Výsledky soutěže
Dokořán otevřené
Na základě hlasování získala v kategorii próza Hlavní cenu Blackberry za povídku 69 Dark Street.
Max pořád něco hledá. Vždycky se u toho vzteká a legračně třepe rukama. Vypadá u toho jako Sagvan Tofi v klipu Dávej ber. Napodobuju ho a chechtám se. Občas se uklidní a dáme si panáka na usmířenou a pak souložíme. Potichu.
Někdy je ale vytočenej natolik, že mě nazývá krávama a píčama. To pak jdu do obýváku, zamknu se, brečím a pouštím si Tajemství slov. Jsem uřvaná, vyšinutá, líná kráva. Ale blechy nemám.
Max pak většinou najde, co hledal, a chce se usmiřovat. Já odmítám komunikovat a to je pro něj úplně to nejhorší. Tichá domácnost je největší pomsta. Ještě horší, než když mám mestruaci a nechci ho ani kouřit.
Říkám si, že by nesl mnohem lépe totální kastraci než vyříznutí jazyka. Má potřebu neustále mluvit. A to i když je sám - mluví si pro sebe. Někde jsem četla, že je to příznak duševní choroby. Nemyslím si. Kamil je duševně chorý velice a pro sebe si nemluví.
Kamil je můj bratr. Vystudoval dvě vysoké školy a následně skončil v Bohnicích. Natrvalo. Rodiče si stále doufají, že se to zlepší a Kamil se vrátí do normálního života. Neberu jim naději. Mám je ráda.
Nevím, jestli mám ráda Kamila. Divné. Je to můj vlastní mladší bratr. Protlačila jsem mu porodní cesty, takže neměl tak šišatou hlavu, jako jsem prý měla já. Snažila jsem se ho vychovávat. Když trochu vyrostl, oplácel mi to. Vždy mě přepral.
A démonka stojí ve dveřích, opírá se o futro. Stále netuším, co mi chce. Je černočervená. Bojím se probudit. Bojím se Maxova křiku. Bojím se křičet. Bojím se, že dopadnu jako Kamil.
V ostatních kategoriích nebylo možné pro rovnost bodů určit jednoznačně vítěze. Všichni s nejvyšším počtem bodů se proto podělí o Čestná uznání:
Foto
Poezie
malá P>
autor: paryb
zapraskalo
a nezbylo tam téměř nic
jen kudrnato
a masito
a ona, tak trošku tichá
tak trošku malá
tak dokonale rozvětvená
pravá paže
náušnice
šíje
štěrk
( malíček, moč, kotníky, prach)
vezmi kus chleba
zabijeme prase
hadice, voda, ruce
(myslela, byly to ruce)
tak znovu:
hadice, voda –
boty!
myslela, pojď:
podřízneme ten strach
Psanci času
autor: ALISSIE
Kreslím tvé obrysy
prstem na oblohu
v dálce slyším tiché cinkání
jako v mořích vlny
krájí kousky břehů
cítím lítost nad obzorem tím
Slyším hlas dítěte z jiného světa
radostný je a tak bláznivý
jak padlý anděl ukrývá se léta
a volný jako dým
Jsme jen psanci času
s náručí dokořán
Výtvarno
nanebevzetí ;)
autor: JARO A>
jedna noc cesty duše
autor: libu
|