Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
8.číslo   
 9. 
   10.číslo

               

  
  
 
 

Poezie

 

Taky řešení

autor: malykuba01

 

Asi se vydám do Maxima

za holkama

a  pařit s nima,

chlastat a pořádně se vybouřit.

 

Nejspíš se nechám vykouřit,

kozy jim vojedu a pičky…

 

…snad zapomenu na básničky

o ženě,

která za ně stála...

 

…jež mě i s nimi odepsala!

 

 

Prosba pouště v bouři sebe

autor: tichotam

 

Od Jara rudá líčka sálají

sotva      patrnou     vůni

 

jak zažehlé hladiny

mrazu na plotnách -

 

Po tváři poletuje atomový prach

 

Vklíněné rty pouště prosí:

 

Foukni

- ale neseber mi nach!

 

 

Racku

autor: Mardou

 

racku z moře!
měníš se mi v havrana
před očima
sedíš mi na okně
jako já tobě kdysi
dávno
jsi abstraktní
abstraktní havran
černá díra se zobákem
odpoutejte se prosím
všechny moje dny se
vsakují do jednoho
okamžíku
vsakují se
do černouhelné
černé
všechny průchody
lavičky
prosvětlené noci
dny
kdy bylo života tolik
že protékal skrz
obejmutí
i dny kdy se dalo umřít
několikrát za večer
nejhorší byly dny
kdy se nedělo vůbec nic

 

a ty

máš břicho plné
všech těch dnů
havrane

undefined

 

 

za trnky platím

autor: Augustin_Šípek

 

zavýsknu kaňkám   trochu zpátky

za trnky trnem v oku    byl bych rád

a solné stesky  vylévám

na stébla zkutá z jinovatky

dutá tichem    tolikrát

 

zlatý výtěr

autor: coin

 

zas vypíšeš mi z dlaní

že březen je syrový

jak čerstvě nasekaný led

 

prochladlí listováním

třesem se nahotou

    v zákazu vyhovět:               

                             to stropy jsou tenké -

                             podobné v rybích zdech

--

                                           

než propadne na dno

ten nejútlejší břeh

rozpraská kůže v říčních kanálech

 

a zlatý výtěr z jara

pořeže nám oči

 

foto: Světlo

autor: Suzi A.K.

 

 

 

 

Velkopáteční

autor: Leodegrance

 

Sníh solí špinaví. Led prsty jara svírá.

Hrst kůrek labutím o holi rozhodit

se babka dobelhá. Už třasu neodpírá.

Po léta zpustlý park hřej ztuchle rajský svit.

Až drobty zkamení, až vrásky zmrznou v břit,

pak v uhelnatou sloj se zvrtnou brvy davu.

Nezbude nežli smrt. Snad mohou mrtví klít.

Být mladší, zapláču: Já ztrácím pro ni hlavu.

 

Zkřeh podzim v cesmínách, do oblak vichry sbírá.

Smí k břehům západním jen věčnost přirazit?

Vlá beznadějně mdle. Jak paže všehomíra,

živoucí ikona, hvězd bezúsměvných vid.

Kýč! Mramorový kýč. Nezbude než se skrýt.

Kdo v hradbách vytrvá, kdo pronese zlou zprávu…

Až k míze neprojdu, dál svou si musím mlít.

Být tvrdší, zakřičím: Já ztrácím pro Tě hlavu!

 

Lže vášeň v područí – zatuchlá krysí díra,

v níž vločka zhasíná a jiskra taje mřít.

Než zuby nabrousím, zachrastí v oknech šmíra.

Už nemám, co jak pěst v prudkosti zarazit

do pysků naběhlých… Zakousnout. Vykrvit!

Z čích ňader dýchne den? Čí kravce požnu trávu?

Rád prostřu. Komu však? Nezbude nežli shnít.

Být čistší, zašeptám: Já pro Tě ztrácím hlavu.

 

Pro zázrak vartovat a nepoztrácet klid

a urodíš se, vím. A v láskyplném mravu.

Rač viset, Pane náš. Nezbývá nevěřit.

Být svatý, zamlčím: Já ztratil pro Tě hlavu.

 

 

  
     
                                                   
Předchozí stránka   
   Následující stránka

 
 

Copyright © 1999-2005 WEB2U.cz
Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.


free web hit counter