|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vždy když jsem na Pavláku, stojí tam starý cikán, hraje na foukací harmoniku a podle repertoáru je znát, že jeho paměť nebo fantazie hodně poklesla, neboť hraje stále totéž a dokola. Přesto se najde hodně lidí, co se zastaví a hodí mu tam přebytečné drobné, co mají po kapsách. Já nejsem výjimkou. Jen se na něj usměji a vhodím do kelímku všechny mince co mám, a o kterých vím, že mi určitě budou chybět. Oželím je, kvůli němu. Více by mě zajímalo, zda tito lidé hodí každému žebrákovi, či výdělečně činnému obchodníkovi nějaké drobné a proč. Stydíme se za ně? Litujeme je? Bojíme se jich? Jsou to přece lidi jako my a nevíme jak se na ulici dostali. Představte si, že dostanete výpověď z práce a příštích několik týdnů hledáte práci. Neseženete ji. Brigády nezachrání Vaši finanční situaci a výdělečné hry typu letadlo Vás neuživí. Nemáte na nájem. Zkoušíte všechno možné i nemožné. Našetřené peníze kvapem dochází a Vy nemáte jinou možnost, než rozprodat zbytek věcí, co máte doma ve vitrínkách, obrázky na zdech a staré metály, ale kolik za to dostanete? Málo, samozřejmě. Na nájem to prostě nestačí. Opustí Vás partner, protože nic nemáte a Váš stres způsobí citový chlad. Přemýšlíte, hledáte, nemáte. Jdete z domu nebo z bytu. Nemáte nic. Jste na ulici během několika dní a podvědomě víte, že už práci nenajdete, protože nemáte bydlení. A jste v kole, které by zachránila jen rada a pomoc od někoho, kdo tímhle prošel. Lehnete si někam na lavičku. Vyspíte se, protože víte, že už to máte za sebou. Přijde parta pubescentů, okradou Vás a zkopou jen proto, že tam jste a už nemáte sílu se prát se životem. Je Vám to jedno. Začne Vám být zima, tak si dáte panáka za zbytek drobných v kapse. Pochopíte, že je Vám tepleji a že Vás nic jiného zahřát nedokáže. Stále se ptáte po práci, po brigádě, která by Vás udržela na živu. Marně, protože smrdíte a máte na sobě roztrhané šaty a podle vzhledu budete určitě hloupí. Sledujete lidi na ulici, jak se Vám vyhýbají a snažíte se jich ptát, co máte dělat. Nikdo se s Vámi nezastaví a přitom Vám chybí jenom peníze. Občas se kolem Vás mihne člověk, který Vám vynadá za to, jak vypadáte a uteče pryč, ani mu nestačíte říct, že jste tu prašivou práci prostě nenašli. Začnete pít, protože je Vám zima a najdou se tací, kteří po Vás hodí korunu. Začnete je sbírat, už nemáte jinou možnost (nebo o jiné nevíte). Přátelé se k Vám neznají, protože nevypadáte jako člověk a vždycky je žádáte o peníze. Přidáte se k někomu, kdo je Vám podobný. Vcelku nepravidelné požívání alkoholu na zahřátí Vám dává nejen teplo, ale i stav, kdy na chvíli zapomenete na tu krutou cestu, kterou Vám život nachystal a Vy za to v podstatě nemůžete. Ten stav vyhledáváte, proto se z Vás brzy stane alkoholik a pijete kdykoli nasbíráte víc drobných. Stále se snažíte přemýšlet, kde jste udělali chybu a proč se to vlastně stalo. Nenacházíte žádné odpovědi a lidé Vámi opovrhují stále víc. Bojí se Vás. Smrdíte špínou a alkoholem, nikdo se na Vás raději ani nedívá a když, tak je to policista, který po Vás chce, abyste šli někam jinam.
Je to pěkná vyhlídka? Ptám se Vás, milí čtenáři. Kde berete jistotu, že každý bezdomovec je špatný a kazí dojem našich ulic? Kdo berete jistotu, že Vám ublíží nebo Vás nakazí? Dejme jim šanci na lepší život a ukažme jim, že na světě je ještě někdo, kdo jim podá pomocnou ruku. Dejme jim čisté prádlo, dejme jim práci, dejme jim kus svého života a popovídejme si s nimi na jejich lavičce. Dejme jim deky a trochu peněz, které nám zas až tolik chybět nebudou. My máme stále na to abychom si koupili chleba. Oni na to nemají, tak jim odpusťme a házejme jim ty naše přebytečné drobné.
|
|
|
