Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

13. číslo časopisu...červen 2006

1.Titulní strana - toto číslo je optimalizováno pro rozlišení 1024x768
2.Na vlnách OSSH - slovo úvodem
3.Achillovy múzy - Swedish_nigg
4.Výběr foto
5.Za obzor vertikály - ruský básník Igor Pomerancev
6.Výběr z výtvarných děl
7.Tož ten... Brdéčka - povídka Dědci od Anah
8.Incendiary crime - pokec s Maxem Bubakoffem
9.Trable v Joeyho preclíkárně - kapitola z Quewoodu Maxe Bubakoffa a Pierra Bosqueta
10.Posun od kresby. Kam? - al-ash, profil autora
11.A,B,C,D…F…M,N…Q… nevím. - Truman Capote
12.Výběr z grafiky
13.Rozhovor - Česká centra
14.Tento způsob poezie... 2 - tentokrát pohled kladný
15.Čtyřma očima - dvojrecenze knihy Okolnosti smrti S.H.
16.Čtyřikrát do černého - čtyři krátké recenze na aktuální tituly
17.Posviťme si na ně - tematická stránka
18.Cesta (k) jednoduchosti - foto
19.A já rázem padám do snu - aneb Dmýchejte divadlo na Totemu
20.Totem živě - tentokrát v Jindřišské věži
21.Čínská tečka
22.Tři barvy - uživatelská stránka
23.Mé nejlepší dílo - výsledky soutěže
24.Autoři - ti, kteří porušili třinácté přikázání
12.číslo   
 13. 
   14.číslo

               

  
  
 
 

Stránku připravila:  Naty

 

 

Tento způsob poezie se mi rozhodně nešťastným být nezdá.

 

(Pokračování stránky z 12. čísla časopisu http://www.totem.cz/endb.php?nm=12&pg=5.

Technická poznámka: barevný text vás odvede na ukázky na této stránce, černé odkazy

na jiné stránky Totemu.)

 


Ve 12. čísle časopisu jsem pod názvem "Tento způsob poezie zdá se mi býti poněkud nešťastným" psala o tom, jaké básně se mi nelíbí. A proč.

Tentokrát bych naopak ráda upozornila na básně, které se mi líbí. S tím vysvětlováním proč už to bude poněkud složitější. Nevím, čím to je, ale důvody, proč se mi něco nelíbí, se mi formulují snadněji.

Nemám nijak úzce vyhraněný styl, kterému bych dávala přednost, takže záběr "mých oblíbených" je opravdu široký. Tahle stránka rozhodně nebude vyčerpávající.

Budu-li mít dost trpělivosti, vytvořím pokračování, ale neslibuji.

Tentokrát jsem vybrala dva autory (tichotam a paranoid_android) a jednu autorku (Kelly), i když mužský a ženský rod v tom nesehrály žádnou roli.

Texty mužských autorů pro mne sjednocuje fakt, že jsou téměř na hranici toho, co jsem ještě schopná v poezii akceptovat (i když ty tichotamovy mi přijdou lyričtější), a přesto je považuji za výjimečně dobré.

Právě tak, jako básně Kelly. Kdybych ty její měla charakterizovat jedním slovem, bylo by to slovo CHYTRÉ.

Její texty rozhodně nenudí.

Snad vám napoví pár ukázek, pro které (i když nejen pro ně) jsem si její verše vybrala: dny jsou koťata / utopená v hlavě (Jména zvířat), den jak vinný sud / pobitý žízní (Večeře na terase), ramínka jak dívky / vstoupí do pokoje (PROFIL PRÁDELNÍKU), takové ticho / na všech kanálech.../ být to v Benátkách / je konec s italštinou (Osiření), o křídlo chytne / poslední vagón (Nábřeží (Smích - off -sunset)), tramvajová zastávka byla vzrušena (Cestující jsou povinni se za jízdy držet), někdo nás jak polena / po dvou přikládá / do jednoho krbu (30.9.2004).

Texty Kelly jsou většinou úsporné rozměrem, ale o to sevřenější a výstižnější sdělením.

Kromě toho je pro ní z mého pohledu typická určitá civilnost, nadhled a v neposlední řadě výrazná a nevšední obraznost, která je ovšem charakteristická i pro všechny texty dalších dvou autorů v tomto výběru.

Pokusím se alespoň stručně nastínit některá další kritéria, na základě kterých jsem vybírala.

