| Vybraný autor
|
 Lucie
< Napsat zprávu
> Autorův WEB
> Poznámky
I ´m only happy when it rains
Když mi bylo pět let, krmila jsem u babičky králíky stonkama od pampelišek. Moc jim chutnaly.
Když mi bylo šest let, musela jsem do školy. První den v onom ústavu pro mě znamenal totální iluzní krach mé dětské duše.
Když mi bylo sedm, navykla jsem školskému socialistickému brain washingu a v jednom pražském obchodě s hudbou se vehementně dožadovala zakoupení Internacionály.
Když mi bylo osm, pochopila jsem, jaké je to terno, nosit do školy sukni a celý den se pak chránit proti raně pubertálním spulužákům. Od té doby nosím pouze kalhoty.
Když mi bylo devět, prožívala jsem skutečnou depresi, ačkoli jsem v té době ještě neznala význam tohoto slova.
Když mi bylo deset, začala jsem se až nezdravě moc zabývat otázkami života a smrti.
Když mi bylo jedenáct, myslela jsem si, že lidé o čtyři roky starší jak já jsou už dospělí a nanejvýš rozumní.
Když mi bylo dvanáct, začala sem se zmítat v divoké pubertě a trýznila sebe i okolí.
Když mi bylo třináct, začala jsem přemýšlet o svém budoucím manželovi.
Když mi bylo čtrnáct, prožila jsem nekrásnější letní dětský tábor ve svém životě.
Když mi bylo patnáct, cítila jsem se být dospělá a nanejvýš rozumná.
Když mi bylo šestnáct, málem jsem spáchala sebevraždu.
Když mi bylo sedmnáct, prožila jsem první gymnazijní lásku.
Když mi bylo osmnáct, pochopila jsem, že mou plnoletostí se vůbec nic nezměnilo.
Když mi bylo devatenáct, ztratila jsem veškeré své zbývající iluze.
Když mi bylo dvacet, poznala jsem a ztratila opravdovou lásku.
Když mi bylo dvacet jedna, očekávala sem, že se konečně něco významnýho stane. Když mi bylo dvacet dva, zjistila sem, že mám život za sebou. Roky utíkají dál a počítat je už mě nebaví. Raději žiju na kolik se cítím a je mi tak líp. |
| |
|
| |
|
