Dešťovky

 

Rozšlápnout dešťovku

nedá nám moc práce,

což ale tušíme,

zda nežila si sladce?

Sebrati života

té malé bytosti,

dopřeje jednomu

všemnohé radosti.

Jediným šlápnutím

staneš se vrahem,

lhostejnost, přetvářka

budou tvým blahem.

Rozšláplé, rozplizlé,

střeva jim koukají,

nevinné dešťovky,

lidé se loudají.

Šoupají nohama,

dešťovky nevidí,

no, jen se koukněte,

co jsme to za lidi.

Dešťovky, žížalky

soucitu neznají,

lidé je zašlápnou,

ani se neptají.

Déšť jim byl životem,

teď jim smrt dává,

nejsou jim nic platna

zvířecí práva.

Nemluví, nemyslí,

né vlastní vinou,

není však přenutné,

nechat je hynout.

Až jednou promluví,

řeknou jen krátce:

"Vy, svině člověčí,

chce se nám zvracet."