V růžovém domě se ukázalo oko

a sežralo hada, pískajícího, kroutícího páteří.

A ta praskla

Lekla se plovoucí podlahy a horkého vzduchu, který rozkládal myšlenky

Ztraceni v dualitě

Jen spirálovitá lednice to rozlouskla a popelka přinesla tři možnosti

Ta prostřední a na půdu a zas znova...

A ty pořád jen myslíš na černé a bílé

Ó bože, jak prožít ty krásné chvíle

Beze zmatku a rozpustile

Bez následku co tě drtí jak křídlo jedovaté ropuchy

Oko co krvácí, žene tě do víru světa

A nevidíš už barvy

Vše jen černé bílé

Jednoduché řešení

Upsat duši... NEMYSLET už víc

Mít jen věci a mozek na obtíž.