Ochočený

Šel jsem se projít

ona už byla

na průsečíků

našich toulek

seděla na zídce

a náhle už

nebyla rozpačitě

rozesmátá

„Chlapi nejsou,“

začala,

„nebo aspoň

už jsem dlouho

žádného nepotkala,

a když, tak

už jsou ochočení

a jen občas

utíkají,

aby se domů

vrátili 

pokornější.

rýmuj mi,

zpívej, povídej,

ale nejlíp, nejlíp

odpověz mi.

kam se poděli?

nebo proč

právě já je

nepotkávám?“

Nedokázal jsem

odpovědět,

tak jsem jen řekl

„Musím za tou svojí.“

Tím směrem už

se příště

nezatoulám.