Jsou to především práce s jazykem a obraznost v básních Město Catepillarů, Alespoň doma, Bizon má záda jako pěst, Muž v soutězce s kanálem, jazyk a sevřená provázanost v básni Světlíky, význam a obraznost v textu Střídavý život Euridiky a pro mne velká neobvyklost významů i použitých přirovnání v básních Zlo?, Ukolébavka pro nehodné sny a The stars underground.

A vlastně úplně všude - kultivovaný a nápaditý jazyk.

Prostě tuhle poezii si kdykoli ráda přečtu.

Snad zaujme i někoho z vás.

Dál nemusíte rolovat, stačí kliknout na název básně.

 

 

 

 

 

 


 

 

 

Jména zvířat 

Kelly

 

Adam pojmenoval ta živá

já dávám jména mrtvým

je co zapomínat

 

a dny jsou koťata

utopená v hlavě

 

občas drápkem čára -

mrtvolka dne na účtence

co zbylo mňouká tence

tence

 

vzpomínky zvířata

přežívá Nejsmutnější

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

PROFIL PRÁDELNÍKU 

Kelly

 

 

otevře skříň, aby nebyl sám

ramínka jak dívky

vstoupí do pokoje

 

je chvíle nátepníků

a stěhování krve

ze spodních zásuvek

 

vzpomíná, jak vypadala

v rukavičkách...

 

chybějícím žebrem

zamyká neděli

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

Večeře na terase 

Kelly

 

Večeře na terase

kde slunce žvýká zbytky mraků

a den jak vinný sud

pobitý žízní

 

Ve větvích kotví kostry vraků

ticho je díra po drozdech

zaskřípej aspoň nožem o talíř

noci si hryzni!

 

Dnes krmí tě masem

podřezaných ptáků

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

 

http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=148573&gal=photo

 

 

Osiření

Kelly

název jsem si půjčila, textem oplácím

radush, že to uměl vyfotit :o)

 

takové ticho

na všech kanálech...

být to v Benátkách,

je konec s italštinou

 

pod mlhou psycho,

že plavcům padá dech

zpátky do plic

a moře nezná jinou

řeč než mlčení

vikingských veslic

 

na dně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

 

 

 

 

Nábřeží (Smích-off sunset)

Kelly

 

Vítr se nadechne

mostům praskají kosti

 

Okna jsou vysoko

nízké slunce

sráží chodcům hlavy

 

Otoč břichem vzhůru

těžítko města

anebo utop racka

 

O křídlo chytne

poslední vagón

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

 

 

 

 

Cestující jsou povinni se za jízdy držet 

public transport blues

Kelly

 

Chtěla jsem to zkusit

na zadním sedadle autobusu

ale uprostřed měl někdo místenku

 

Stopla jsem nákladní vlak

strojvedoucí byl kněz

Trainspotting skončil

na nákladovém nádraží Žižkov

jak husiti u Lipan

 

Nahýňala som sa z okien

s touhou srazit vaz o sloup

srazila jsem jen teplotu v kupé

 

Nechtěla jsem odejít

ako odchádzajú nočné spoje?

Počet míst k stání: 2

tramvajová zastávka byla vzrušena

ale on řekl:

Ve stanici nelze

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

 

 

 

 

30.9.2004 

Kelly

 

Nesnáším cizí rozhovory, řekl

sluchátky zacpal uši

a mně vzal     dech

oběsil na tramvajové smyčce

když ruka po žebrech

šplhala směr Břevnov

vozem s hlavou 22

 

Ta tramvaj     možná

ještě bloudí mezi vozovnami

a při rozjezdu zpívá

čistou kvintu

- to je o tón výš než HOŘÍ

- o stupeň víc na požár

 

Víš proč se říká Přilehni ke mně?

 

Někdo nás jak polena

po dvou přikládá

do jednoho krbu

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

 

Zlo ?

(věnováno)

paranoid_android

 

Až mi lampy se zlomenými vazy

obtočí gázy

kolem lomené hrudi

podloubí,

 

zabloudím

po srdcích

z dlažební kostek

až tam,

 

kde po polibku

praská koutek a tma

si jak prenatální já

hraje s vláčky v lůně smrti.

 

Šššššši-ku-ku-mrtvých!?!?!

 

Pak na uhláku za mašinkou,

kde na lopatkách konce

kvičí noci

ušimrané sluncem,

 

vykouřím svým prstům ruce,

nohám zemi

a tobě slzy i s ptaním

(proč)

 

a sám sebe si

jak dým s trochou šmíru

vyfouknu škvírou

v komínku úst.

 

*

 

Odpusť mi,

prosím (i těm slovům z pýru)

a věz, že jednou, až i tebe

probudí nebe opět k životu,

 

ucpu ti první

stehy dehtem

a budu ti vrnět

na stehně z hvězd.

 

 

(zpět)

 

 

 

 

Ukolébavka pro nehodné sny 

paranoid_android

 

I.

 

Když konečně připluly

ty dva rudé koráby,

co probouzí sny

odlesky mant

a nutí jejich přivřená víčka

kornatět

na denním bělmu,

 

bylo to naposled,

kdy proniknul sypkými písky

a zachumlal se do peří

děložního lůžka

v podpalubí.

 

Věděl to, protože medúza srdce

mu už bušila tak

nesnesitelně slizce,

že zbytek plechovky

se sardinkami času

nacpal

naráz do úst

třem minutám čekání,

 

které pro bolest

ani nepřikusovaly chleba

a na místo tikání

sykaly:

syk-sak, syk-sak

syk-sak, syk-sak

 

 

II.

 

Občas se mu podařilo

vydrápat

ze sevření stehen

až k okenní římse podbříšku

a odezírat sklu

ze rtů ---

 

ale jazyků drátěných plachet,

olizujících

odkvetlé cesty racků,

se nebál,

 

bylo mu spíš líto

těch tažných mořských koníků

s vykulenýma očima,

co museli pořád řehtat světlo

do tunelu vzpomínek

a ještě při tom plakat,

aby bylo na jeho druhém konci

kam pohřbívat.

 

Oceán se totiž nerodí jen tak,

sám od sebe.

Sem tam sice padají z nebe

jeho střípky,

ale to je dost málo na to,

aby z nich mohl vítr

vytesávat

slané pomníčky

se zpěněnými jmény.

 

 

III.

 

V jednu chvíli narážely slzy

do trupu lodi

jako stádo splašených kopýtek

a lítalo od nich tolik

slaných jisker, že přeštípaly stopky

křídel

andělům z ráhnoví ---

 

ti začali padat

jak přezrálé hrušky

a rozsévat pecky

z jader

po ovocném sadu paluby.

 

Ale stěžně při tom houpání

klíčily pomalu

a rybízovým keřům

u kormidla

ne a ne narůst šupiny

světových stran,

 

natož, aby jim létající ryby

uvěřily

okvětní lísky ploutví

a víru

v zduřelé plody

mízních uzlin.

 

Jen dým z připálených prsů

mořské pany

na přídi

se tvářil nepřítomně

a brzy poté,

co se začali všichni hádat,

oněměl jeho sten.

 

 

IV.

 

Pak kdosi nakřáple (nejspíš ohryzek anděla)

zakřičel: „Země“,

ale kotevním lanům, která si

asi v půli cesty

ze smutku

podřezala provázky kolejí,

přestaly krvácet tepny

a jejich odkrvené

kotevní prsty

se nedokázaly zarýt do dna.

 

Následoval náraz

na útes čísi pěsti ---

zamžoural a myslel si, že

to už je Ten…no,

ale krabicová slova: „Vstávej vole,

konečná“, načichlá levným vínem,

ho opět přikryla víkem

limba.

 

 

V.

 

Když se probral

a odřasil si tmu ze sítnice

zlomeným kouskem sirky,

byla lavička

pod půlkami srdce vlhká, až k pláči

a sirény sluchátek

se mu zašmodrchanými kabílky

pokoušely zavázat

málem ukradené boty.

 

Ale maják panelového domu

ve flanelovém pyžamu

se přikryl

předpeklím Lehovce, začal chrápat

a kolemjdoucí lampy

ho napodobovaly

jako nadopovaní orangutáni,

takže po chvíli bylo zase prd vidět

a odfukování příboje

bylo tak ohlušující,

 

že si i nerezové koše

ucpávaly uši

vlastními útrobami

a zastávce sjela z ramínek

průhledná

noční košilka, a tak tam

v tom hlomozu

zůstala stát úplně nahá.

 

 

VI.

 

Přemítal o tom,

kolikero podob má asi dno,

ale nestačily mu prsty

a nejspíš zase usnul,

protože když otevřel oči,

bylo už docela světlo.

 

Všude měl plno písku,

takže si myslel,

že se mu podařilo doplaval na pláž,

ale když kolem něj proběhly

dva hluché koše,

tak znejistěl,

protože koše přece plavat

neumí a ---

 

pak ji spatřil,

jak tam jen tak stojí pod vysklenou

zastávkou

a usmívá se na něj

( ne, smát se mu nemohla, vždyť

On byl přece hrdina

a ten nejstatečnější trosečník…),

a pochopil,

 

že i kdyby

ty zatracené koše

uměly plavat stejně dobře,

jako on,

stejně bude ten

její

nejkrásnějším ostrovem.

