Nakonec přišel i...
Je pondělí 25. září večer. Řetězová se zaplňuje tak rychle, že nestačíme nosit další židle ze zahrádky. Pan kavárník bude mít dnes díky Totemu nebývalou útratu.
Zahajujeme reprezentativním vzorkem autorů z Totemu: první z pěti statečných čte Naty, které se jako obvykle podaří posluchače příjemně naladit. Další přichází do světla ramp Jonáš, po něm kalais, šedé a sestavu uzavírá Lyryk. (O faktu, že jde o poezii kvalitní, může svědčit mimo jiné to, že šedé nám na Totem Natural přivezl ukázat první cenu z literární soutěže Vladimíra Vokolka.)
kalais vlající čtoucí, Nemocný pozorující, kink típající
Takové množství poezie se ale nedá zkonzumovat v kuse, a i když Jára Cimrman v podobných situacích říkával "Nedělat přestávku, nebo utečou," my si dovolíme malou pauzu, aby se mohli účinkující i přihlížející posilnit. Na další kolo se už totiž pod zkoumavým pohledem Lubora Kasala připravuje Petr Borkovec.
pivo, víno, cigarety, literáti |
rozjařená Oplatka |
Druhá půlka večera patřila našim hostům. Pro ty, kteří je nemohli vidět a slyšet naživo, tu máme alespoň malou ukázku.
Gauč
Petr Borkovec
Když jsem se dozvěděla, že Jiří umřel
(z Karlových Varů přišly dva telegramy,
jeden, že nežije, druhý, že je po pitvě),
nevím jak, sedla jsem si v pokoji na křeslo
a zírala na gauč před sebou a viděla,
že je modrý, viděla, že je evidentnĕ modrý,
a pro sebe si opakovala: Je modrý,
modrý, to přece každý vidí –
neboť ode dne, kdy jsme ho přivezli,
o jeho barvě jsme se nikdy nedohodli,
Jiří vždycky mluvil o zvláštní zelené.
Seděla jsem jako hloupá v pokoji
a říkala si dokola: jak jsi mohl být tak slepý,
vždyť ten gauč je modrý jako modř,
to jsi nemĕl, to jsi tedy neměl,
říkat mi, že je zelený. Pak jsem s hrůzou
uslyšela sama sebe, a jako bych se byla probudila,
dala jsem se do strašného pláče. |
|
|
|
PĚT
Petr Hruška
Známe ty stoly přes celé odpoledne.
V pět hodin je potřeba někde zjistit,
jak dál.
Lidé pijí nesvlečení,
už jdou,
jenom zjistí jak dál.
Hledí do lesku desky,
vlasy jim lezou přes límec,
pak se najednou zvednou,
jako by na něco přišli,
vycházejí ven
a jejich záda
jsou temná jak nikdy. |
Trochu potemnělé literární "sklepení" prozářila Yvetta Ellerová - nejen oranžovým svetrem, ale především tóny svého metalofonu.
...nakonec přišel i metalofon!
Chcete-li vidět víc, objevujte zde: http://www.kolas.cz/totem/
Ale hlavně se přijďte podívat na některé z našich příštích čtení do literární kavárny v Řetězové!
Kelly |