Jak byl asi smutný Fischer

když překládal Fausta

ach, ty chvějné postavy

a zatím to věčné dilema

být mrtvá živá Markétka

nadosmrti až na dřeň

ohlodaných kostí

mrtvičně

chvějivě

legračně

být zamilovaná

tu do prvního

pak zas do druhého

či do pátého Fausta

a jaksi úkrokem

i do Mefista, a občas líbat bych se chtěla

s tou třetí v řadě ježibab

mít vlka, pavouka, šakala

zakousnuté v hrudi

modlit se, trápit, vzývat Budhu

maličko Bohu

se vysmívat

chvějná jsem, chvějná

Markétka trochu

cinknutá

a trochu pokousaná