Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

14. číslo časopisu...říjen 2006

1.Titulní strana - (unseen)
2.Úvod - (Naty)
3.Tiskový mluvčí své múzy (rozhovor s šedé) - rozhovor s šedé (egil)
4.Foto - (xmark)
5.Jsem obětí virtuálního paradoxu - rozhovor s backem (Václav Mráz)
6.Bůh jako byznys - (Quotidiana)
7.Čekanka Učekaná - rozhovor (Oplatka)
8.Divadelní kus od Petra Jonáše - (ztratila)
9.Výtvarná díla (výběr) - (Esencia Smrti)
10.(Hodný), zlý a ošklivý - Naty
11.Konejšivý stisk ruky... - poněkud osobní recenze (Kelly)
12.Dům čtyř světů - (Martin)
13.Ukázat cestu - pohled do světa dětské knihy (Niki Zdražilová)
14.Grafika - (Esencia Smrti)
15.Cesty na Totemu - tematická stránka (Naty)
16.Foto - (seth)
17.Totem živě - (Kelly)
18.DEN POEZIE - (Martin)
19.Bývají dívenky jako led... - uživatelská stránka (zirael)
20.POHYB = ŽIVOT - co v tištěném časopise nenajdete (Naty)
21.Autoři
13.číslo   
 14. 
   15.číslo

               

  
  
 
 

 

 

 

 

 

 

 

(Hodný), zlý a ošklivý

 

 

Již několik let ho můžete potkávat na Totemu jako neviditelného "unseena" s ikonou poněkud rozevláté postavičky.

Především jeho "villonoviny" způsobily, že pro mě rozhodně neviditelným nebyl.
Zajímalo mě, kdo se vlastně skrývá pod virtuální podobou autora, který přispívá minimálně do tří rubrik (Poezie, Výtvarno, kresby, Próza) a ve všech získává poměrně vysoká hodnocení.
Zeptala jsem se (jak jinak, než po netu) a jsem ráda, že vám tohoto zajímavého autora mohu blíže představit.

 

 

ilustrace k "inflamatory writ" od joanny newsom

 

 

Mám pro tebe první dvě otázky. Netvrdím, že budou v pořadí první a druhá, ale nevylučuju to. Prostě jsou to první dvě, které mě napadly.

 

Učarovaly mi tvoje villonoviny, mohl bys stručně naznačit proč právě Villon?

 

Proč Villon? No protože Villon je základ - geniální mix verbální ekvilibristiky, zdravého cynismu, emocionální upřímnosti a úsměvné drzosti.
Jinak, pokud si dobře pamatuji (což je u mne tedy značně odvážný předpoklad), bylo na počátku takové to pubertální okouzlení ošklivými, zlými a divokými prokletými básníky. Sporé zmínky o Villonovi na gymnáziu mne zavedly k přečtení mistrových Testamentů a románu Navzdory básník zpívá a, i když jsem později zjistil, že téměř všichni básníci jsou oškliví a zlí, ten prvotní vztah mezi mnou a Františkem se už nikdy nerozbil.

 

Součástí téhle stránky je i malý náhled do tvé tvorby, máš nějakou obzvlášť oblíbenou báseň, nebo kresbu, o kterých si myslíš, že by tu neměla chybět? Malé zdůvodnění proč by mohlo být zajímavé.

 

Tohle je dost těžká otázka, obvykle se totiž ke svým dílům chovám dost macešsky - jakmile je vyvrhnu na svět, zapomínám na ně. Nicméně rychle jsem se probral svým archivem tady na Totemu a zde jsou výsledky:
1) momentálně nejoblíbenější villonovina: mementující, protože se (krom úpadku mého fyzična) nic nezměnilo a hned tak nezmění.
2) momentálně nejoblíbenější nevillonovina: trilogie cesty, protože mě na ní baví, kterak začala úplně jinde, než skončila, a přitom sama sebe nepopřela.
3) momentálně nejoblíbenější kresba: v zajetí jídla. Ačkoliv mám průběžně vždy nejvíc rád tu momentálně poslední čmáranici, tahle se do mě nějak zakousla.

 

mementující

 

Děkuji pěkně za optání,
jsem živ a víceméně zdráv,
zuby mám svoje, málo kaním,
udržím ještě moči splav,
nedělám pod sebe jak brav,
nevlastním teřich zvící kádě;
však pište klidně epitaf,
ač tělo drží pohromadě.

 

Vždyť je to všechno k popukání-
- mládí kráčí jak pyšný páv,
myšlenek na sešlost se straní,
odmítá vzít kdejaký blaf,
hlasité je jak stádo krav
a přec na sebe každé mládě
už márniční si bere háv,
ač tělo drží pohromadě.

 

Důstojní páni, krásné paní,
i pod fasádou vašich hlav
počalo dávno rozkládání,
bytí jen přechodný je stav;
jen zahánějte vrásek dav,
dopřejte masáž čelu, bradě,
zánik se dobere svých práv,
ač tělo drží pohromadě.

 

Nač prchat před tím do dálav?
Vždyť už je vlastně po parádě;
hnilobných jsme jen louže šťáv,
ač tělo drží pohromadě.

22.10.04 II aneb krok zpět

 

 Několik básní v zajetí beatu
zvlád´ jsem si přečíst za dnešní den.
Tak, jako ohař vyčmuchá kýtu,
šanci jsem postřeh´ - nastal čas změn!
Taky to zkusím, vychrchlám hlen,
doufám, že nesklouznu do kraviny
bez pitek, drog, bez lehkých žen -
- tohle je beat táty od rodiny.

 

Přes léto vstávám hned za úsvitu,
v zimě tmu trhá můj ranní sten,
pětkrát do týdne v příšeří bytu
staršímu děcku přetrhnu sen,
nakrmit, obléct, do auta, ven,
do školky, práce (stranit se dřiny!),
odpíchnout, nákup, domů zas jdem -
- tohle je beat táty od rodiny.

 

Hodiny štípeme z monolitu,
se ženou, syny, vprostřed svých stěn,
vzájemné vzpěry - lešení citu
pokupě drží a tak dál jen!
Raz a dva, raz, dva, nocí i dnem;
tím že je polknem, plašíme stíny,
v bludišti hrnců, hader a plen -
- tohle je beat táty od rodiny.

 

Nemít se rádi, jsme vzhůru dnem
na moři sraček, žlučové sliny;
takhle je v sobě zadržujem.
Tím končí beat táty od rodiny.

 

 

 

 

v zajetí jídla

 

 

 

Sjíždím si tě teď trochu pod drobnohledem, abych si udělala ucelenější obrázek o tobě a tvé tvorbě. Villonoviny, podle kterých tě především znám (kromě poezie tu moc nebrouzdám), jsem prošla všechny nedávno. Tam mě ostatně nic nepřekvapilo, mám je docela slušně v paměti. Tvá mementující se pochopitelně ocitla i v mém užším výběru, ještě než ses sám pro ni vyslovil.
Dneska jsem prošla všechny tvoje dostupné kresby.
Nejsem žádný odborník, můj pohled je naprosto laický a osobní. Musím přiznat, že tvé starší věci v této oblasti mě trochu zarazily. Ve villonovinách, ačkoli jim nechybí Františkova syrovost a jakási posměvačná rejpavost, přeci jen z mého pohledu převládá určitá laskavost a humorný nadhled. Z tvých starších kreseb ale mám pocit, jako by se humor přiostřil do trochu trpké, až kruté ironie. Možná přeháním, ale jako bych někde v pozadí cítila skoro zlobu, což mi s charakteristikou tvých textů nekoresponduje. Poznávám tě vlastně až od reje kostí, kde se mi zdá, že se tvůj humorný nadhled vrací. Ještě zahrada
se tomu vymyká.
Zajímalo by mě, jestli to cítíš podobně, nebo je to jen můj zcestný dojem?

 

 

Za tvoji "laičnost" v kresebné sféře jsem více než vděčen, od nějakého kovaného odborníka bych to nejspíš těžce schytal. Nicméně k otázce zloby, nadhledu, syrovosti, kruté ironie, humoru a také skepse, nostalgie, víry i jejího nedostatku a spousty dalších věcí - jak se říká u nás na venkově, je to ve mně jako v koze. A záleží čistě na momentálních okolnostech, co vyleze ven. Pravda, moje kresby jako celek jsou možná vyprofilované trochu "temněji", důvodem bude ale nejspíš prostý fakt, že toho mnohem více napíšu než načmárám, tudíž zkrátka ve verších obsáhnu víc témat. Navíc v krajinkách, ani zátiších se slunečnicemi jsem nikdy příliš zalíbení nenalézal.
Nemyslím si ale, že bych v textech zlobu nějak výrazně opomíjel, a i ve villonovinách se najdou kousky, kde není laskavého ani zbla.

 

Omlouvám se za zmatek, ale ještě se vrátím k básním, které považuji za signifikantní. Zapomněl jsem na ze stromu visící, což je trestuhodná ostuda; tenhle text je vlastně takový autoportrét.

 

 

 

rej kostí

 

anděl

 

 

trilogie cesty

 

 

 

internační

 

strhaná záda
puchýře

 

„proč vlastně pořád taháš klády?“

 

zahnat je třeba jázvíře
kam patří
ke svým
do ohrady

 

transportní

 

vědomí velí:
„vorwärts, schnell!“

 

poslední objetí, stisk, vodku
a já už půjdu…

 

„kam bys šel?“

 

není kam
pouze odkud

vyhlazovací

 

odkrývat ano
plakat ne

 

to nejlepší v nás hledá plamen

 

ponechat lze jen podstatné

 

dýmem si ještě zamáváme

 

 

 

 

 

 

 

věc odjinud 

 

 

 

Tak to už jsme dva, koho odborníci roznesou na kopytech, mě ještě nejspíš i za to, že neumím udělat rozhovor. Přiznávám, že mě ty kresby překvapily i proto, že jsem si o tobě udělala představu relativně vyrovnaného člověka, který bere život s humorným nadhledem. Ostatně i tvé reakce na různé poznámky a případné výtky pod tvými příspěvky této mé představě odpovídají. Což mě konečně přivádí k otázce, kterou jsem možná měla položit jako první. Co tě přivedlo na Totem, co od něj očekáváš a jak se ti tu "žije"?

 

I což, třeba to nakonec na kopytech není až tak špatné, necháme se překvapit. Jinak asi většinu času dojmem vyrovnanosti a obzvláště pak humorného nadhledu působím, zaslechl jsem na svou adresu už i poznámky o někom, kdo bude dělat legrácky i na vlastním pohřbu, ale úlitby je zkrátka třeba činit všem božstvům.

 

Totem, co mě sem přivedlo? Nejspíš touha předložit své výplody i někomu jinému, než jen dřevu šuplete, ovšem jak konkrétně jsem se sem dostal, to už si vážně nevzpomenu. Mám nutkavé podezření, že mi Totem kdosi doporučil, ale kdybys mě zabila...

Očekávám od Totemu přesně to, čeho se mi dostává - reakce od širšího okruhu lidí, než je jen pár kamarádů. Plus velmi stručná nahlédnutí do tvorby ostatních, i když musím přiznat, že v tomto ohledu už nejsem zdaleka tak aktivní jako na začátku. A vlastně mi Totem slouží i coby archiv textů. No, možná bych měl pro jistotu zauvažovat i o jiném způsobu zálohování.

Jak se mi tu žije? Já si zvyknu všude :o) ale vážně - uživatelské rozhraní příjemné, grafická úprava vyhovující, osazenstvo nekonfliktní (tedy alespoň osobně jsem na žádného blba nenarazil, případně srážku dávno zapomněl), takže si nestěžuju. Ačkoli pokud budeme brát život jako záležitost těla, pak se tedy coby zapadlý pohraniční bard střetávám z Totemu v zásadě pouze s leatherfacem. A v těch chvílích se mi žije velmi nezdravě .o)

 

 

 

útočiště

 

tajemný vrch

 

 

 

Zabíjet tě nebudu, naopak, poděkuju ti za příjemný rozhovor, protože lepší tečku, než je tvá pochvala Totemu, bych si sotva mohla přát.

Jen ještě připojím malý průřez tvou tvorbou, zakončený, jak jinak, než textem, který sám považuješ za signifikantní: ze stromu visící.

 

20.10.04 - II

 

zestárlé střechy tiše lkají:
"to za našich mladých let..." 

 

tašky zanáší mladý led
tma tetelí se na okraji

 

a kraj je zimě na dohled

osobní III

 

Stepuje půlnoc v rytmu tlapek,
jemňoučkých vousků ze zmrzliny.

 

Šustění slibů - zatneš drápek?

 

Jen do toho, tni, zažeň splíny
mé bezkočičí kocoviny!

poutní


ze zubů sbírám zbytky rána
v šedivých křídlech odliv těla
cesta je krví malovaná
tady jsi ještě neležela

 

cesta je nehty vydlážděná
kočičí hlavy ke snídani

 

děravé dlaně - věčná žena
otisky v prachu
vzpomínání

rozhovory


struky jazyků ždímat
jak povadlá ňadra stařen
posedlá ruka tápe po slovech
v mateřské mléce pokrytém plísní

 

do úst si nacpat pěst
pozřít sám sebe
být jenom rty
a strach

 

 

 

 

 

strach 

 

 

 

 

Josef

 

Josef zesnul v klidu a míru, tak jak to každý víceméně očekával. Až potud bylo vše v pořádku. Problémy nastaly, když se den po pohřbu v pravé poledne otevřely dveře do jídelny, Josef vstoupil a usadil se na své obvyklé místo.

Petr vykřikl hrůzou, Josefova žena se opařila hovězí polévkou, kterou právě nesla v hrnci na stůl a zůstala celá zkoprnělá stát uprostřed nudlí a polorozvařené zeleniny. Jen Aleš nehnutě seděl a mlčky se usmíval.

Josef si svou rodinu poněkud potutelně změřil, načež uchopil lžíci a začal jíst polévku přímo ze země. Oněmělým pokojem znělo pouze srkání a občasný skřípot, to jak Josef tu a tam zadrhl lžící o parkety či o manželčinu podrážku.

Cpal se udatně a nepřestal, dokud všechnu polévku nevyjedl. Byl totiž k smrti vyhladovělý.

 

„Čuně!“ promluvil konečně jako první Aleš, „Jíst polévku z podlahy!“

„No, no…“ odvětil Josef, „o mrtvých jen dobře.“ Poté vstal, otřel si ústa ubrouskem a bez rozloučení odešel.

 

Divný patron.

 

 

ze stromu visící


na svislém břevnu vyschlá víra
na vodorovném naděje
zpěv hřebů v kloubech netopýra
vyznání vlků, závěje

 

horečka hranic slunovratu
pod bílým sněhem sivý stín
zoufalství zkulo si zbroj z plátů
hladové modly vlastních vin

 

sám sobě bohem, soudcem, vším...

 

 

 

Rozhovor přes monitor a s přestávkami vedla: Naty    

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter