A povedal „Buď sloboda...“  a bol nôž...

Jsem majitelem nože

Chtěl bych umět něco
vyřezat
zatím jen hryžu dřevěnou lžíci
a lámu dny jak párátka
někdy je slunce oprátka
číhající
na kohouta

Chtěl bych umět zůstat
potichu
něco si vyřezat
jako když světlo zastaví na zdi
siluetu kočky

Proč jen se stále pletu
vrhačům nožů
do řemesla

                    

                        Kelly

Občas si nás básničky doberajú -  dýchaj, ma, dýchaj, tá chvíľa sa nevráti späť... (Slnečná balada - PEHA). Uspokojení zúčastnení, triezvi, kto stoja opodiaľ...

Milé povinnosti (od určitého veku to už nie je o pretláčaní známych osôb cezo mňa, respektíve ak aj je, tak už chápeme, že je to v poriadku...)

Písnička pro Kelly

Když se ten Tálinskej rybník nahání,

plaval jsem s Kelly až k samému kraji.

Kapři nás očumujou,

a štiky oždibujou.

Rybáři na břehu chystaj si sítě.

Oni nás prozraděj', mé milé dítě.

pohrozej' nám šatlavou,

plavem jak Adam s Evou.

Vlky už na horách slýchávám výti,

nemůžeš nikdy mou milenkou býti.

Nožky si depiluješ,

s jinými bivakuješ.

Noci se na podzim začínaj' dloužit,

nepřestal jsem nikdy po tobě toužit.

Šeptáš mi pár smutnejch slov:

„I love sir Bubakoff.“

                                                                Montrealer

Občas si doberáme básnikov -  dýchame ich, dýchame, ... . Uspokojení, kto stoja opodiaľ, triezvi zúčastnení, niektorí šťastne (nešťastne?) netriezvi...

Jazykové okienko

Lebo preto, tak si dovolím v rámci voľného priestoru venovať trochu riadkov jazykovému okienku, dnes zo štylizácie.

 

Sledujte to, áno? ( ... čo sa vás to bytostne dotýka, ako napríklad mňa)

 

Čo môžete čakať od muža zúfalca, čo vás svojim trápením otravuje.   (moja verzia číslo 1)

Čo by ste už čakali od zúfalca, čo všetku svoju energiu točí okolo svojej nepodarenej osi a ešte ste si ho aj neuvážene zavesili na krk?   (môj pokus číslo 2)

 

Co můžete čekat od muže, který je zoufalý a to zoufalství se pitvoří ve všech rysech jeho osobnosti, zasekává do něj svoje drápy stále hlouběji, dere se mu pod kůži a usazuje mezi zuby jako kávové zrno?  (Plody mandragory - Rony Rubinek)

 

Je zaujímavé, ale na druhej strane úplne prirodzené, že zo štylizácie na zrelej úrovni sa väčšinou nedá vybrať jedna veta na ukážku, alebo ju treba prácne vyhľadať, alebo treba vybrať väčšiu časť, aby zaujala... (až na výnimky). Je to možno tým, že dobre sa čítajú veci ľahko, uvoľnene, nenásilne podané a tam niekde aj skoro všetci autori časom uviaznu...

 

Alice se narodila pro mě. Miloval jsem její modrošedé oči a aristokratický nos, linii brady a křivku úst, dlouhé nohy a důlek na břiše, nazrzlé vlasy a oblé, pevné boky. První měsíce jsme strávili jen povídáním; nikdy bych nevěřil, že mám tolik co říct. Studovala práva a byla chytrá jako čert; sladká, když mi v diskusích ustupovala, a sladší, když mi svými argumenty ničila chabou slovní barikádu. Chodili jsme po výstavách, galeriích, do divadla, na koncerty. Začal jsem číst její oblíbené knihy a ona ty mé. Dokonce jsme od sebe kopírovali slovník a gesta.  (Leonardův kabinet  - zirael)

 

Ale sú i autori, ktorí píšu celkom slušne, myslím ... napríklad... hmmm..., prípadne čokoľvek, čo je v diele dobré (o závere sa nevyjadrujem, dobrý záver zvládne málokedy málokto, v prípade myšlienky skôr ide o to, aby sa moc neopakovala s už existujúcimi, to by forma musela predbehnúť myšlienku), a aj tá štylizácia nie ja až tak od veci, iba po sebe nečítajú, či čomu inému prisúdiť daný stav, ledaže nevypísanej ruke (talent a cit pre jazyk sú moc ostré slová pre moje ušká):

 

            Ta hmatatelná přítomnost zase zalézala za nehty. Proklatej červenec, stejně jen pršelo a vegetace se činila. Svěží vánek, zelené stromy a ty neskutečné vzpomínky na něco, co už je dávno zavřené v šuplíku. Myslela si, že je konec, že život je jen tady a teď a že dál prostě nejde. Ta cykličnost jí ovšem vždycky zaskočila. Milovala ten pocit, ...  (Kokšínské mystérium - ekaterina)

 

Keď prečítame dielko, z ktorého je ukážka, zistíme, že ten, tá, ten, ten, tá, nie až tak často, veď ani v ukážke to neznie zle, ale predsa sa to od tých vypísaných rúk trošičku líši (aj font písma sa líši).

 

Jedna vtipne vypísaná ruka:

   ... já vím, že váš syn má, jak bych to tak řekl…. ehmm…. jisté… umělecké sklony, že… Koneckonců, spolužáci mu sami říkají Varhoule, že?“ „Tak kam zase co vyryl,“ přerušila jeho monolog. Vždyť to bylo neustále to samé: „…syn má umělecké sklony, že? ... není sice příliš inteligentní, že? … ale to od malíře nikdo neočekává, že? … Na škole se jistě trápí, že?“ A ještě několik dalších vět, zakončených „že?“, pak oznámení, kde se kosočtverec objevil tentokrát… (Andy Warhol - Quotidiana )

 

Jedna vlastenecká polovypísaná ruka:

 

„Ty nepoznáš mapu!!“ Zakričal dlhý muž na muchu sediacu blízko neho na stene ich dreveného príbytku a zabil ju zrolovanou mapou.

  „Aaale je teeeplo.“ Poznamenal, keď si všimol množstva potu stekajúceho mu po bruchu a po nohách.

  „Žašše ďaľššia... Šviňa jedna, žžabijem ťa!“ Zahnal sa po jednej, ktorá mu sedela na nose, čo spôsobilo, že si doňho silno udrel.

     Slnko neuveriteľne pražilo, všetci traja boli celí mokrí od páchnuceho potu, oblečenie sa im lepilo na špinavú pokožku.  (Muchy - johny45)

Nespliesť si, prosím, vypísanú ruku s ukončeným čímsi. Všetky ruky, aj vypísané, aj nevypísané, sú neustále v pohybe.