Stránku připravila: Naty
Posviťme si na ně
hry se světlem
tématická stránka
Zeď autor: Drosophila
Za světlem autor: Filipb |
světlo
autor: farišta
Světlo lámané
a dodávané v pruzích
pod dláta a drcené
na stelivo štětců
a palivo mezihvězdných snů
světlo, které ve vlasech
sedí ti jako moucha
v pavučině
všechno světlo – světlo budiž
světlo příslib trvání
v neustávajícím
kinematografu | | |
Lampa
autor: malykuba01
Na rohu ulice zhasla lampa,
to snad aby mě nerušila.
Náš dům se ztrácí ve tmě.
Tápu a bloudím,
moje milá,
prosím, veď mě. | |
Lampa a nápis autor: Oclee |
LAMPA autor: Pilla
Lehce milostná o světle
autor: ouvej
Zapomenuté
to světlo ve mně
od města k městu
potulně bloudím
zvířátka přítulníci
v ohybu paže
položí čenich
ještě jsem neumřela
mluvím tak zasvěceně |
o městském osvětlení
odpadní politice
a krysích úbytcích
přirůstá měsíc
ubývá slunce
jak špatně vymyšleno
že pro divné lecjakosti
rozsvěcet zapomínám
vlci a že taky tma
je po cestách.
Jenom ty
když probudíš se
vydáváš mírnou zář. |
Koncentrace autor: danniel
Lampa
autor: janika
Netuší jak mi je
v setmělým pokoji
Bolest se zapije
duše se zahojí
Duše se zahojí
není tu viníka
v setmělým pokoji
jen lampa naříká
Naříká ztrápeně
krvácí do ticha
zakleli zakleli
princezně ženicha
|
|
"světlo" autor: sinah |
na stráži autor: Kapka
Kde se dá nalézt to, co nikdo nehledá, a proč světlo nesvítí do míst, kde vládne tma...?
autor: temnota
Ve svitu černých svic mihotavé stíny rozrážejí klid prázdných důlků, z nichž někdo černé oči vypíchal jehlami otrávenými nenávistí. Kým byl? Věděl jen on sám, však přišel v míru a dlouho zůstal nepoznán. Zdálo se, že až na věky, ale pak někdo, snad ze strachu, vzkřikl: "Bože můj!" a tak bylo vše prozrazeno. Plášť zavlál ve větru a odhalil prázdno všude tam, kde mělo být tělo. Hladina rality zčeřená tím pochybným důkazem božské existence, zrudla krví neviňátek a vzduch ztěžkl hnilobným zápachem. Nadechl se znova a zhasil plamen ve svém srdci kýblem ledové vody, kterou nabral z jezera za lesem, kde jakýsi šťastný mladík s květinovým vzorem každodenně opečovával, s pilností jemu nevlastní, malé políčko. Pak vyšlehla záře a spojila oblohu zase v jedno. Svítalo, přestože ještě nepadla tma. Udělal pár temp v touze proplout oslnivým světlem, a pak se změnil v žábu. Na zelené kůži naskákali černé puchýře plné jedu, kterým kdysi otrávili Ježíše. Aby ho mohli přibít na kříž, neboť předtím byl z kamene a nebo ze skla? Vedou se o tom v učených kruzích nekonečné polemiky ještě dnes. Pravdou zůstává, že zmizel stejně náhle, jako se zjevil a zůstala po něm v obloze díra, snad ozónová? "Kdyby sem to býval věděl, tak by sem sem nechodil," bylo to jediné, co zanechal užaslému stádu ovcí, krom již zmíněné ozónové díry.
v Praze 28.5. 2001 věnováno JOhnu Lennonovi |
|