Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 17.12.
Daniel
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
 
 

Tento způsob poezie zdá se mi poněkud nešťastným

 

 

 

Pokud jste nahlédli do 12. čisla časopisu, bude vám určitě doprovodný text k této stráce připadat povědomý. Není divu, z větší části jsem ho převzala bez výrazných změn. Zdálo se mi zbytečné volit nová slova pro něco, co se mi už jednou podařilo celkem přesně a výstižně formulovat. Problém, kterým se tu zabývám, se nejspíš nikdy nepodaří vykořenit. Přesto považuji za účelné na něj čas od času upozornit. Rok se mi zdá být rozumnou dobou k zopakování.

Na rozdíl od doprovodného textu všechny ukázky na této stránce jsou nové.

Už to samo myslím názorně dokazuje, že je dobré se k tomuto námětu občas vrátit.

 

(Dovolila jsem si použít i původní nikovy ilustrace. Lepší by sotva kdo namaloval.)


 

K vytvoření této stránky mě přiměly dvě věci. Jednak se množí připomínky, že úroveň textů v rubrice poezie povážlivě klesá. Souhlasím. Na jednu stranu je potěšitelné, že stále přibývají noví autoři, ale přiznejme si, těch, o kterých bychom mohli říct, že přinášejí něco výrazného, zajímavého, nebo jen s příslibem nadějného talentu, není mnoho.

Nejde vůbec o to, negativním postojem odrazovat nové autory od publikování. Spíš pomoci těm, kteří se chtějí vyvarovat začátečnických chyb. Jistě se najde hodně autorů, kteří se z nějakých důvodů zaměřují především na výpověď vlastních pocitů, a nemají ambice pracovat na stylistické a jazykové úpravě svých textů. Je pravděpodobné, že i tak se jejich texty dočkají pár souhlasných komentářů. Tahle stránka je spíš pro ty, kdo chtějí na svých textech pracovat a zaujmout i něčím jiným, než výpovědí.

Druhý důvod je ten, že jsem si na základě některých reakcí všimla, že přídomek šéfredaktor dává mým poznámkám a komentářům naprosto nezaslouženě punc jakési větší závažnosti. Ráda bych proto zdůraznila, že funkce šéfredaktora se týká výhradně organizačních záležitostí a rozhodně nemá nic společného s mojí kompetencí posuzovat či hodnotit poetické texty.

Nejsem žádný odborník, poezii vnímám převážně intuitivně a z tohoto pohledu se k ní také vyjadřuji. Berte proto, prosím, následující ukázky spíš jako vysvětlení na základě jakých kritérií hodnotím. Jestli si z výčtu základních věcí, které v poezii nerada vidím, někdo odnese ponaučení, nechám na vás.

 

 

Rýmy typu aa, bb

 

I z mnohem nápaditějších textů, než které jsem vybrala jako ukázku, dokáže tento způsob rýmovaní udělat prostoduchou říkanku.

 

 

 

 

U prázdného džbánu sedím, do stropu na zeď hledím.

Vedle mě jsou sklenice a na stole hoří svíce.

Vidím nečí nohu, tam v tom tmavém rohu.

Nakloním se, převalím se.

Už nevidím nic, jen střepy z těch sklenic.

Pak zas něčí obrys, nedokážu podat popis.

A v té staré krčmě, nedám si už krmě.

Půjdu radši do svého domu. Spočítejte mi tu sumu!

Vycházím ze dveří, okolo je příšeří.

Když půlnoc odbila, paní noc mě lapila.

 

 

- - - -

 

Štěstí, ještě ho nikdy nikdo neviděl a  nesáhl si naň   

avšak prý se za něj platí převysoká daň.

 

Nejde zvážit, nejde koupit,

i když snaží se ho jeden druhému uloupit.

Prý je cennější než-li zlato,

nemocný žebrák, jistě zná to,

Štěstí chce  každý a chce ho hned,

protože je sladší než-li med.

 

 

Nejde chytit ani sítí na motýly,

a když už ho máš, tak jen chvíli.

 

Na světě je štěstí málo,

kolik by asi tak 7 dkg stálo?

Ne, štěstí nejde koupit,

na vahách nepřevážil by ho ani ten nejcennější drahokam,

a šťasten je ten, kdo může říci, já ho MÁM.

 

 

 

Nepravidelná délka a rytmus verše

 

Pravidelný rytmus není, samozřejmě, žádnou povinností. Pokud ale někdo zvolí formu textu, která zápisem, rýmem, či dokonce zařazením do rubriky Klasické verše napovídá, že by se mělo jednat o klasický vázaný verš, pak by pravidelný rytmus měl být jeho nedílnou složkou. (Většina veršů z předchozí ukázky by mohla být umístěna i zde.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

k čemu je svítání?
alkohol se ti v krvi stále prohání.

k čemu je ta záře?
oči rudé máš,i tváře.

a proč čerstvý vítr fouká?
pro cigaretu sahá tvoje ruka.

jako by tě žít už nebavilo,
vnímat přírodu,svět a život,

sám sobě seš vrahem,
tělo své si ničíš pomyslným blahem.

prober se a nebuď blázen,
chceš-li žít,tak vrať se na zem!

................................

když,realita hrozná je, 
když,kamarád tě zradí,
když,láska není,
když,nenajdeš pochopení,

proč bychom pak nepili?
bytí si tak krátili.

alkohol je naše spása,
v něm se skrývá světa krása!

napij se a pak jdi spát,
proč bys měl brzo ráno vstát?

co tě čeká,než ta hrůza?
v alkoholu je tvá múza.

k čemu je svítání?
když,alkohol se ti v krvi prohání!

 

- - - -

 

Bláznivá Beáta

se pomiluje s plešatým pánem

nechá ho pohrát si

s mladým dívčím tělem

on je dobrým učitelem

její tělo je nástrojem

exkluzivním

s hmatníkem prapodivným

milovat bude se s jejím tělem

v bytě osiřelém

dvakrát týdně

než vášeň zhyne

anebo sousedi začnou tušit

anebo rovnou začnou bušit

do stěny ložnice

do stěny koupelny

a jejich sladké hry

přeruší

lidé netuší

že ona miluje

jeho staré dobré modré oči

a jeho ruce i se zašlým

snubním prstenem

přemýšlí nocí dnem

jak svléknout ten prsten očima

skládá mu hlavu do klína

a tvrdí, že je jím posedlá

plešatým pánem co exém má

u jeho těla se cítí v bezpečí

nežli ji přátelé přesvědčí

že jinde úspěch musí hledat

na staré modré dobré oči nedat.

 

 

Používání zdrobnělin a klišé (mezi které zdrobněliny většinou řadím)

 

Když pláč, tak srdcervoucí, když úsměv, tak zářivý, životodárné slunce, zlověstné ticho – jistě mi dáte za pravdu, že tudy cesta k zajímavému básnickému obrazu nevede.

 

 

Přichází smutek nečekán

z temnot  se plouží

přichází 

jak krutý hurikán

mé srdce po tobě touží

 

A přesto rozkvetou růže

fialky voní opodál

to jen ty

za to můžeš

jen ty

jsi mne rozplakal

 

- - - -

 

Kotníček, který se schovává přede vším, co umí vidět

Myšlenky, které se schovávají přede vším, co umí slyšet

Vůně stydící se před cizím čichem

Jazýček stydící se před cizí chutí

Ramínka v toužebném strachu z cizího hmatu


Dech, co chvěje Tvými vlásky,

Aurou těla, aurou lásky…

 

- - - -

 

Jsi kapka rosy na mých víčkách,

když slunce svit v mech upadá.

Když obzor lehce Lunu hýčká,

když den jak kvítek uvadá.

 

Jsi les, co tmou objímám,

jsem noc mé oči hvězdy.

V náruč svou tě zajímám,

můj měsíc je tvůj navždy.

 

Tvá kůže, toť je hebký mech,

tvé oči, křišťál bystřiny.

Tvá vůně, lehký vřesu dech,

tvé rty toť sladké maliny.

 

 

 

Jednoduché pravdy čišící poučováním

 

Človíčku malý na dlani světa,

bojuješ s větrnými mlýny

a i když zazní tvoje rázná věta,

svět není a nebude jiný.

 

Snažíš si změnit budoucnost,

která je předem daná.

Tvá duše létá v oblacích …

-        do bahna zpátky padá.

 

- - - -

 

Zamču se a je mi jedno že mě někdo za blázna pokládá.
Svět je plný aut, cest, smogu a nebezpečných věcí,
na které  už jen pomyslet je smutné přeci.
Zamču se na dva západy a klíč hnedka o kámen zničím
Zpět se už nikdy nevrátím protože vaše lehkomyslné myšlenky pořád
v hlavě slyším.
Jestli chcete za mnou vstoupit klíč hledejte ve svém srdci.
Přírodě však nesmíš loupit ubližovat jí a být slepí

 

 

 

 

Jednoduše převyprávěný pocit, bez jakéhokoli nápadu.

 

 

Proč teď trpím

Výčitkami

Proč se tolik trápím

Kvůli klukovi

Který mé jméno nezná

Je to on – bez jména

 

Nechci se už schovávat

A jít tam kam šel on

Přesto se bojím

Toho až mě uvidí

Zavrhne mou duši

 

- - - -

 

Jaro s písní veselou

Zima už se loučí s námi

Raší první pupeny

Člověk se brzy probudí

Vyrazí do přírody

Sněženky už prolamují jemné skořábky sněhu,

A hlodavci opouštějí tajné skrýše v senu.

Na louce je hezky vlhko,

A v nížině voda,

Uprchne jí jenom zvíře, co se rychle schová.

Lidi staví s písku hráze jako malé děcka,

A jsou strašně ohromeni kde se vzala ta voda všecka.

I v takovémhle počasí se najdou tací lidi,

Co si vezmou holínky a jdou chytat ryby.

Třetí stupeň povodňový,

Vodáci sou rádi,

jenom se furt předbíhají,

Kdo si ukončí mládí.

Jen co voda opadne, tak je všude bláto.

 

 

Na závěr bych se chtěla omluvit všem autorům, jejichž díla jsem v úryvcích použila jako ukázky. Můj výběr byl naprosto náhodný a nijak ovlivněný osobou autora. Rozhodně nebyl motivován snahou se někoho dotknout.

 


 

Ještě jednu ukázku bych sem ráda dodatečně zařadila. Listovala jsem starými čísly časopisu a objevila jsem tam, v úplně prvním čísle, tuhle perlu

 

Jarní básnička pro začínající poety - Kelly.

 

Větší část toho, co jsem se tu snažila mnohomluvně vysvětlit, shrnula už tenkrát, s vtipnou ironickou nadsázkou sobě vlastní:

 

 

Jarní básnička pro začínající poety

Kytička (fialek, sněženek, bledulek),*
stříbrná (vázička, sklenička, mistička),
na (srdci, duši) (zahřeje, pohladí)
(růžová, duhová) (mašlička, tkanička).

 

Dívám se (na tebe, do nebe),
s jarem (se raduji, si notuji),
za tvoji (kytičku, vázičku, mističku, mašličku…)
(lásku, věrnost) ti (slibuji, daruji)!

_______________________________________
* nehodící se škrtněte

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter