Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 27.11.
Xenie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

 

Milost tmy je bezhlasá...

aneb
rohe, kterého jste zatím nečetli.

 

 

 


 

 

Nick rohe (vlastním jménem Láďa, 1973, architekt), má na Totemu několik textů ze starší doby, které si můžete přečíst za odkazem výše. V poslední době na Totemu nepublikoval. Na této stránce Vám přinášíme pár dalších - na Totemu dosud nepublikovaných. Jako úvodník k nim jsem roheho poprosil, aby mi zodpověděl pár otázek.

 

Co tě přivedlo ke psaní a kdy to asi bylo?

              

Dostal jsem se k psaní poměrně pozdě. Cítil jsem se vždy spíše orientován výtvarným směrem, k psaní mě přivedlo až jedno daleké odloučení… Budou to takové tři roky.

 

Jak dlouho publikuješ na netu? Popřípadě kde.

 

Na netu se vyskytuji coby autor dva roky. Zkusil jsem různé servery, nejvíc jsem využíval Písmák a Totem.

 

Už jsi zkoušel někdy publikovat mimo Internet?

 

Ne to jsem nezkoušel, pořád nemám pocit, že mohu nabídnout nějaký ucelený textový  materiál, který by vydal na sbírku.  Myslím, že je na to v mém případě ještě brzy, publikaci nemá smysl ukvapit… Čekám na jakési vnitřní doklapnutí, které by podobnou ambici zdůvodnilo přede mnou samým.

 

Čteš poezii? Jakou? Čemu dáváš přednost?

 

Ano čtu. Snažím se číst co nejsoudobější věci. Tíhnu spíše k abstraktnější poezii, založené na práci s jazykem, na poezii, která se nebojí zabývat sama sebou a přivádí svou překódovaností, programovou nejasností, pozornost spíše než k zmnoženým interpretacím a takzvaným "myšlenkám" (typu co chtěl básník říci…)  k tomu podstatnému: k vlastní struktuře textu, k napnuté pružině, která znovu a znovu dokáže otvírat a přehodnocovat text.

 

Nevyhledávám coby čtenář poezii jako pouhou nositelku významů (jejichž poselství, protože je pouhým zprostředkovatelem, je zapomenuto ihned po pochopení). Hledám poetiku… v jejím principu, v její struktuře trvalého zdroje významů, trvalého napětí otvírajícímu cestu k vnitřním nesdělitelným osobním zážitkům čtenáře.

 

Namátkou jmenuji třeba Eugénia de Andrade. V poslední době čtu také víc teorii, jednoznačně doporučuji Umberta Eca s jeho excelentní knihou Skeptikové a těšitelé, nebo O literatuře, který do značné míry rozevřel můj úhel pohledu na  poezii.

 

Co pro tebe byly největší čtenářské zážitky?

 

Toho bude hodně.. koneckonců i takový Špalíček, co čtu dceři  na dobrou noc, udělá své.

 

No... z prózy bude asi na dlouhou dobu vítězit právě  Eco s jeho románem Foucaultovo kyvadlo. Z poezie jsem nedávno četl takové teoreticko poetické texty od Valenteho: Jak se maluje drak; tak třeba tento jeho odstaveček:

 

        Poezie není jen sdělení, víc než cokoli jiného a ještě mnohem dříve,  než může být sdělena, je nesdělitelností, něčím, co nás zavede do skrytého světa, naježí naše bodliny a donutí nás zůstat v noře, aby nás nikdo neviděl, něčím co nám ukáže utajenou prázdnotu, zavede nás do opuštěné místnosti, jejíž dveře se zevnitř dají zavřít tak, že zvenčí nikdo nevytuší, co se ve zdi skrývá, něčím co nás schová do bezpečí mateřského lůna, aniž by se nikdo objevil, aniž by nás někdo tahal ven na veřejné osvětlení, nahé a bezbranné, tahal nás ven a trápil nás a opakoval nám tlumenou každodenní litanii, neblahou litanii smrti.

 

 

Děkujeme. drf

 


 

 

 

 

 

negativy

 

 

je zase únor a já sním   o létě,

o vůních moře

ve větru ve vzdáleném    cípu země.

O žáru rána a žlutých skvrnách  

na zdech..    tolik nocí

a magnet představ víří a pohazuje

staré příběhy (kdysi tak důležité),  zatímco obraz za oknem

smazal sníh    jakoby 

jedním tahem.

 

Zbyly mi jen negativy. Černobílé.

 

 

 

 

přejezd

 

trhlina v obloze se  už zase rozevřela

mohu se teď dívat přímo z křesla (nemám záclony).. jsem náhle dojatý

pak hledám ponožky

mezitím co s nimi zápolím

nebe zahalují mračna

pomalu mi dochází co všechno je už pro nás minulost

naše budoucnost leží hluboko v odpoledni

a nyní je noc

jakoby ty poslední roky byl jen bezvýznamný noční přejezd

odněkud někam

asi aby řeč nestála, rádio lká

a venku štěkne pes.. Ne dnes vstávat nemusím, vím dobře že jsem zamkl.

 

 

 

undefined

nik: svítání

září

 

Večerní slunce zapaluje

byt.               Vodorovně.

Knihovna doutná,

      zasklená podobizna

nad křeslem   exploduje.

Uřícené děti na podlaze   

kostkami parcelují zbytky

                           večera.

Nad jejich hlavami               

          sálá mosaz lustru.  

Co chvíli je pohltí..

 

               Černá díra léta.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

SVÍTÁNÍ

 

milost tmy po zhasnutí

je bezhlasá

koneckonců zde, je jakákoliv srozumitelnost na úkor čistoty

 

nakonec si představuji tvou noc a nalézám tě

až na samém okraji

 

svítání

 

 

 

 

La terre est couverte de gens qui ne méritent pas qu´on leur parle

 

nechce se mi vám už svěřovat co si myslím teď, tak pozdě v noci

když právě dočítám Voltaira..

je skutečně tím nejhorším společnost?

když sám tento společenský Francouz, musel jednou říct:

"země je pokryta lidmi, kteří za to nestojí, abychom s nimi hovořili"

a já blázen na sebe dál upoutávám vaši pozornost

svými divnými texty

já.. koho se zmocňuje chronická nesmělost

když stejně nikdo jiný mne nikdy nemůže poznat tak, jako já

 

svíčka se třepotá v bezpečí parapetu okna

zatímco pošetile čekám na vítr

na nějaké znamení, že jsem dosud uvnitř

 

 

 

 

vnitrozemí

 

kreslím nohou na písečné břehy soumraku

tvé tělo

než přijdou řeky úsvitu a odnesou ho do moře

 

přesto tě poznávám i dnem

v těch hodinách naprosté nepřítomnosti

 

vnitrozemí

 

 

undefined

nik: o tichu

O TICHU

 

nakonec jsem je našel, tedy skoro všechny

tvé básně

ale mám už dost této řeky i hvězd

jimiž je poseto nebe i toho těžkého, hrobového ticha

 

některé věci jsem nechal zajít příliš daleko

přes den vezmu pár telefonů a také párkrát zavolám

to až tmou mě pokaždé zaskočíš

poslední dobou je nacházím každou noc

 

až i zatoulané mouchy ztichnou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Báseň Září můžete číst jako zařazenou v rubrice Doporučujeme (odkaz). Báseň Negativy jste mohli na Totemu číst už v minulosti (ale v současnosti se zde nenalézá). V ostatních případech jde o zatím zde nepublikované texty. rohe publikuje také na servru www.pismak.cz, kde můžete jeho texty najít pod nickem Fouckault. Tvůrcem ilustrací na této stránce byl nik.

 

drf

 

 

 

 

 

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter