A co teprv Ibsenův (předchozí) "Brand".  

Moc se to drama dnes nehraje a snad není divu, lidi by možná upadli do trudomyslnosti.

Dodnes mi ale u toho "duchovního hororu" naskakuje husí kůže.

Bez síly a bez úsilí.

Barčo, protože mám dnes nějak zvlášť potřebu (?) debatovat, ještě něco připíšu. K tomu tvůrčímu hledání.

Nejlepší tvůrčí hledání je (pro mne) nechat věci, lidi, stavy... přijít.

Jakmile začnu vyhledávat, zpustím pekelný mozkový vyhledávač a kolotoč, a to je pídění se za diamanty kdesi dovíkde, které ale čekají, až je nechám rozzářit uvnitř.

Nechat v sobě volně přistupovat obrazy... to je cesta. Pustit se (sebe) v sobě jak do propasti, to je úkol. Pokusit se to vše bez násilí mozkového hodnocení a přehodnocení zapsat... to je přirozený plod.

Možná že se spíš kloním k podobnosti, než rozdílnosti. Přelétání a šokování čtenářů mi třeba neříká (při mé potřebě soustředěně a přitom uvolněně sdělovat) vůbec nic. Věci a vztahy považuji za plynoucí, proměnám podléhající a v jádru za velmi přirozené a prosté. Nepřirozené, vychýlené a složité jsou jen osy naší žadonící mysli a poblouzněných sebe-citů. Svět, jak ho vnímám, je v podstatě tekutý skrze věky, nebo je podoben obloze - jednou se po ní honí mraky, jednou je čirá. Např. u dětí a zamilovaných se jeví spousta věcí spíš vzájemně podobných, než rozdílných.

Jen sebedojímavá a neklidná mysl by chtěla stále nějaké "novinky" namísto spočinutí v prožitku.

Díky, mé jméno zde se mi líbí a mám k němu určité důvody. :-)) Zatímco tvé návraty k mým textům v téhle formě "hodnocení" pro mne důvod postrádají.