Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Vzpomínka-Branka v nedohlednu
Autor: Potvurka.nad.všechny (Občasný) - publikováno 5.6.2005 (12:42:39)

   Oblouk železné zahradní branky se skřípavě rozezněl, když do ní Marta strčila. Její kroky se zastavily přesně v tom místě, kde kdysi její štíhlá postavička stávala, než vklouzla pod větve starých nakloněných jabloní. Po jejím boku vždy zastavil její věrný kamarád Bred a sedal si poslušně na zadní. I dnes byl s ní a chystal se vklouznout do sítí vzpomínek. Ale dnes už nebyl tak chundelatý a černý, od moudrých oček mu prokvítala šeď stáří a táhla se přes celý hřbet, až k vrtícímu ocásku. Najednou se celý proměnil. Jakoby tušil, na co Marta myslí – na událost před 15 lety, kdy se poklidná a romantická babiččina zahrada změnila v dobrodružný ostrov plný napětí.

Marta se podivně usmála a po dlouhých letech odloučení vklouzla pod staré jabloně do dávných vzpomínek o princeznách, princích, o vysněných bytostech i mluvících stromech a květinách. Její věrný druh se i přes své stáří neopozdil ani o minutu.

   Kde ten příběh vlastně začal? Konec zahrady nebyl v dohledu přes býlí a plevel, ale ani tehdy v jejích 13 letech nebyla branka na druhé straně zahrady vidět.

   Nikdy, i když se tolik snažila, nebyla vidět zahradní branka a plot na konci zahrady. Stála na špičkách, poskakovala, aby viděla na konec zahrady, ale marně. Nikdy neviděla její konec. Netušila proč ji babička zakázala chodit dál do zahrady  za starými nakloněnými jabloněmi. Jabloní tu bylo opravdová spousta, kam jen oko dohlédlo, ale když bylo Martě 13 let, začala být zvědavá co se dál v zahradě skrývá. Proč tam nesmí vkročit. Proč jinak hodná babička se stane zlou kdykoliv se zeptá na zbytek zahrady. A tehdy se rozhodla porušit slib co dala babičce a vkročila do zahrady za jabloněmi. A teprve tehdy začal její příběh…

   Došla na konec Jablečné zahrady a vstoupila do zahrady tak podivně tajemné, záhadné až skoro pohádkově magické, že se ji zatajil dech. Pociťovala velice podivnou energii kolem sebe. Udělala další krok do záhadné zahrady, a když se za sebe otočila uviděla jen býlí a plevel. Žádné staré nahnuté jabloně jak čekala, ale viděla jen býlí a plevel. Řekla si že by se asi měla vrátit. Ale něco ji táhlo dál do středu zahrady a taky zvědavost. Ano zvědavost ji donutila jít dál a nevracet se. „Je to podivné místo.“ říkala si a její kamarád Bred zaštěkal, jakoby ji četl myšlenky. „Ano máš pravdu.“ pohladila ho Marta po tehdy huňatém kožíšku. Pořádně se rozhlédla kolem sebe. A uviděla nádherné květiny. Stromy, které jakoby na určitých místech měli oči a pozorovaly nás jimi. Jiné zas vypadla že mají jenom pusu a povídají si s těmi ostatními. A najednou jenom, sice na vteřinku, ale bylo to tak, zahlédla ho! Jednorožce. Běžela za ním, ale zmizel jí z očí. Rozhlížela se kolem sebe, ale nic neviděla. Po chvilce zahlédla koutkem oka pohyb.

   „Počkej. Neutíkej. Neublížím ti.“ zakřičí. A začne se pomalu přibližovat. Jednorožec se nervózně přehraboval kopytem v hlíně. Ale zůstal stát. Když byla přímo u něj uviděla jeho nádherné zlaté oči jak ji pozorují a nádhernou duhovou hřívu i ocas. Roh, které vypadá jak ze stříbra. Třpytil se a Martu oslnil svým leskem. Pohladila ho po duhové hřívě a jednorožec se uklidnil. Najednou Jednorožec promluvil: „Si velice hodné a milé děvče. Pojďte semnou ukážu vám palác naší princezny.“ vedl je lesem a Marta si všimla jak si stromy něco šuškají a květiny se po nich otáčejí. Místy si všimla několika párů očí. Byla velice nervózní.

   „Proboha co blbnu. Já jdu od královského paláce.“ Poví si pro sebe.

   „Jak se jmenuješ?“ zeptá se Marta Jednorožce.

   „Já nemám jméno, které by se dá říct lidskou řečí. Ale můžeš mi říkat jak chceš.“

   „Smím ti říkat Duha?“

   „Ale jistě. A ty se určitě jmenuješ Marta je to tak?“

   „Ano jak to víš?“

   „Hádám, nic víc. A tohle je určitě Bred. Tvůj oddaný pejsek.“

   „Ano. Ale…“ najedou zmlkne. Jelikož se před nimi objeví nádherná planina s jezerem, vrbami porostlými břečťanem, stádem jednorožců a každý z nich byl jiný. Ale jedno měli všichni společné. Duhovou hřívu a ocas.  Stádo  k nim otočilo hlavy a jeden z nich promluvil.

   „Odveď je odtud. Tohle není jejich říše nemají tu co pohledávat.

   „Vedu je za princeznou tam mi uvolněte cestu.“

   „To nemyslíš vážně?! Vždyť to je obyčejný člověk nic víc. Nemá právo vstoupit do paláce!“

   „Ale ano. Má. Její babička to právo má tak proč by ho nemohla mít i ona“

   „Protože ona není její babička!“ zakřičí všichni jednorožci zborem.

   „Uhněte nám z cesty!“ řekne Duha.

   Martu překvapilo proč ostatní ji nechtějí pustit dál a Duha ji chrání. Zadívala se do země a po nějaké chvíli ucítila chvění země. Podívala se rychle na jednorožce a ti zběsile utíkaly pryč. Ale Duha zůstal s ní. Z jezera se začala vynořovat stříbrná věž, která se pomalu rozšiřovala. Vynořil se, nádherný stříbrný zámek. Plný třpytu a kapek vody, které mu dodávali na důstojnosti.

   „Jen jdi.“ Řekne ji Duha a Bred zaštěká na souhlas. Marta jde po stříbrném mostě a uslyší jak na ni někdo volá.

   „Marto, Martičko…“ rozhlíží se. Ale nikoho nevidí. Začne pomalu otevírat oči a uvidí před sebou stát svého nejlepšího kamaráda Jirku.

   „Co si tu dělala?“ zeptá se ji.

   „Vzpomínala, Jirko. Vzpomínala.“ Postaví se, podívá se za sebe do plevele a býlí a zdálo se ji, že tam viděla zavlát duhovou hřívu a pohled zlatých očí.

   Ale byl to jen letmý okamžik. Takže si nebyla jistá, jestli ji doopravdy viděla. Ale jedním si jistá byla. Že za býlím a plevelem je stále její pohádkový svět a její drahý jednorožec Duha.



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 5.6.2005 > Zajímavé. Mě se to líbilo.
Body: 5
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > fungus2> Díky. To je jedna z mých dalších slohovek:o)
<reagovat 
 fungus2 (Občasný) - 5.6.2005 > R.e.z.a...> Jo, slohovky. Ty mi nikdy nešly.
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > fungus2> tak to mě zas jo...Já bych mohla psát slohovky pořád...:o)
<reagovat 
celej on (Občasný) - 5.6.2005 > Slohová práce jo? Z kolikáté třídy?
Taková pohádka- jen tvé použití dvou časových rovin na mě působilo dosti zmatečně. To je docela těžká látka.

Jinak celé mi to přišlo zmatené a tvá poutavost tím dostala docela na zadek. Když musím nad každou třetí větou přemýšlet co zděluje, tak si to nemůžu jaksi užít.
Pár příkladů: Hned první věta a rozezněný oblouk. Nějak si to neumím představit, že se rozezní oblouk, když otevřeš branku.
Po jejím boku vždy zastavil její věrný...: "po boku zastvil"-podivné slovni spojení v smyslu vyjadřované skutečnosti.
"Ale něco ji táhlo dál do středu zahrady a taky zvědavost"-dost zajímavé
"Pohladila ho po duhové hřívě a jednorožec neuklidnil"-to jsem pochopil jako "se uklidnil"-doufám, že správně.
A pak jsi tam párkrát použila ve dvou větách za sebou stejné sloveso(např všimla-všimla)
Možná bude moje hodnocení trochu tvrdé ale jen proto, že mám pocit, že to dokážeš lépe.(min tak jak jsi ukázala v min. povídce)
Body: 2
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > dondedog> 

No ona to doopravdy je slohová práce. Dokonce z devítky do které právě chodím. je to ze začátku roku. A měly jsme jaksik za úkol dokončit začátek a právě o tom začátku si hned začal psát. myslím tu branku. Když to tak nějak začínám pročítat podruhé přijde mi to taky trošičku divné ale učitelka nám to tak zadala. A s tím psem taky. Neuklidnil si pochopil správně. Patřítam se uklidnil hned to opravím. No a to všimla-všimla. Na to se ještě taky mrknu. A pokusím se to zpravit. takže díky za upozornění. A dám si na to příště pozor.


