Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
Vybraný autor
Mišpule
(žena)
Občasný
Na Totemu: 99x
Napsat zprávu

Vzkaz ostatním:
Co tě nezabije, to tě posílí, a tak ve dny nejtmavší - na slunce pamatuj...
"Humor je sůl země, a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý." (Karel Čapek)
 Příspěvky autora 
 Kolekce autora 
 Poznámky autora 
 Autor doporučuje 
 Autor si uložil 
 Ostatní doporučují 
 Ostatní si uložili 
 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@volny.cz.
   


 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 11.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:K noci dluh
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > Poměrně běžný námět je zde zpracován velmi nezvyklým způsobem. Již ve formě je možné najít různé variace. V 1. sloce autor upouští od rýmu a kloní se k užití asonance (shoda koncových hlásek), patrně by ho zde pravidelnost rýmu spoutávala Zbývající 3. sloky jsou vystavěny za použití verše střídavého, který je ve 3. a ve 4. sloce doplněn lichým veršem. V 1. a 2. sloce je užita ich – forma (jakoby si autor nejprve třídil vlastní myšlenky sám se sebou), v následující sloce se obrací k posluchači (du – forma), v závěru vyvozuje jakési obecné gnóma, které je podtrženo přiléhavým užitím wir – formy. Rovněž básnických prostředků zde čtenář najde skutečně nepřeberné množství: např. metafora (1. sloka) - „sál vodu z mlh“, aposiopese (nenadálé odmlčení) – „zahynul…lásky mé sen“, epizeuxis (opakování stejných slov ve verši; 3. sloka) – „jen psát, verše psát, verše psát“, apokopa (vynechání hlásky na konci slova; 4. sloka) – „chcem“, epiteton constans (ustálený básnický přívlastek) – „slepý cit“, „hřejivé svíce“, enjambement (přesah verše; 4. sloka) – „k noci dluh / zvyšujem“. Takhle dokáže o „dluhu noci“ psát jen básník. Líbí…
U příspěvku:Za tohle taky mě platěj
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > Na poezii především hodnotím, zda obsahuje prvky, které deklaruje název básně, kolekce či ke kterým se ve svých postojích hlásí samotný autor, protože to, že se mi nějaký směr nelíbí, neznamená, že je špatný. Sama si na obecnou češtinu nepotrpím (to víš, původ z Moravy), ale v některým případech, a to je právě tady, by na mě užití spisovné češtiny působilo především dost strojeně a koženě, prostě nepřesvědčivě. Originální metaforou je bezesporu slovní obrat „úlitba bohům divnýho systému“. Po formální stránce se jedná spíše o úvahu, čemuž by odpovídala i absence rýmu. Zdůraznění vzdoru je zde gradováno užitím anafory (opakování slov na začátku veršů) – „nechci…“, ovšem sisyfovská marnost je odevzdaně konstatována v posledním závěrečném verši („asi to tak má být“). Surové a realistické, přesně jak tyhle zbytečné porady bývají. Líbí …
U příspěvku:Nekonečná
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > Jednoduché téma, ale přesvědčivě zpracované. Realitu prožitku (přesvědčování sebe sama o tom, že se mi fakt chce spát), je zdůrazněno užitím dialogické formy. Ten pocit znám víc než dobře, pouze nemám mluvící budík… Obyčejná nespavost, ale popsaná s nápadem a humorem (i to hučení hlavy). Líbí …
U příspěvku:Asi se mi stýská
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > Pocitová poezie, vyjádřená ich – formou (velmi přiléhavé pro monolog) a v podstatě nepravidelným veršem, je pravdivou zpovědí z pocitů, které zná asi každý. Realita přemítání a úvah je zdůrazněna užitými anaforami (opakování slov na začátku verše): „s pocitem…“, „nemůžu…“, „někde..“, „asi se mi stýská“. Poslední verš básně je symbolický, může znamenat beznaděj, že není cesty zpátky, ale zároveň se může vyložit jako odhodlání, definitivně uzavřít jednu nepříjemnou kapitolu života. Hodně štěstí. Líbí …
U příspěvku:Soulož pro Jacoba
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > U poezie tohoto autora je zřejmé, že „existencionálnu“ nezůstává nic dlužen. Opět další surový námět, který je zpracován poměrně plastickým způsobem (např. „lampa se ohýbá vrže“, „ráz dva a zase ráz dva“, „jáma a kyvadlo nad ní“). Jednotlivé verše svým střihem připomínají filmovou koláž (např. „houpe se dál / brzy už svítá“). Po lexikální stránce je zde v podstatě užito spisovné češtiny, a i proto tolik vynikne obecná čeština „zpolitizovanýho“ či vulgarismus v předposledním verši kontrastní „mrdám“. Trochu silné slovo závěrem, ale asi jsi to považoval za nutné. Líbí …
U příspěvku:cesta
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > Téma básně „cesta“ je dosti mnohoznačné, a také asociace, které se při čtení textu čtenáři evokují, nejsou běžné. K tomu přispívá bezesporu i originální metafora „zip našich vzpomínek, těžko se odpáře“. Dále je zde užito několik ustálených básnických přívlastků (epiteton konstans) – např. „blátivá cesta“, „stigmatických ran“, pohření muzikou“, „trnité houští“, ap; anastrofa (inverze slovosledu) - „kapky deštivé“. Skrytou symboliku přináší citace v závěrečném verši básně. Po formální stránce je báseň vystavěna pravidelným střídavým veršem.
U příspěvku:Noční scenérie
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > Jednoduchý a hezký námět. Po formální stránce se jedná o pravidelné užití střídavého verše, zajímavým prvkem je i užití závorek – parenteze (vsuvky), které vydělují od ostatního textu vnitřní pocity. Romantiku celé básně podtrhuje i poetismus „toť“, který uvozuje exklamaci (básnické zvolání) v posledním verši básně. Líbí…
U příspěvku:Poezie
Mišpule (Občasný) - 7.7.2000 > Myslela jsem, že poezie se snad ani popsat nedá (tedy než jsem si přečetla tvou básničku). Nádherné metafory (např. „tanec květin ve sloce ukrytý“, „soulad lidstva v jedné vteřině“, které se objevují v každém následujícím verši, postupně urychlují tempo celé básně, aby nakonec gradovaly v posledním verši. Gradace je urychlena i užitím epanastrofy (opakování slova na konci verše a na začátku verše následujícího) – „silueta“. A to vše za použití takřka pravidelného střídavého rýmu. V 6. verši maličko pokulhává slovosled či pádové tvary, ale spíše je to dílem překlepů, že ? Opravdu líbí...
U příspěvku:Uplakané ráno
Mišpule (Občasný) - 6.7.2000 > Hezká myšlenka, zpracovaná zajímavým způsobem. Námětově bych báseň označila jako pocitovou poezii, zpracovanou s využitím střídavého verše. Autor využil celou řadu básnických prostředků: hezké metafory (např. „stékala slza za slsou“), personifikace („ráno mělo uplakané oči“, „osušil je usměvavý den“), při výstavbě jednotlivých slok můžeme najít užitou anaforu (opakování stejných slov, nebo částí verše na začátku slok). Jednoduché a upřímné. Líbí…
U příspěvku:Sebezahledění
Mišpule (Občasný) - 6.7.2000 > Báseň by se dala na první pohled označit jako přírodní lyrika, ovšem na pozadí textu je možné najít i jakési hlubší filozofické zamyšlení. Po obsahové stránce nelze básni upřít opět zajímavé a nevšední metafory (např. „slunce v ňadrech žízeň svírá“, „provazy visí z nebe“, apod.). Po formální stránce se jedná o nevšední a nepravidelnou výstavbu slok, první dva verše obou slok mají rým střídavý, pak jakoby pokračovaly rýmem sdruženým (další dva verše), a pak se opět vrací koncový rým 2. verše. Líbí …
U příspěvku:Trampoty překladů bible v českých zemích
Mišpule (Občasný) - 4.7.2000 > Pěkná malá exkurze do historie, a protože je to i můj koníček, dovolím si připojit několik poznámek (jen tak pro informaci).

S překladem biblických textů ze staroslověnštiny začal Konstantin výňatky z evangelia, tzv. perikopy (čteno při nedělních bohoslužbách), dále přeložil hlavní hohoslužebné texty: misál – kniha obsahující texty pro mši, breviář – modlitby, předepsané církví kněžím. Společně s Metodějem přeložili úplná evangelia, Apoštolské skutky a Vybrané církevní služby. Celé Písmo později přeložil Metoděj (mimo knihy Makabejské), dále Nomokánon a Knihy Otců (patrně ale nešlo o celý Starý zákon).

Následující období (10. – 11. století) je možné charakterizovat jako trvalý zápas mezi literaturou (a tím i zápas o slovanskou bohoslužbu) staroslověnskou a latinskou. Nositelem slovanské liturgie se stal Sázavská klášter (založen v roce 1032), který měl podporu i českých panovníků, snažících se o samostatnou českou politiku. Zrušením kláštera v roce 1097 definitivně končí období slovanské bohoslužby. Prvky češtiny se v textech objevují jako vepisovaná česká slova (bohemismy – pozn. nejstarší bohemika jsou v zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057) ) nebo výklady či překlady nějakého slova nebo věty - tzv. glosy (buď jako poznámka meziřádková - glosa interlineární) nebo poznámka na okraji (glosa marginální). Z 11. a 12. století existují dvoje glosy, jsou psány latinkou v latinských rukopisech a obsahují prvky staroslověnské i české: tzv. Vídeňské glosy (v evangeliu Matouše a Marka) a Svatořehořské glosy (v dialozích Řehoře Velikého).

Období Václava IV. bylo skutečně pro české překlady požehnáním, starý překlad Bible (více než před 50 lety) byl již zastaralý, takže vznikají úpravy SZ a NZ (kolem r. 1410) a jsou nazývány II. redakcí staročeského biblického překladu. Prvními rukopisy s touto úpravou jsou Bible Boskovická (kolem r. 1415) a Bible Hlaholská ( r. 1416). Bible Boskovická (je uchována v Univerzitní knihovně v Olomouci) a je pokládána za umělecky nejcennější z našich rukopisných Biblí. (Pozn. na začátku rukopisu je vložen do textu Husův výklad Desatera – již jeho novým diakritickým pravopisem). Bible Hlaholská je uchována v Univerzitní knihovně v Praze, je pojmenována podle hlaholského písma, kterým je napsána. Z období 15. století se zachovalo celkem 30 Biblí (nebo z části), zhruba stejný počet Starých zákonů, více než 30 Nových zákonů, evangeliářů a dalších zlomků z biblických knih.
Pro zajímavost například podle zmínky u Viclefa dostala Anna (dcera Karla IV.) při svatbě s anglickým králem Richardem III. (v r. 1381) jako věno do výbavy také český Nový zákon.

Překlad moderního Nového zákona od Erasma Rotterdamského skutečně pořídili kněží Beneš Optát a Petr Gzel (tzv. Nový testament v roce 1533), ale Melantriška (neboli Biblí česká) vydávána u Jiřího Melantricha je starší překlad Nového zákona. Z obou těchto pramenů pak vycházel Jan Blahoslav, jehož nejvýznamnějším dílem je „Nový zákon vnově do češtiný přeložený“ (v roce 1654 vyšel tiskem). Jeho NZ se stal prvním článkem pro velký nový plán - Bibli kralickou, která se stala v evangelických církvích vzorem české bohoslužebné řeči. Je zajímavé, že z Bible kralické vycházel i další překlad (B. svatováclavská – Konstanc, Šteyer, Barner), který byl již ale překladem katolickým (období pobělohorské).
U příspěvku:Strážci třešňových pochodní
Mišpule (Občasný) - 4.7.2000 > Hezké filozofické zamyšlení, jenom malá faktická poznámka: pluh existoval již ve 3. tisíciletí před n.l. Bratři Veverkové vynalezli ruchadlo, zvané také Veverče (František – vynálezce, Václav – kontruktér ruchadla). Jednalo se o nový typ pluhu, který půdu nejen obracel, ale nyní nově také kypřil. Že to byl skutečně ohromující vynález, o čemž svědčí jeho název v cizích zemích (např. der Ruchadlo, the ruchadlo, le ruchadlo).. Protože si chudáci nedali svůj zlepšováček patentovat, málem o něj byli okradeni. Nicméně zvláštní komise v roce 1868 jejich autorství potvrdila, ale jak už to se spravedlností bývá, bylo to až skoro 20 let po jejich smrti.
U příspěvku:Historické nálezy starých biblických textů
Mišpule (Občasný) - 4.7.2000 > Opět hezká procházka historií, jen pár poznámek.
Bible se podle křesťanského dělení člení pouze na Starý a Nový zákon.
1) Starý zákon je psán ve staré hebrejštině, ale z malé části také v mladší aramejštině. Biblické texty Starého zákona jsou považovány za kanonické (tj. obecně platné) v judaismu, Nový zákon židovství za kanonický neuznává. Ze 2. stol. př.K. – 1.stol. p.K. pochází nejstarší soubor hebrejských biblických textů Starého zákona (nalezeno v Kumránu u Mrtvého moře).
2) Nový zákon tvoří křesťanskou část bible a obsahuje 4 evangelia (Matoušovo, Markovo, Lukášovo, Janovo), tj. vyprávění o Kristově životě, epištoly – tj. listy apoštolů věřícím, tzv. Skutky apoštolské a polomystický spis o konci světa a o posledním soudu Zjevení sv. Jana (Apokalypsa).
3) Apokryfy nejsou součástí Bible, jedná se o biblické spisy, které ale nebyly pojaty do kánonu církví uznaných biblických textů. Protože tehdejší biblické předlohy již fantazii autorů příliš spoutávaly, začaly psát tzv. apokryfy (tj. utajené spisy; různá biblická vyprávění, která ale nebyla církví uznána za součást Písma). Například takovým apokryfem bylo tzv. Nikodémovo evangelium, které vyprávělo o jednom z Kristových učedníků: Josefovi Arimatijském, který zachytil do misky krev ukřižovaného Krista. Z tohoto motivu například vznikly pověsti o sv. Grálu a společnosti rytířů. Apokryfy (nebo také tzv. pseudepigrafy – tj. spisy falešně nadepsané) volně navazovaly na biblické texty Starého zákona. Byly přijaty do tzv. Septuaginty (jak správně uvádíš – řecký překlad) a také do Vulgáty (latinský překlad Bible), ale zůstaly mimo biblický zákon.
U příspěvku:Kde se vzala a jak vznikala první křesťanská církev
Mišpule (Občasný) - 4.7.2000 > Hezké, pouze pár technických drobností:
dělení ve vývoji křesťanské církve, jak ho uvádíš, by mohlo souhlasit, pokud by bylo označeno jako údobí v období církevního starověku a prvotní církve.
Charakteristika židokřesťanství
- zachování svazků s chrámem a Zákonem (Tora)
- neúčastnili se oficiálních obětí v chrámech (měli vlastní obřady)
- také byli ochotni vzdát se majetku (očekávali přichod Krista a konec světa)

Přechod k pohankřesťanství
Měla velký význam pro křesťanství, sem se uchýlila řada emigrantů z Jeruzaléma, která z města uprchnula po Štěpánově ukamenování. Pohané v obci se postupně obraceli ke křesťanství, a když se to dozvěděli v Jeruzalémě, vyslali tam svého zvěda Barnabáše, a ten „uzřev milost Boží, zaradoval se a napomínal všecky, aby v předsevzetí srdce vytrvali v Páni“ (11,23). Z Tarsu přivedl do Antiochie Pavla, se kterým se seznámil v Jeruzalémě a díky jejich spolupráci vznikla během jednoho roku první pohanskokřesťanská obec v hlavním městě římského východu.

.Misie sv. Pavla
Jeho cesty byly dvojího druhu: měly ráz charismatický a organizační. První spočíval v daru slova, které uplatňoval na bohoslužebných shromážděních. Organizační ráz znamenal episkopát a diakonát. Jednalo se o totéž; každý presbyter musel mít právo církevní moci, protože k jeho pravomoci patřila povinnost zakládat nové obce.
U příspěvku:Kde se vzal papež ? Kdy přestalo být křesťanství pronásledováno ?
Mišpule (Občasný) - 4.7.2000 > Opět malé historické okénko, líbí.
(A jak je mým zvykem - pár technických drobností). Kromě již uvedených připomínek od Cida: (Petr je z řeckého Petros ; petra – skála). Toto pojmenování dal Ježíš Šimonovi po jeho vyznání: „Ty jsi Mesiáš“ (Mt 16,16 –18).
Vznik křesťanských obcí Na počátku se každá křesťanská obec organizovala v rámci města. V čele stál episkopos (dohlížitel – volený věřícími). Vedle náboženské pravomoci měl výjimečné postavení i ve městě. Rostl počet kostelů a biskupové záhy působili pouze ve významnějších centrech, v ostatních městech vznikala funkce presbyterů (z řeckého presbater – starší), z něj je odvozeno v některých jazycích slovo prete, Prister – kněz. .
Konstantin - nejen zrovnoprávnil judaismus s křesťanstvím a pohanstvím, ale dokonce jej podporoval. Pohanský kult postupně omezoval a křesťanské kněží naopak zbavoval od daňové povinnosti, propůjčoval jim platy a stipendia, biskupům odevzdal soudní pravomoc ve sporných věcech atd. Otázkou ale zůstává jeho skutečný postoj ke křesťanství. Sám se dal totiž pokřtít až na sklonku života (337). Jedním z možných vysvětlení, proč Konstantin inklinoval k monoteismu, je spatřován jako možný důvod v tom, že pro císařství bylo výhodná poměrná organizovanost křesťanských obcí. Monoteismus odpovídal potřebám císaře více než polyteismus (už ve 3. stol. byla snaha nahradit ho třeba kultem Slunce). Křesťanství se příliš nedalo sloučit s vládnutím, proto také byla tak velká snaha oddělovat věci světské a duchovní. Už evangelia rozlišovala mezi tím, co je císařovo a co boží. Důkladné vysvětlení podal ve svém spise O státě božím sv. Augustin (5.st.), kde přísně odděloval nebeský a pozemský stát. Na základě toho pak argumentovali římští biskupové , kteří chtěli být uznáni za první biskupy v křesťanství (papeže).
Vznik papežství
Mezi jednotlivými biskupstvími vynikala ta, která odvozovala svůj původ od působení apoštolů. Například biskupství v Konstantinopoli, Římě, Antiochii, Alexandrii a v Jeruzalémě) se označovala za nástupce apoštolů – za patriarcháty. Po rozdělení říše na západořímskou a východořímskou (v r. 381) se konstantinopolský patriarcha stal představeným východořímské říše (císař současně i hlavou církve – tzv. cesaropapismus) a na západě stále trvala snaha církve zdůrazňovat přísné oddělení světské a církevní moci. Biskup v Římě požíval velké autority, protože byl považován za nástupce apoštola Petra. Teprve koncem 6. století získal titul papež (z řeckého pappas – otec) a správu církve ve vlastním smyslu.
