Přece jenom mi ta kvalita ještě pořád přijde důležitá...

Do kavárny jsme tentokrát pozvali kritika a publicistu Radima Kopáče a vedli s ním řeč o jeho práci v Českém rozhlase, o tom, jak vznikl internetový časopis Dobrá adresa, o Portálu české literatury, jehož je šéfredaktorem, o tom, jak se dělají antologie, a třeba také o tom, kdo vám levně vytiskne knihu

Rok jsi byl šéfredaktorem internetového měsíčníku Dobrá adresa (www.dobraadresa.cz). Jak Dobrá adresa vznikla? Co bylo podnětem k tomu, že jste se sešli a založili ji? Jaké byly začátky?
O podnětech toho moc nevím. Prostě mi jednoho večera někdy koncem roku 1999 zavolal Jakub Šofar, který se představil jako Vladimír Trojánek. To mě zaujalo. Přizval jsem pár kamarádů, sešli jsme se s Šofarem a grafikem Jakubem Tayarim a plácli si – v lednu 2000 vyšlo první číslo. Začátky byly docela fajn: Se sháněním kvalitních příspěvků zas takový problém nebyl. Spíš to redigování, korektury atp. Bavilo mě to o to víc, že žádné podobné periodikum tehdy na síti nebylo. A myslím, že není ani dneska.

…a jaké je dění kolem Dobré adresy dnes?
V prosinci 2000 jsem od toho dal ruce pryč, takže vlastně moc nevím. „Listuju“ Adresou tak ob číslo. Myslím, že stávající šéfredaktor Štefan Švec to posunul trošku blíž ke studentské bžundě – a z té jsem se nikdy dvakrát nepřevalil. Dostal se mi ale do rukou výbor z článků, které v DA za kalendářní rok 2004 vyšly: barevné, lesklý papír – hezké počtení takhle pokupě. Akorát že zájemci si o to musí napsat, zpovykaní stánkaři o to prý nemají zájem, povídal pan šéfredaktor.

Vydal jsi několik antologií české literatury. Jak vzniká taková antologie?
Antologii české literatury jsem vydal jednu, a to jsem na to navíc nebyl sám. Knihu Antologie nové české literatury 1995–2004 jsem připravil s bohemistkou Karolínou Jirkalovou, vydala ji Fra, tedy tu antologii. Na obálce je moc pěkný obrázek od Marka Meduny. Antologie vzniká tak, že mě zaujme nějaké téma, pak se v tom pár měsíců šťourám, čtu, obvolávám, mailuju a zase čtu, a když se sejdou texty, které naplní jednak ediční kritérium, jednak knížku, tak je to hotové. Ale hodně zjednodušuju.

Přečteš všechny knihy, které zahrneš do té dané připravované antologie?
No samozřejmě. Jak bych jinak vybíral ukázky? To nejde tak, že si vezmeš pilník, někam ho píchneš do zavřené knihy, pak nalistuješ stránku a kus přepíšeš. A to, že třeba v Antologii nové české literatury 1995–2004 je nějakých šedesát autorů, neznamená, že jsme četli jenom tyhle vybrané. Ve skutečnosti jich bylo třeba třikrát, možná i čtyřikrát víc. Přece jenom mi ta kvalita ještě pořád přijde důležitá.

Kolik těch antologií jsi, Radime, tedy dodnes vydal, o kterou byl největší zájem a kterou v současnosti připravuješ k vydání?
Pro nakladatelství Clinamen jsem připravil čtyři knížky: antologii české patafyziky Hovnajs!, antologii básnického naivismu 20. století - ta vyšla nedávno, jmenuje se Kámen do voda - a dvě sbírky poezie a prózy marginálních autorů, bláznů apod., Jít pevně za svým imbecilem a Břitvou do klavíru. Pro nakladatelství Concordia jsem dal společně s Honzou Nejedlým dohromady antologii české erotické literatury 1990-2005 s krásným titulem Jezdec na delfíně, vypůjčeným z básně Jiřího Dynky, a Antologii českého rozhlasového fejetonu 2002-2004. Zájem? Největší byl asi o antologii z Fry, té se zatím prodalo, myslím, kolem patnácti set výtisků. A připravujeme - opět s Honzou Nejedlým - antologii české poezie 1990-2005; pro nakladatelství Dybbuk.

