Jarní 3.

Zůstala 

jenom duhová slza v mém oku.

... koupeš se v ní v barvě levandule ...

Ještě vytahoval jsem vzpomínky 

Hezké 

   I minulé

 

Které prý jediné

máme si uchovat  

Proč teda neslyšet

kdo koho má opravdu rád ... ? 

Scream of the butterfly ...

Co patří k nám 

                           to srdce uchová

A nemusíme vždy mluvit slova zbytečná ... 

Vždyť v tichu 

hloubka 

        najde se 

A já

Zas v ní 

Jednou rád 

Možno taky 

 

Ztratím se

Procházím městem a vstupují do mě

teď už jenom obrazy 

bezbarevných lidí 

Bojí se lásky, 

                 jsou jako my

Vibrující energie,

                zpívající stromy 

Sedmikrásky, které bolí 

                a tma co kolem nás stojí

Nepodlehne okamihu 

Co bolelo, to pomine 

Co těšilo

To té bolesti promine

A důležité

jak mládě 

z lůna matky 

své

vyvrhne 

Otevři konečně moje ráno 

A odpověď bude ...

Áno

Když nebudu procházet tou tmou  

    

  

© 2018 Sartre2