Jsi daleko!

Moc kilometrů

a je to hodně proti větru,

(ne, zas tolik mě nedrží,

že nemám kapku v nádrži),

jenže jsi ještě dál,

mimo můj možný dolet,

kde každá vzpomínka na lásku umí bolet,

mimo mou dimenzi,

v svém paralelním světě,

sněží  tam v červenci

a jabloň rudě kvete

a moje veršíky, když k tobě přilétají

o tvrdé kotníky si křídla otloukají.

Ne, neznám první máj jako ten dnešní,

NIC! místo pusy pod rozkvetlou třešní,

kterou jsem rok co rok navzdory tachometru

vozil ti s úsměvem ještě víc kilometrů,

jenže ač vzdálena,

přece jsi blízko byla,

veselá, voňavá, hebká a roztomilá,

ne jako dnes, kdy nedohlédnu

tvého chladu kraj.

Ne, nepamatuji si stejný první máj…

…v němž bych si musel říct:

„i kdybys o poznání byla blíž,

o moje polibky už stejně nestojíš!".