Etuda č. 7

Unaven diskuzemi - četl jsem v paprsku slunce 7,05

oranži sříbrná, žízníš po ohniváku ptáku stromu inkoustu

klid chladí vznešeně kolénko trávy, listu, květu mizícího

po anglicku východem k jižním lagunám

nemálo tuše dávám souvislostem triangulační poučení

abych pochopil podmínku kuropění vzhledem k diskuzím a hodině a skleslosti ducha nesvatého

chtěl jsem psát amen ale blbost

jen 7,15

24.9.2005

Bez racků

Útes a květiny

spojuje jeden obraz –

že někdo mluví

z loďky u břehu

stíny slov svazují

cípy vůní

zavátých málem

příbojem

rostl pocit znaku

"ten" s čepelí mi však sdělil

že odeslal ho domů

neb mi není vlastní

převyšuje okolní objekty

o nichž málo vím

hvězdám přísluší

neklidné vlny

patřičně žhavé

motýl zasvěcuje písek

času vzpomínek

bradla

29.9.2005

Bez motýla

Zabijte posla

prázdné dlaně nenesou

ani za nehet

ať zkálí racek

útes a květiny,

místo pádu

lampy plošiny kopule majáku přístavu pevniny

tečka někdy

nosí štěstí

30.9.2005

Můj nočník

Je to dávno

vlastnil jsem nádherný nočník

porcelán chladný

zvoníval kouzelným tónem

sedaje na něm

nadšeně řídil jsem proces

technologií

maně vnímaných

za okny kvetly

kaktusy v obrovských úžasných džbánech

cibulky vůně

kuchyní na písni ránem se nesla

pramínek zurčel

fontána jásala uprostřed léta

z obrázku smálo se mi

okaté slunce

1.10.2005

Amokiální

Rozmlátím láhve

ať si koupí jiné, není nikde psáno

a pryč

a pryč

převrátím židle

do konvičky kopnu, pozabíjím kočky

a spát

a spát

pryč a spát

je hnusnej den, potřebuju řvát

někoho zbiju, nemá se blbě chechtat

vyhodím oknem ven, už ani sten

pro samou krev neslyším zpěv

pliju po stěnách

železnou tyčí naporcuju stůl

zapálím knihy, nádherně shoří snad

do háje s modrým sklem a tady máš

ze všeho hnůj a ještě teď

džbánky roztřískám

poleju čajem

plavovlásku s růží, servu bílé krajky

a pryč

a spát

22.11.2005

Příslovečná místa

S čím hraničí věčný sad sladkých možností?

– zahradník bez oddechu kreslí

za příslušné paravány někam do kouta

mozajkové střípky do zrcadel bledých

ó, sem tam vyrašily koflíky cínové šedi

mnohomluvní zápasníci tiskli tlačítka

jé, třipytily se mandle v křišťálových miskách jara

naplněných chutnou hořkostí rašení

ó, portálový jeřáb usadil bystu lišáka

plánovitě umístěnou na Náměstí vepřového trhu

jé, paraboly antén sypaly hrušky, jablka

mezi občany jako rohy hojnosti mírné

ó, útěk všech housenek spasil motýly

jeden, druhý, třetí se rodí pod mostem

jé, kávová zrnka máků nesou kroupy tíhy

ledových míčů padajících mezi rozrazily

výletník, jenž bez oddechu trmácí se v domech

poodhalil věčný sad uschovaný za městem

teď spí, sní sen mnohoamorfních proměn

mozajkovitý, mozajkovitý – vitý v prosklení

28.11.2005

Soustředná

Nespěchám

kypí někde jinde

spousta změn – ať

Plejády zrozením

matou stejně názor

na původ druhů vět

až někdy jindy

prohlédnu se zájmem

mřížové bludiště

mezivětí

tam každá pavučina

hlídá svůj prostor –

zatočím libovolnou klikou

10.12.2005

Vyznání

Chybíš obecným prostorům

ale jsi celkem souvislá

okolní prostředí způsobilo

(a ještě činí) daleké vášně

ač jsi a nejsi

planu, neplanu

přes všechno hraničím

promítnutím tebe

disponujeme plynným závojem

říkáš

skupenstvím

představ si políbení

že fantas erotiky

pěstuji zkušeně

ani šestidimenzní vagína

mne neukojí

30.1.2006

Krystal samaritánský

Něco zaválo plochu

(víc matné než ostré)

vůně měkkého světla

zdála

svazek patrných

pomáhá trochu

bdít prázdnem prostoupen

i šedou svíravostí

prý maže záznam jenž možná

vsakoval;   a navíc

okrouhlým vějířem změn

poruší

otvory přivolaných ne

12.2.2006

Amorfní krystal

Soustředné kruhy uzavřou hroty

výkřik vlastnící okolí ztichne

         jen občas náraz, ale

         chladivým klíčí pramínek minulé křivdy

hladina

odvolej svůj pocit kamene

neúměrnou sochu odhoď pryč

        ať dlaním náleží hledání

        očím myšlenky, vosku laskavost

vodám těžiště, které uniká

nejtenčí prasklinou

        následuj

        čeká tě průzračný spánek

14.2.2006

Krystal neznámý

Písnička končí

současně začíná

stále vznikají

zrcadla

—

když souvislým slokám nevadí kvákání

a samy nejsou překážkou skřehotu,

pak impulz tvoří někde svobodně

kde jiné pazvuky nemají důvod

jisté vlnění nese obraz

21.2.2006

Posel jihu

Bříza se zachvívá, vane jižní vítr

ptáčata truchlivě poletují

labutí mrtvolky vyšívané jíním

snítkami cypřišku neúnavně zdobí

poslední píseň předznamená kosti

sunoucí dálkou rozložené bělmo

masopust udeřil, dál už ani pírko

spal někde za humny zkázonosné tělo

24.2.2006

Úkryt

Učil se, že jednou přisupí

všech 256 odstínů

ale nemuselo to tak třískat

zasraný rachejtle

jo, ještě chutná

zednická píseň prokvétající haciendou

ale jaro jaksi straší… nevolnost

zakopu nejspíš všechno

kufrů, bedniček, špajzíků

až srdce usedá

kachnička obdrží příbytek –

trezor s nejnerozluštitelnějším kódem

spánembohem

králové pitevny

28.2.2006

Jozífku, roky!

Lednová Boží muka

jsou velkolepou křižovatkou

zahájení

kočovný šachista

se odnáší soupeřům

rok co rok míří souvratěmi

duha nadosah

10.4.2006

Nepříjemná zahrada

Břečťan kryje

kamenné tělo cesty /

náhle šachta

dáváš noci vzhled

kruté periferie /

zaorali dům

8.5.2006

6.6.2006

Dřevěnou klec okousali zevnitř

obrovské flaksy kryjí podlážku

je ticho, mrzne, zmírá, trčí

nepokoj tepe krutě pomalu

OI IP POANAL GEH

Q CIAFORI TURBSI

ZIRDO IA – IDON

SOBRA OLPRT

VL

HAM SONF

ID HOMIL

OD TELOCH

6.6.2006

Letní

Tykvice plná čirého cínu

zrcadlo slunečnic

zdobila silnici

když zrovna hledaly

tři tečny kružnici

spěchaly

rozťaly

tykvici plnou čirého cínu

12.6.2006

Naše studio

Jakoby se bránil

myšlence jehel

k tomu sůl a pepř

trýznivá dráždidla

dělitelná jedině

olejovou masáží

obřadně propichuji maso

upsán tortuře,

myší labutěnko, odlož řetízky

a přidržuj ten váleček

honil jsem ho vidličkou

zasouvám feferonku korunovanou exponentem stenu

(jen zlomek árie včerejšího nářezu)

grilovali jsme sličnou roštěnku

26.8.2006

Náčrtek vyznání

Odkopnula jsi

papučky letí

bezbřehá ložnice,kde

ač ouško utrženo a oko visí / hřbet děravý

feromonují sešlapaní zajíčci

dráždí oba – asi ořechy a moč a odér –

i kdyby ti nohy smrděly

až olomoucky navaluji

budu tě zbožňovat

2.10.2006

Sedm lyrických částí v libovolném pořadí

Růžoví, nestálost tepe jádrem

Zámek nebo kovárna, stále trojúhelník

Škoda že míjím počátek okamžiku

Zub zubu, pysk pysku, svazek svazku

Jaká slast, tvar oplodňuje barvy

Kámen a jeho srst, lok oblohy

Kupodivu klokotá

11.12.2006

Soukruží

I.

Kopretiny, koliby, rokoko

nádherný okruh má smysl

pokud kámen, vřídlo, žíravina

nezpůsobí trhlinu

II.

Osedlal jsem vlastně kolotoč

jenom se mihnou:

sutiny, solanky, žilkované kůže, blány a bulvy

čím rychleji prchám

tím více mne přitahují

III.

Musím opravit hodiny

častokrát se málem proboří krusta

červivé přítomnosti

přesto dosahuji prstem zubů

14.12.2006

Plachetno

Než zapomene pojmenovat kotvu

a obzoru jen bod

dá význam návratu,

zhoupne se naposled:

"Ne abys vyhlížel mne den co den

opona nevkouzlí se v moře "

jak jiný idol – lodi nemládnou

vrásčitý lak – kal až milosrdný

pomlčka, hladina, stisk

pomlčka, hladina

9.2.2007

Labutíky

Kalily

žraly oči řas

okno míjelo zábradlí, kůly ocelové

tramvají proniknul prostor scény

kousek kumulu, šíje příslovečné,

černé škrabošky

to všechno cestujícím

navzdory rozumu

to všechno čtenářům

navzdory nervóze

22.3.2007

Raimund (Karel Řičánek, nar. 1952) žije v Brně, pracuje jako strojník v teplárně. Na textilní průmyslovce psal s několika dalšími studenty recesní poezii, k básnění se vrátil kolem r. 1990.

(Odkazy na původní umístění textů najdete pod daty publikování.)