Co tě přivedlo ke psaní a kdy to asi bylo?

Dostal jsem se k psaní poměrně pozdě. Cítil jsem se vždy spíše orientován výtvarným směrem, k psaní mě přivedlo až jedno daleké odloučení… Budou to takové tři roky.

Jak dlouho publikuješ na netu? Popřípadě kde.

Na netu se vyskytuji coby autor dva roky. Zkusil jsem různé servery, nejvíc jsem využíval Písmák a Totem.

Už jsi zkoušel někdy publikovat mimo Internet?

Ne to jsem nezkoušel, pořád nemám pocit, že mohu nabídnout nějaký ucelený textový  materiál, který by vydal na sbírku.  Myslím, že je na to v mém případě ještě brzy, publikaci nemá smysl ukvapit… Čekám na jakési vnitřní doklapnutí, které by podobnou ambici zdůvodnilo přede mnou samým.

Čteš poezii? Jakou? Čemu dáváš přednost?

Ano čtu. Snažím se číst co nejsoudobější věci. Tíhnu spíše k abstraktnější poezii, založené na práci s jazykem, na poezii, která se nebojí zabývat sama sebou a přivádí svou překódovaností, programovou nejasností, pozornost spíše než k zmnoženým interpretacím a takzvaným "myšlenkám" (typu co chtěl básník říci…)  k tomu podstatnému: k vlastní struktuře textu, k napnuté pružině, která znovu a znovu dokáže otvírat a přehodnocovat text.

Nevyhledávám coby čtenář poezii jako pouhou nositelku významů (jejichž poselství, protože je pouhým zprostředkovatelem, je zapomenuto ihned po pochopení). Hledám poetiku… v jejím principu, v její struktuře trvalého zdroje významů, trvalého napětí otvírajícímu cestu k vnitřním nesdělitelným osobním zážitkům čtenáře.

Namátkou jmenuji třeba Eugénia de Andrade. V poslední době čtu také víc teorii, jednoznačně doporučuji Umberta Eca s jeho excelentní knihou Skeptikové a těšitelé, nebo O literatuře, který do značné míry rozevřel můj úhel pohledu na  poezii.

Co pro tebe byly největší čtenářské zážitky?

Toho bude hodně.. koneckonců i takový Špalíček, co čtu dceři  na dobrou noc, udělá své.

No... z prózy bude asi na dlouhou dobu vítězit právě  Eco s jeho románem Foucaultovo kyvadlo. Z poezie jsem nedávno četl takové teoreticko poetické texty od Valenteho: Jak se maluje drak; tak třeba tento jeho odstaveček:

        Poezie není jen sdělení, víc než cokoli jiného a ještě mnohem dříve,  než může být sdělena, je nesdělitelností, něčím, co nás zavede do skrytého světa, naježí naše bodliny a donutí nás zůstat v noře, aby nás nikdo neviděl, něčím co nám ukáže utajenou prázdnotu, zavede nás do opuštěné místnosti, jejíž dveře se zevnitř dají zavřít tak, že zvenčí nikdo nevytuší, co se ve zdi skrývá, něčím co nás schová do bezpečí mateřského lůna, aniž by se nikdo objevil, aniž by nás někdo tahal ven na veřejné osvětlení, nahé a bezbranné, tahal nás ven a trápil nás a opakoval nám tlumenou každodenní litanii, neblahou litanii smrti.

Děkujeme. drf