Smutně pravdivé

Sevřu pevně mezi prsty

vlasy světla, písek těl

zhasnu lampu očím ze msty

abych s tebou zapomněl.

Neeeeee, relaxovat je to, jak vezme dítě (děti) ven manžel a ty si hodíš nohy nahoru, čteš knihu a piješ kafe  Můžeš u toho psát i básně  

P.S.: To jak jsou všichni pryč a ty uklízíš NENÍ relaxovat!

Já už myslela, že je to pro mě, když jsem viděla ten nadpis

Pravda, trošku dětinské.. ale veverky miluju, potvůrky zablešené  Potkávám je tu v lesíku snad obden.

Měla bys asi víc relaxovat, kalice

„Vo tom už jsme se ale taky bavili..“

„A já určitě řek, že to není žádnej problém, co?“

„Jo“

A za 20 let bude z bytu velký zrcadlový sál

Skvělá povídka, moc jsem se pobavila a ty lahůdkové výrazy!

milostivá, vítr je tam jako kráva - pane Josífku, vy jste poeta

..byl to pohled, vám řeknu, když šli ulicí, ta jeho zápasnice a von kolem ní poletoval, jen ty děti měli normální, asi se to u nich nějak vyrušilo. 

Koupil byt v podkroví, upravil si to tam, paní byla taková silnější, už při stěhování jsme jí slyšeli, jak mu spílá na celej barák Františku, cos mi to udělal, já šlapat takových schodů, dyť mě to zabije. Ptáček se jmenoval. A ten Ptáček povídá té svojí ženě Jani vydrž to, zvykneš si uvidíš, jak ti to pude k duhu, za měsíc budeš po těch schodech šlank. - Jani, co si budem povídat, neshodila ani kilo, to můžu posoudit.