V Českém rozhlase 3 – Vltava jsi několik let připravoval příspěvky pro pořady Mozaika a Spektrum. Jak vzniká takový pořad - od výběru tématu, přes natočení rozhovoru, po střih až po jeho odvysílání? Kolik lidí na něm spolupracuje?
No, vždyť jsi to řekl za mě: Vytipuji téma, šéfredaktor kývne, nebo řekne, že bychom neměli pominout třeba to anebo támhleto, to se pak vždycky trochu pohádáme, pak vezmu diktafon a mikrofon, utíkám za dotyčným vytipovaným, anebo on se dokodrcá do rozhlasu za mnou, natočíme to – a nejenom rozhovor, ale třeba taky recenzi na knižní novinku, glosu, anketu, reportáž atp. – sednu ke kompjůtru, kde běží program, ve kterém příspěvek zpracuju, pošlu editorovi, ten to hodí do klobouku k příspěvkům ostatních redaktorů, zamíchá a seřadí podle svého gusta. A moderátor to druhý den ráno má pěkně připravené na stole a odmoderuje to. Teda za asistence technika. Tak si ty lidi spočti, kolik jich je…

A co když některý z příspěvků nenatočíš, protože někdo je třeba nemocný. Máte připravené v rozhlase pro tento případ nějaké rezervy?
Program se dělá s předstihem, pár dní, někdy týden dopředu. V pondělí jsem točil třeba na pátek – takže když někdo nemohl, skolil ho virus, prostě jsem to přehodil a natočil něco jiného.

Nyní pracuješ na ministerstvu kultury coby šéfredaktor Portálu české literatury (http://www.czlit.cz). Co je hlavní náplní tohoto projektu?

Portál představuje a propaguje současnou českou literaturu, tj. aktuální beletrii, tvorbu pro děti, dramatické texty a esejistiku – a to jednak českému čtenáři tady v Čechách, jednak českým čtenářům, tedy především bohemistům, v zahraničí, a jednak v anglické, německé a brzo už taky francouzské mutaci zahraničním čtenářům, kteří česky nemluví. Na Portálu jsou jak denně nové aktuality a čerstvé recenze, tak zhruba dvě stě padesát medailonů současných českých literátů plus ukázky z jejích díla.

Mohou k vám případně někteří naši autoři také přispět a pokud ano, jakým způsobem?
Původní tvorbou asi ne, Portál je přece jenom zaměřený jinak. Ale pokud vaši autoři píšou taky recenze, dělají rozhovory – nechť se chopí nějaké novinky v české literatuře, omrknou ji kritickým okem a výsledek mi pošlou. Rozhodně se spolupráci nebráním.

Má takovýhle portál i nějaká jiná země? Myslím portál své národní literatury…
Ale ovšemže. Stačí kliknout na: http://www.czlit.cz/main.php?pageid=52
Tam to všechno je.

Ve kterých zemích vychází v překladu nejvíce knížek od českých autorů?
To si přesně netroufám říct, ale vím, že v posledních letech je velký zájem o novou českou literaturu v zemích bývalého Východního bloku, to znamená v Polsku nebo Maďarsku, ale taky ve státech ex-Sovětského svazu. Co vím od bohemistů ze Skandinávie nebo Itálie, tak tam je to úplně naopak: Zájem o překlady je minimální – snad akorát ten Viewegh nebo Jáchym Topol se chytili, ale Jiří Kratochvil už třeba ne. Ve Francii vycházejí debuty Hůlové nebo Kolského, před čtyřmi roky připravil Petr Král pro nakladatelství Gallimard velkou Antologii moderní české poezie 1945–2000, té se prý prodaly asi čtyři tisíce kusů. V Německu loni vyšli nebo letos vyjdou Irena Dousková, Stanislav Komárek, Jaroslav Rudiš nebo Miloš Urban. V Americe vydali velký výbor z poezie Ivana Wernische. Není to tak špatné.

Mluvili jsme tu dneska především o knihách. Leckterý autor z Totemu by jistě rád vydal svoji vlastní knížku. Co bys mu poradil?
Že už se nemusí, pokud nechce, doprošovat nějakého nakladatele – ať si ji vydá sám, svým nákladem. Tři stovky kusů o sto stranách třeba Vězeňská služba v Praze na Pankráci tiskne za pár tisíc, teda za sedm osm, zhruba…

Rozhovor připravil Martin Zborník
Foto archiv R. K.