne a vázne, ve snaze
udržet si náklonnost a přátelství toho stromu.
Přesně jako my, lidé, jsme nuceni jakýmsi pudem,
když se najednou neví, co říct,
radši na chvíli odejít,
aby se posléze vrátili a mohli najít
společnou řeč. Princip přátelství.
Princip obecného mateřství
Vždyť i ten strom je pro ptáky vlastně „ matkou,“
co je věčně hlídá. Nabízí jim
otevřenou náruč, která chladí paprsky Slunce,
která chrání před útokem jiných dravců. Nabízí
jistý a slušný komfort bezpečí.
Tak i my, lidé, u svých přátel hledáme
něco, co nás chrání, co nás hřeje,
nějaký pocit jistého bezpečí, rady
možnost vypovídat se z problémů.
A tak si dál ležím v těch pampeliškách
dívám se do koruny stromů
a prožívám si to ticho:
Stín a moře vln
v korunách stromů
Symfonie šumícího listí.
VI.
Stín a moře vln
v korunách stromů
Celé dny se dívám do koruny stromů
a celé dny mám jen stejný pocit
Stát se na chvíli stromem
laskat ptáky svými listy
schovávat si je jak poklad nejcennější
hladit ji po hřbetě a chtít být chvíli i jimi,
touha chtít se svobodně rozlétnout
do neznámých krajů za dobrodružstvím
a pak se vrátit se jak do „lůna mateřského“
Čekání na návrat. Někdy přímo až beznadějný
Mrtvo a ticho v ulicích, rozbourané staveniště
pláč okolo zdupané ruminy a stín toho
stromu. Jeho květy zničehonic padají na zem,
rozbíjejí se jak slzy o kamennou dlažbu. Ten strom
zničehonic vypadá jako žena, ana neoděna,
nenalíčena a neučesána pozbyla veškeré krásy.
Ale to je jen zdání. Za malou chvíli je obsázen
plody své lásky zkrášlí své tělo a světe,
div se, je možná krásnější, než dřív.
A tak i my lidé, jdoucí světem
chvíli jsme slzami rozbitými o dlažbu
chvíli těhotnými a v dlouhém očekávání,
abychom pak porodili a byli jsme krásnější než dřív.
Celé dny se dívám do koruny stromů
celé dny mám stejný pocit
že pro svoji zabedněnost a zahleděnost do svých problémů
nevidíme naši krásu, krásu člověka,
natožpak krásu stromů. Jen poslouchejte:
Stín a moře vln
v korunách stromů
Symfonie šumícího listí.
|