|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vešel jsem jedním z rán do hlubin mlhy
ležela bělavá u nohou vran
lehounká jak chmýří jak duše rybí
a čas mi otevřel nebeských bran.
Otočil klíčem snad ten slepý hodinář
co jindy v ruce má slepeckou hůl
když stíny první mé kreslí již bestiář
a roste námraza bílá jak sůl.
To srostly oči mé navěky vteřinou
ve tmu jež za víčky leží jen chtít
a zakrýt nahotu v nás jako peřinou
jenom ten okamžik na chvíli mít.
A kolem zahrady se psy a tújemi
labrador dívá se za světlem hvězd
a já zde nechávám stopy své na zemi
jež za mnou přichází vítr zas smést.
Jen tak smím vejít tam, kde jsou mé návraty
odložit šat těla a přejít práh
políbit snění tvé a tebe na rety
a zůstat po věčnost jak mlhy prach.
|
|
|