U příspěvku:Nádražní konce
Mišpule (Občasný) - 29.6.2000 > Po formální stránce se jedná o báseň psanou volným veršem, o jejímž tématu již leccos prozrazuje metafora v názvu dílka. Autore si neklade za cíl psát tzv. „vyšší“ poezii, ale prostě zachytit pocity, které zná pravděpodobně každý z nás. Téma zpracoval s jistou nadsázkou („“budu sedět ve vaně …“) i vhodně zvoleným lexikem (spisovná čeština by zde působila spíše nepatřičně). Jistému odlehčení obsahu odporují poslední dva verše, i když je zřejmé, proč tam byly připojeny. P.S. Líbí…, (možná místo toho kurzu naskoč na nějaký jiný rychlík a dotyčná stejně dřív nebo později přijde na to, že jí ujel vlak).
U příspěvku:Průvan.
Mišpule (Občasný) - 29.6.2000 > Zajímavá myšlenka, docela věrně zachycená. Užité lexikum (slang, obecná čeština) mi nevadí, tak trochu to k tématu i postoji autora patří (přestože v běžném rozhovoru to fakt nemusím): „trčí, vypadaj, schopnej, kterej“. Hodnotím i přirovnání „slova jen vypadaj jak schopnej architekt“.
U příspěvku:Rozloučení
Mišpule (Občasný) - 29.6.2000 > Námětově by se dala tato báseň jistě zařadit mezi tzv. dvorskou milostnou lyriku, kterou pěstovali potulní žakéři. Za doprovodu loutny zpívali Paní svého srdce ta nejromantičtější vyznání lásky. Tomuto zařazení by odpovídal název dílka i zmínka o oné lyře, na kterou chce zamilovaný básník hrát až do konce života. Po obsahové stránce je téma zpracováno s užitím mnoha krásných metafor („podle měsíčních paprsků ladím lyru“, „pod její kroky Bůh perly rozsypal“ apod.), přirovnání („ krásná jako démant v diadému“). Po formální stránce je zde užito v podstatě pravidelného střídavého verše. Líbí…
U příspěvku:Okamžik Věčnosti
Mišpule (Občasný) - 29.6.2000 > Tématicky by se dala báseň označit jako pocitová. Po formální stránce se jedná spíše o volný verš, rým se zde objevuje spíše sporadicky. Po obsahové stránce bych upozornila na hezké metafory („jezero lítosti“, „kapka rozpoutá povodeň“ apod.). Líbí se mi i zakončení celé básně, které dává jistou naději do budoucna. Líbí…
U příspěvku:Tvoje Zamilovanost
Mišpule (Občasný) - 29.6.2000 > Půvabná básnička založená na anafoře (opakování stejného slova na začátku verše). Upřímné vyznání, které jde opravdu od srdíčka Myslím, že se to klidně mohlo jmenovat i „Moje zamilovanost“. Líbí…
U příspěvku:P Potmě Pomalu Potichu Postaru Perem Píšu...
Mišpule (Občasný) - 29.6.2000 > Báseň je založena na rytmickém řazení slov, jejichž sled může i nemusí dávat smysl. Trochu mi to připomíná okamžiky, kdy sedím v panelákovém bytě, přemýšlím si a podvědomě registruji zvuky, které doléhají z okolních bytů. Pointa zde je, právě v tom, že ono kouzelné bloudění fantazií, které nemusí čtenář zpočátku chápat, je v posledním verši jednoznačně vysvětleno. Prostě Píšeš Pocitovou Poezii ….
U příspěvku:Stromy
Mišpule (Občasný) - 21.6.2000 > Zajímavá myšlenka, založená na personifikaci, obsahuje v závěru básně i jakési poselství. Celkový dojem pravdivého postřehu je umocněn i přítomnými metaforami (např. „jemných plodech jejich věčné přítomnosti“, apod.). V básni jsou užity (1. sloka) střídavý verš s veršem sdruženým (2. a 3. sloka), které ale trochu rytmicky pokulhávají. Nicméně ty krásné stromy vidím před sebou. (P.S. Taky si k nim chodím pro energii). Líbí …
U příspěvku:Existenciální poezie
Mišpule (Občasný) - 21.6.2000 > Zajímavý námět, dokonale propracovaný. Existencionalismus od začátku až do konce, za použití neuvěřitelných metafor („zpívají v rytmu tanga“, „bytí spálená trávou“, atd.). Líbí…
U příspěvku:Žena
Mišpule (Občasný) - 21.6.2000 > Tvůj popis ženy mě pobavil, neříkám rovnou, že jsem se v některých verších našla, ale zvláště 4. verš 2. sloky byl pro mě skutečně inspirací. Možná rada, jak přežít ty Venušiny chvíle: místo protivné Venuše si představit Afroditu (tatáž bohyně v řecké mytologii), a přežít ty odporné dny s vědomím, že je to sama bohyně krásy, by mohlo být pro muže alespoň malou útěchou… Líbí…
U příspěvku:AHOJ NEBE
Mišpule (Občasný) - 20.6.2000 > Zajímavá myšlenka zpracovaná velmi působivě. Vhodně zvolený volný verš, metafory i personifikace. Líbí…
U příspěvku:U bílého kříže
Mišpule (Občasný) - 20.6.2000 > Opět báseň, která by se dala zahrnout klidně mezi Erbenovy balady. Tomuto zařazení by odpovídalo téma i jeho způsob zpracování. Rovněž bylo vybráno i příslušné dobové lexikum: např. archaismy ve funkci poetismu „odkuds, bol, neb, jež, přeci“. Výběru jazykového lexika se trochu vymyká slovo „sázívaj“ – spíše dialektismus, který je zde v podstatě ojedinělý. Zvláštní je rovněž významové spojení „Matky Svaté a Svatého Františka“. Nejdřív mě to zarazilo, ale pravděpodobně jsi asi myslel Františka Xaverského, který je zachycen na obraze (Poussin, Louvre) jak káže, a za ním vychází světlo z nebeského zjevení Panny Marie. Pak tedy smekám před tak dokonalou symbolikou. Variaci na lidové téma by odpovídal i téměř pravidelný střídavý rým. Ale musím říct, že mě zarazil ten „mořský koník“ na konci, který logice lidové balady (aspoň tak to na mě působí) odporuje. Líbí…
U příspěvku:Tak něco ...
Mišpule (Občasný) - 16.6.2000 > Jednoduchá báseň s originálním zpracováním tématu. Líbí…
U příspěvku:This Will Never End
Mišpule (Občasný) - 16.6.2000 > Po obsahové stránce celkem „všední“ téma ovšem ve zcela netradičním kabátě. Báseň plná poetiky, krásných metafor zároveň končí Nadějí. Na první pohled zaujme grafické zpracování: tři slova zdůrazněná velkými písmeny. Nekonečnost – Osud – Naděje. Nemám co vytknout, líbí…
U příspěvku:Švestka
Mišpule (Občasný) - 16.6.2000 > Zase ovoce a zase nečekaná pointa. Asi to není jen tak o švestce, že ? Připomíná mi to totiž jednu pasáž z Bible: „Jak můžeš vidět třísku v oku svého bratra, když ve vlastním nevidíš trám ?“ Líbí…
U příspěvku:Babí léto
Mišpule (Občasný) - 16.6.2000 > Jednoduchá filozofická úvaha zpracovaná jednoduchým způsobem. Nic nečeká, až budeme mít čas my. Přirovnání toho „něčeho“ k babímu létu a nadcházejícímu podzimu je velmi pěkné. Volný verš i grafické zpracování básně je zde také na místě.
U příspěvku:PROČ?
Mišpule (Občasný) - 16.6.2000 > Jenom malou poznámku. Takového chlapa je nejlepší pustit k vodě, co nejrychleji. Tímto ti k tomuto kroku upřímně blahopřeji.
  <<< předchozí 
11.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter