Poezie: | 19.7.2016
| Praguenation
| Melancholia >> Melancholia
Opadané listí ztrouchnivělého stromu,
oprýskaný štít starého domu,
okna popraskaná směrem do starého lomu.
Sychravý studený vítr, tančících meluzín hvízdot,
větve stromu ulámané, seschlé,
na jedné z nich opuštěné hnízdo.
Tichá píseň starých klád,
jak podle not vrzají.
Na koncertě bez nástrojů,
větve z lesů tleskají.
Zvláštní to publikum, větve stromů, ptáci v nich.
Tu se začal chladný déšť snášet v rytmech koncertních.
Deštivé ráno nehostinného kraje,
Další uplakaný smutný den,
Kapkami do oken déšť chladně hraje.
Je to kapela poněkud ponurá,
do toho všeho bouřlivá rozmluva,
mezi deštěm a hromem,
tam hned za oprýskaným domem.
Kdo spor vyhraje?
Snad slunce, možná pochodí.
Na tomto místě to tak nechodí.
Tohle je přec smutný, nehostinný kraj,
zdejší lidé i písemně to daj.
Je to velice zvláštní místo,
které na mapách chybí, je celkem jisto.
| | | |