<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > dondedog> 

No ona to doopravdy je slohová práce. Dokonce z devítky do které právě chodím. je to ze začátku roku. A měly jsme jaksik za úkol dokončit začátek a právě o tom začátku si hned začal psát. myslím tu branku. Když to tak nějak začínám pročítat podruhé přijde mi to taky trošičku divné ale učitelka nám to tak zadala. A s tím psem taky. Neuklidnil si pochopil správně. Patřítam se uklidnil hned to opravím. No a to všimla-všimla. Na to se ještě taky mrknu. A pokusím se to zpravit. takže díky za upozornění. A dám si na to příště pozor.


<reagovat 
 celej on (Občasný) - 5.6.2005 > R.e.z.a...> Ti učitélé. Taky jsme musel psát slohovku typu "dokonči to po mně".
Vaše češtinářka asi nebude stát za moc, ne? Teda to moje fakt nestála a např. slohovky hodnotila podle "ksichtu". Co jsi z toho dostal jestli se můžu zeptat?
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 5.6.2005 > R.e.z.a...> Jsem se na ten začátek podíval znova. Celý první odstavec jste dostaly zadaný?
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > dondedog> No víš ona ta učitelka je moje máti. A ona má dost dobré nápady aji krásně kreslí. Ale to je tak všechno však aji toho Trubojedokruba bylo typu "Dokoči to po mně." Ale taky nám řekla, že to můžeme pozměnit. jenže to já neuděla, protože se mi to zdálo dobrý. Ale teď nějak mi to už tak nepříjde. Asi se mi to tak nějak rozleželo v hlavě...
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > dondedog> No celej. Myslím...
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 5.6.2005 > R.e.z.a...> Aha. Tak to lecos vysvětluje(u obou povídek). Asi mi podvědomně vadila ta "napojenost". V té druhé práci už to bylo zcela jasné a způsobovalo to ten zmatek.
Máš styl i fantazii-bude se těšit už napíš(sem)něco výhradně tvého.
Trochu mimo mísu:
Já myslel, že učitelky nesmí učit své děti.
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > dondedog> Můžou, ale nesmejí být jejich třídními. Ale ona stejně nedělá žádnej rozdíl jestli má ve třídě děti učitelů či ne. v naší třídě sme hned dvě a obje nás učí naše matinky. Je to docela děs...
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 5.6.2005 > R.e.z.a...> Takže ta druhá možnost- větší tlak než na ostatních ne? Trvají, aby jste vše dělaly správně a vše pochopil, atd.
To bývá občas až neúnosné.
Moje mamča ja shodou okolností taky bývalá učitelka(čestina/výtvarka). No není to náhodička?:-)
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > dondedog> No jo...Až na to že moje mamka je četina/němčina. Ale kreslí nádherně. Bych taky tak ráda uměla kreslit. si chtěl nějakou moji prvotinu že. Tak ji sem za chvilku pošlu. Ale je krátká. Tak nevím...A sama o sobě si nemyslím že je zrovna dobrá
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 5.6.2005 > R.e.z.a...> Náhodou nenakreslila tvá máma ty obrázky co máš u povídek? Jsou trefné až se zdejí být jako na objednávku:-)
Na povídku jsem zvědavý.
Jenom za chvíli musím odejít a vrátím se až večer. Takže si jí přečtu až tak kolem 9-10.
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 5.6.2005 > dondedog> Ne nenakreslila je. Ty jsem si já už kdysi našla na netu. Kdysi jsem je šíleně zbírala do všech možných povídek co jsem rozepsala a dopsala nebo je ještě píšu...
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 5.6.2005 > R.e.z.a...> Tak to jsi dobrá. Já bych asi neměl tolik trpělivosti.
<reagovat 
 Potvurka.nad.všechny (Občasný) - 6.6.2005 > dondedog> Tak ale jo...Mě to baví...
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter