Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 9.12.
Vratislav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
14.číslo   
 15. 
   16.číslo

               

  
  
 
 

Stránku připravila:   Naty

 

 

Tento způsob poezie...    (3.)

 

(Pokračování stránek z 12. a 13.  čísla časopisu http://www.totem.cz/endb.php?nm=12&pg=5, http://www.totem.cz/endb.php?nm=13&pg=14

 


 

    Ve 13. čísle časopisu jsem slíbila pokračovat v prezentaci autorů, jejichž díla mě oslovují a považuji je za dobrá. Tentokrát se navíc jedná o díla, která jsou mi osobně velmi blízká. Z této kategorie jsem vybrala dva autory, přesněji řečeno autora (Augustin_Šípek) a autorku (sjuuu).

    Každý z nich má svůj osobitý rukopis, a přesto mají z mého pohledu hodně společného.

    V první řadě je to u obou příklon ke klasické formě verše (u sjuuu zcela jednoznačný).

Podobná je i jejich práce s jazykem. Oba jako by pečlivě volili slova nejen z hlediska významu, ale velmi pozorně i podle zvuku. Není jistě jen náhoda, že hned dva texty Augustina_Šípka zařadil  Lei do výběru Doporučujeme právě kvůli výborné hláskové instrumentaci. Ani to, že v textech sjuuu, mimo jiných podobných, najdeme i takovou lahůdku jako "...tetřívek tříští na tatrči / třeštivé slunce...".  Právě tento text zařadil do výběru z obdobných důvodů drfaust.

    Mě osobně okouzluje i to, jak na výrazně malou plochu (obzvlášť texty sjuuu jsou mnohdy hodně miniaturní) dokáží oba vtěsnat množství významů a poetických obrazů a ohlídat si při tom formu, rytmus i zvukovou stránku verše.

 

Augustin_Šípek

 

 

 

 

ledové víno

 

z narození mrazem zmírá

do kolébek    každý znal

když Bůh z hloubi všehomíra

po strništích    rozfoukal

 

jinovatku z vláken běla

do šípků jí trochu dal

setřel pot   i vrásku z čela

a dál z vinic   víno bral

 

 

 

o paměti slunce

 

smráklo se silou poledního zvonu

jakoby kdosi ze všech sil

bořil val a v bídě tonul

a napůl s pýchou zápasil

 

jakoby bylo loňské ticho

o trochu míň než víra v teď

a zbyde den a slunce východ

a obraz v ledu     na paměť

          a vysnít z oken

 

          oknem k dvoru napříč sněno

          pod čepce      a v čem to tkví

          když stýskání je vyháněno

          a obraz v kruzích     zdánliví

 

          a mocí tlouci louže ze dna

          svatokrást     když kdosi ví

          a stojí smutně na polednách

          a pusto v prachu      práchniví

 

 

 

    a slitováno v bezdomoví

 

    vykreslilo stopy lží

    a bylo ráno     zima zlá

    a voda v travách nad strží

    napůl v ústech zamrzla

 

    a neuneslo tíhu světla

    nové ráno  na prsty jsem dých

    a v noci tma si spády hnětla

    do formiček    ve dlaních

 

 

vím, ucho na dveře

 

na dveře tisknu   za pozlátko

kompromis trhlin v hlíně    vím

(bude líp

snad trochu vratko)

 

půjdu k nim

s dechem v dlaních

ztajeným

 

            za trnky platím

 

           zavýsknu kaňkám   trochu zpátky

           za trnky trnem v oku    byl bych rád

           a solné stesky  vylévám

           na stébla zkutá z jinovatky

           dutá tichem    tolikrát

 

 

 

 

 

 

 

vymknout se z přítomnosti

 

jen se vymknu z přítomnosti

bořím hrudky dávných těl

jsem právě ten    co cestu klestí

jsem vítr      který zlidověl

 

vyháním stíny za petlice

jsou černé tuší   na dosah

nikdy víc      jen někdy    sice

u Slivice    leštím práh

 

 

 

 

 

           já bych ji maloval

 

           já bych ji maloval

           k nohám ticho    dal bych

           dal

           meruňku co stárne

           štětcem vryl

           a bílo (jako z alabastru)

           krví z vína zakalil

 

           šel bych šel

           a mrtvo z dveří

           vynášel

           těm co věří (z poznenáhla tnou)

           svítil bych

           mihotavou lucernou

 

 

 

 

sjuuu

 

 

 

šel kolem štěpařský vosk v dlani

 

šel kolem   štěpařský vosk v dlani

dřevěné oči      (vidíš?      planím)

a všechny stromy světa za ním

 

nakřivo přebroušeným pulsem

v mých tenkých letokruzích hnul se

nůž z posledního roubování

           měsíc je miska kurkumy

 

           měsíc je miska kurkumy

           chodíme městem trochu mým

           a úzko je nám - zrnkům v lusku

 

           přelomit dva jak ptačí kůstku

           uměla jsem     a neumím

 

 

 

 

 

a zase sama v městském sadu

 

a zase sama     v městském sadu

přelézám sebe - černý plůtek

máslovky světla z oken kradu

a zahazuju nakousnuté

 

 

 

 

 

 

 

 

zas jeden zářez na zárubni

 

zas jeden zářez na zárubni

přeletěl čas jak hrdlička

dlaň nastav      říkej      maličká

po hrdle hlaď    a potom

  škubni

 

 

 

 

povětří křivou holí

 

povětří křivou holí

počítá lesu žebra

sebe je třeba přebrat

a stát se stromem holým

          jste všichni z dřeva říční vrby

 

          jste všichni z dřeva říční vrby

          když o polednách pít vám podám

          polkneme oba     už nás svrbí

          má nejspodnější spodní voda

 

 

 

 

          pojď dokořán si spolu lehnem


          pojď     dokořán si spolu lehnem

          a ta co voní po datlích

          ta černá     vláčná v obratlích

          otře se o nás horkým stehnem

 

 

 

 

 

 

   

 

 

 

 

 

          v polomech vítr hraje bacha


          v polomech vítr hraje bacha

          zem naježená srstí smrčin

          tetřívek tříští na tatrči

          třeštivé slunce     zem je plachá

          zem samá kost a samá šlacha

          a strupy každým rokem tvrdší

          zem zraněná je zlá     a vrčí

 

 

 

 

hladové kočky chodí po zdech


hladové kočky chodí po zdech

a kysne bledé mléko hvězd

pijme     je na my dávno pozdě

a dávno brzo na rozjezd

 

 

 

 

     uřknuta v modře hořkém tichu

 

         uřknuta v modře hořkém tichu

           na příkrém břehu řeky hříchů

           ostřice března jenjen řeže

           proč ale myslím na řeřichu?

           ne na psárku a na protěže? 

 

 

 

 

 

 

 

 

vratkému slunci vrácena


vratkému slunci vrácena

větru a vratiči

trvám tu     tvárná ramena

dokud se nevzpříčím

          jen tys mi zbýval do postu

 

          jen tys mi zbýval do postu

          zůstane chuť a v prstech ty

          -má mléčná špíno za nehty-

          hustý a trpký jako stud

 

 

kovový hřeben větru


kovový hřeben větru

tmu proti srsti češe

a přes práh     (kéž bys přešel)

je tisíc kilometrů

 

 

 

          pod zrezivělou nocí


             pod zrezivělou nocí

          prohýbá se i kámen

 

          ulička úzká tak

          že se v ní nepotkáme

 

 

 

 

 

 

 

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter