Někdo píše po zdech mé jméno
pase mne klid
a večer
klíčí v kapse
žmoulavý úder
vol
loudavý styl urbanizovaného plavce
za sedmi přechody na dvoustech metrech...
tu
starci se zmrzlinou
je příliš chladno
a ovečky blikají
čísla jako zvonky
a lopotící
se lopotníci
svírají úhel s vápnem
mezipřechodovou částí je bílá, bílá, bílá stěna...
někdo tu napsal mé jméno
na zeď
je to jako v tom filmu
- - v Amélii
jen bez poselství
červeného jako lesk na rty
lak na vlasy
a vše se mírní
ladí
a zpívá
v pase kopretina
myslím
kdosi hvízdá
(jiná Ukrajina)
na vedle mne stojící
pramici s červenými vlasy
jen jeď
jeď domů