Když na to kouknu:

Obrázky s textem nějak nejspíš souvisí, minimálně pro tebe. Pro mě dialog obrázky/text nevyznívá příliš objevně. Některý podkladový fotky se mi samy o sobě nelíbí, navíc mi ztěžujou čtení textu. Když se na to podívám jako na artefakt, je to nevkusný. Ani hezký, ani hnusný nějakým objevným způsobem.

Ten text, co se v těch nánosech ukrývá je významně lepší.

výtvarný ztvárnění 1

text 4/5

doporučit by se to mělo jako poučení pro ostatní.)

Ty podklady jsou nesmírně hrůzostrašný. Nemusí to bejt barevný a s obrázkama za každou cenu...

Výtečnej postřeh, byť se týká jen formy. JS občas vede diskusi formou na první pohled prvoplánových provokací. Je to rafinované jako pedagogické gesto - nějaká neřízená střela tě donutí o něčem přemýšlet, něco si zjistit, formulovat svůj názor... - Ale narodili jsme se proto, aby nás vychovával JS, jakkoli netradiční formou?:) - Prototože v textech podobných tomuto se kreativně nepřemýšlí, nehledá, autor je od počátku o čemsi přesvědčen a vybere přesně ty argumenty, jaké se mu hodí. Neděje se tu žádnej kretivní proces, nic není objeveno, pouze jsme v čemsi opětovně utvrzeni.) - A to mi chybí. Nadto tohle nebylo ani šikovně napsáno.

Ruden se jmenuje jedna módní návrhářka a myslím, že i jeden detektiv. Ruden je taky přípravek proti hárání u fen. Hrozně se omlouvám, ale vyvolalo to ve mě záchvat nostalgického smíchu... Kdyby takhle někdo napsal nějak bramboru-pomeranč-svého-dětství: román o dětství v osmdesátých letech a nazval to Orthosan! - Ale to taky nemusí bejt ono, že:)

Dneska jsem se tu trochu producírovala a kdesi kdosi prohlásil, že se tu dějou jakési módy a tendence v psaní poezie. Tak jedna z těch psoledních mód bude nejspíš z tematických okruhů "osobní vzpomínky", "venkov", "příroda", "figurky", "životní osudy" - tvoje výpověď je v ohledu svědectví mimořádně sympatická - protože zúčastněná, bystrá a přitom neafektovaná, ale literárně mě neoslovuje. Jak to hodnotit nevím, prostě sympatie i výhrady.

Nevycválaný, arogantní, afektovaný hulvát, který si nevidí do huby, den sice nerozjasní, ale dokáže alespoň člověka udržet ve střehu.  A tím je užitečný. A tak, protože tě osobně neznám – a vlastně na tebe i tu narážím jen občas – bych si nikdy netroufla tvrdit, že jsi trapné stvoření. Ale opravdu, podle tvého chování, soudím, že jsi užitečný člověk, který se občas (?) chová tak, jak se chová. Něco se leckdy stane a spoustu věcí máme daných, nedá se s tím nic dělat – ale na co si můžeš dát docela dobře pozor: nelhat a nepřekrucovat – což bohužel taky děláš. Učinila jsem k tomuhle příspěvku jedinou poznámku v lednu. Tys reagoval včera – a protože ses na něco ptal a zdálo se, žes moje slova nepochopil (na čemž není nic špatného), odpověděla jsem ti. Tahle a další konverzace vzešly z tvého popudu, nikoli z mého. Buď si to neuvědomuješ, nebo vědomě lžeš. – K původnímu plakátu se tahle konverzace, ani moje původní kratičká poznámka samozřejmě nijak nevztahují. Ale prostě i takové poznámky lze občas prohodit, děláš to ostatně i ty sám na jiných místech. Zřejmě s osobním vyjádřením autorů, že vítají všechny poznámky včetně těchto? :)

Svým způsobem považuju za šou celý tvoje vystupování tady. I tohle teda je součástí šou. Souhlasím, trapné to trochu je, ačkoli s tím LM  nesouvisí. To slovo mi přijde trefný, pojem koncept mi není neznámý, ale tady bych ho nepoužila:) - Dál si budu říkat a robit, co uznám za vhodné já, děkuji za pochopení :)  

:)

Nefascinuje mě ani tak konceptuální umění (nevyjmenovala jsem jen koncepty), jako umění s nějakým praktickým dopadem, s širší hodnotou než je jen jeho estetická funkce. Třeba Šedý Je to jedno - tématem výstavy byla pětasedmdesátiletá babička, která ztratila energii žít. Nebo i její předchozí projekt, při kterým dmýchala společenský život v jedné moravské vesnici. Nejvíc mě teď ale fascinuje http://www.huberokororo.net! Zvláště set pro nevidomé Do tmy, toaletní mísy a punkový koncept do školní jídelny:)  

Vkus se vyvíjí, to máš recht.

Hehe, to je tvoje téma:) - Nemysli, že jsem to nepoznala.

Samozřejmě, že umění nemá občanku! - Je pozdě a jsem ušoupaná, napadají mě jen takové příklady - Třeba když Irena Dousková říkala na Vltavě v Setkávání (tuším), že ráda čte knihy českých spisovatelů, protože ji zajímá, jak uchopují svět lidi se stejnou (obdobnou) životní zkušeností. - P. A. Bílek kdysi hodně vyzdvihoval myšlenkově nijak komplikovanou knížku Brambora byla pomerančem mého dětství pro tu plastičnost líčení poměrů v Československu 70. let. - A pak třeba Stanislav Struhar, narozen v Čechách, v rané dospělosti odchod do Rakouska, tam pokusy o psaní. To zkoušel už v Čechách, v Rakousku psal nejdřív česky - jeho texty pak vycházely v německých překladech, velmi záhy ale přešel k němčině úplně. Rukopis tu vyšel asi před dvěma lety, přeložený tentokrát z němčiny do češtiny. Titulní postavou novely je začínající rakouský spisovatel, který pochází z frankofonní části Afriky. Píše francouzsky a jeho text je všude odmítán - už jen proto, že není v němčině. Přitom tenhle francouzsky píšící černoch se cítí být součástí rakouského prostoru, rakouským spisovatelem...

Já mám právě ráda, když autor textu sáhne tomu výtvarnýmu dílu zručně do bříška a hlásí, kde máme slezinu a co srdce a jaká je souvislost jater i žaludku... Občas je to dost napínavý. Baví mě třeba věci Kateřiny Šedý, Kryštofa Kintery, dost mě zpětně zaujal pornoprojekt Terezy Janečkový. Fascinují mě některý Rittsteinovy obrazy, třeba Smíšené manželství, Kosmický květák nebo Pylová sezóna... Nebo Zorka Ságlová, Karel Nepraš! A méně známý Váchalovy věci. Teď jsem úplně neobsáhla jen současnost. Ale chtěla jsem vedle jinýho říct, že u spousty současných věcí (Šedá, ale i řada finalistů poslední Chalupeckého ceny, skupiny Guma Guar a tak...) už nejde o ten artefakt, skutečným výstupem je jeho dopad na okolí popřípadě přemýšlení o artefaktu, jeho umisťování do souvislostí... Třeba hele ta Janečková

http://www.divus.cz/umelec/cz/pages/umelec.php?id=956&roc=2003&cis=2    

Mimochodem, líbí se mi, že tam máš odkazy - ale líbilo by se mi ještě víc, kdyby byly zvýrazněny!

Obecně myslím, že psát o výtvarným umění inspirativně a srozumitelně je kumšt. Pronikám do toho pomalu, ale jistě!:) (Z pozice čtenáře.) Návštěvnice výstav jsem nadšená.

Je to takový slohovkovatý.