Svět je neustálé
hledání
přijmutí.
Voda se
snáší
k zemi,
proudí v moře,
a zas zpátky
letí
do oblak,
nikdy nenajde
klidné
zákoutí,
místo bezpečí
a pohody,
kde mohla
by se
uschovat.
Otevřel jsem oči
jsem
mlád
a jsem i stár
v svém poznání,
svět je
koloběh,
láska je
chvíle
a život -
-
neustálé hledání.
Slepili jsme
ze
snů
balast přání
slepili
jsme
v srdci
nebe,
které
nelze nalézt
tady.
Chvíle štěstí
za ty
se platí,
není
kout bezpečí,
není
láska,
chvíle
ty jsou
k uzoufání,
svět
není přístav
jen
slzavé údolí.
Poddáni
větrům
utopeni
ve svých
ideálech,
pomalu
umíráme.
Zvěř
je hnaná lovci,
které vidí;
kolik v tom
milosrdenství,
člověk
nepřítele nezná,
neboť jím je
jeho vlastní
život.
Kolik krásných
zaslíbení,
kolik krásných
začátků,
však
nevidíme konec.
Snad
jen Bauxis a Filoména
znali lék,
však
než stačili
nám ho povědět,
zbyly jenom
stromy,
zbylo
věčné obejmutí,
které
hledáme.
Svět je neustálé
hledání
přijmutí.
|