Ne, nikdy jsem neseděla s amantem po boku
na Timesquare
zato
jsem v půl třetí ráno
dovlekla hubenou holku
s očima velkejma tak
že v nich spolu se svým děsem táhla celou noční Prahu
se všema hvězdama a pasákama
do tramvaje
která jela opačným směrem než jsem
chtěla spát
kamsi do Kobylis, kde se narodil můj táta
celou cestu koukala trhaně z okýnka
& po lidech
& po lidech
& z okýnka
zatímco rty z veliké dálky neslyšně opakovaly jednu větu
jako nějakou vysvobozující mantru
nebo zachytávaly první slova
z nesmyslnejch
osvícenejch billboardů
když jsem jí podávala zbytek vína
rozbrečela se
a pak ho třema hltavejma polknutíma
dopila
a toto jest krev Kristova
& dál
bezmocně
držela prázdnou láhev ve vyzáblejch prstech
slzy barevný od blikajících semaforů
se jí koulely po tvářích
jako závaží
který ze sebe tý noci dostávala
Na Stírce jsem vystoupila
aby nepoznala ten strach
že by svýma obrovskýma hnědýma očima
mohla pohltit i mou bolest
podala mi láhev a ubalenýho špeka
než přijela další tramvaj
přisedl ke mně trávovej anděl
neslyšně přikroužil na svejch trávovejch křidýlkách
a rozpustil mě v noci
dlouho jsme mlčeli
jen mě chlácholil a objímal
když odlítal
pohladil mě křídlem po zádech
a pak se zarazil
na chvilku
na malou chviličku
jako by věděl
že nikdy nebudu sedět na Timesquare
jako by uviděl
že mý křídla vzplanuly odleskem hvězd
na konci nevyslovitelného
|