 

 

(zpět)

 

 

 

The stars underground 

aneb rybí pomsta rybářům z praku

paranoid_android

 

Stříhali prosinci

zimní srst na srdci.

Řeč tepla dohola

jak hlíně pluh.

 

Šupinu za minci

směnili v krtinci.

Křeč z holin vyplula

jak z kapra vzduch.

 

*

Škrabky, brousky, brusle: jedem !

Kůstky těl

se zpod ledu vyloví chlebem.

*

 

Po cestě dom „hvězdáři“

brambory navaří,

kde z hvězd v hroudách obloha

řádkuje kruh.

 

A v aleji krmelců

přihnou si zpod filcu

slivky. Pak po nohách

pavoučí z much.

 

Náves se odptačí,

když kol studny zatáčí

výletní hospoda

„Hladný dobrodruh“.

 

Řiť vrátek je sevřená.

Tu saň plotny zasténá:

„Svlíct smrady zespoda…

a ke stolu - plnit břuch!“

 

Hle, ze lžičky proráží

jikry skrz oltáři

zubů až… „Proboha !,

vyklíčí pstruh?“

 

„Á, mlíčné paštičky

matlají ručičky…

Jíst příborem – Hovada!

Je prostřeno kurv…huh?!“

 

+

Smažené čelo

potem jásá a jazyk pomstu

souká z masa.

+

 

 

(zpět)

 

 

 

Město Catepillarů 

paranoid_android

 

Vítr Prosklené sfouknul ramínka

a šaty z mlhy se po lednu

sklouzly

přes únor ke kotníkům.

 

Jen košatá hnízda - kde

                              holubí ňadra

zůstala skryta, aby

z pupenů

nevykvetla v mráz -

                               zůstala mu věrná!

 

*

 

„Jaromiáši!“: křikla,

když v objímkách vysténal pavoučí

nit tepla,

aby zabřezla pod křehkou

kůží skla ~

 

porodila,

až se Radlice obrů zatnou

v pěsti, co potem

oživí

nabranou zemi

a prsty vyryjí tvář dubna do kamenů.

 

 

(zpět)

 

 

 

Světlíky

paranoid_android

 

Jako krystalky slunce

z větrálku piva

plují

světlušky

ze dna do noci –

 

do hrdla,

co se učí splývat,

nasvítit

odlesk tonoucích,

 

kteří pomalu kloužou

z nafouklých

duší

a prsty škrábou hladinu,

 

jako bramboru touhy,

která

nenadnáší

a jen raší klíčky z „nemiluj“.

 

 

(zpět)

 

 

 

Muž v soutěsce s kanálem 

tichotam

 

Pod pláštěm tvaru

 

rybářských plášťů do černa

 

doplňkem deště je

 

        dopadá-li…

 

 

A dusno doutnají-li skály

 

podobu      která doplněna

 

po krocích    od prsou    hlasem     černá

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

Bizon má záda jako pěst 

tichotam

věnováno

 

 

Běží!   běží   až jako by byl dva

v mysli   prostírá   poli   dlaň

Bizon   má záda jako pěst:

 

sevřené   prsty   žeber

otvírají běh:

Dlaň

 

ta-je otevřeně mrtvá   Zima

až příliš rychle dýchá   až dlaň svírá svůj hřbet

až v mrazu přihořívá

 

Pět žeber

je nultá polovina   Pěst

 

 

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

Alespoň doma 

tichotam

 

Dnes večer je obloha jasná, ale

podle mýtu okresu: Noční ptáci

jednou – a budou to skřivani

míšení s holuby – vykasají

z hladiny požární nádržky

oblačnou plachtu jako vlajku

téměř až nehybného vítězství...

 

...nad nocí tisíckrát poďobanými nebesy

(jako nad městy),

 

v tom jedinečném místě s rybníkem,

kde, kousek poblíž, metafyzicky existuji...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(zpět)

 

 

 

Střídavý život Euridiky 

Lyrykovi

tichotam

 

Nesebrali mu vše   ale hůř

opět   ještě   další...

náplast hnisu a strup

samu ránu

a poté také paži...

ne celou ale o to hůř

od ramene   k zápěstí...

 

Na vyšší ránu   tu blíže srdci

přiložili useknutou hlavu

živé Euridiky...

Tu nižší ránu   tu bez krve

vložili do úst té prvé

aby jí plivala i sála

do prstů i z prstů

střídavý   život   nikdy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(zpět)

        
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter