klišé a ustálená spojení (tolik milovaná učiteli českého jazyka na hodinách slohu:))

tlumené zvuky, tupé údery pěstí, křik se rozplynul, v uších ti zní jen tlukot vlastního srdce, ostré pohledy, zběsile se chechtat, laskavé oči říkají, že se nemusíš bát říct  (2x říct v jedné větě.... ehmm) pokorně se omluvit,  (na tak krátký text je toho opravdu hodně)

emo to podle mne je - všechny ty slzičky, bolest a skrývané emoce...

jak jinak zpracovat? více s nadhledem... z tohohle mám pocit, jako kdyby jsi se až příliš snažil někoho zaujmout, moc na efekt... spousta přirovnání, spousta květnatých obratů..., přímá řeč by to mohla oživit, míň opakování stejných slov, napsat to o něco prostěji

(měl by jsi se snažit předat nějaký příběh/emoci, ne zaujmout slovní zásobou...

třebas ta část: "tvůj prst proměněný v dýku....." mi připadá v celém tom kontextu moc silná (kdybys před tím psal, že si hráli kluci na piráty, tak prosím, ale pokud je to tak, že se chlapec schoval do skříně a když ho donutili vylézt, tak si představuje, že prstem vydloubává střeva svých spolužáků, je to krapet morbidní a vrhá to na něj úplně jiné světlo, než kdybys napsal, že si na začátku hrál na Kapitána Jacka uneseného Strašlivým Korzárem Billem...

no trochu mi připadá zvláštní, když píšeš, že "matku jsem tu za celých 40 let nepotkala" a o pár řádků níže popíšeš, jak se matka upila a utráppila k smrti 3 roky po smrti své dcery... (v tom případě je vcelku logické, že se tam posledných 37 let neukázala...)

i proto to na mne působí, jako by sis to celé vymýšlela až během psaní (viz - otec kouří dýmku od dcery, která mu ji nestihla dát - ale zmínka o dýmce není nikdy dříve, ani o tom, že Felicity byla taková pečlivka, že si zapisovala všechny knihy, co přečetla, natož aby tam byla zmínka o tom, že četla...) a ještě přemýšlím, jak moc bylo běžné aby v roce 1960 chodily ženy s batohem po ulici... (asi jo),

nadšení pro psaní ti asi nechybí, ale na tom ostatním by chtělo ještě trochu zapracovat

- třebas už to, že bůh Ra existoval v Egyptě, zatímco tady je to jiný bůh, který s tím egyptským asi nemá nic společného by chtěla nějak zpracovat/vysvětlit, jinak to vypadá, žes sis prostě půjčil nějaké jméno a namísto Ra, mohl být klidně Votan, Krišna, nebo Frey...

- obsahově je zvláštní, že sice úvod věnuješ tomu, jak je pan Viselec naprosto jiný a opačný, než zbytek světa, ale po tom úvodu se jeho "jinakost" už nijak neprojevuje. Kdybys v úvodu napsal, že pan Viselec ztrávil posledních 45 let svého života za stejnou přepážkou banky jako jeho otec a děd, obsahově se tam téměř nic nezmění a ještě ušetříš papír

- všechny potenciálně zajímavé nápady (jak pan Viselec pátral v archívech, jak postupně odhaloval tajemství znaku, provozoval ta tajemná cvičení až nakonec prozřel a zjistil, že musí být z novu zrozený) odbýváš jednou, dvěma větami, takže čtenáři moc nedáváš šanci, aby mohl vniknout do děje....

Emo ze ZŠ?

Na jednu stranu (alespoň na místní poměry) netradiční ty-forma (či jak se tomu odborně říká :)), na stranu druhou spousta formulací uvnitř mi připadá taková až příliš patetická a klišovitá...

řekla bych, že je z toho cítit nadšení pro věc/téma... ale já bych možná víc uvítala trochu odstupu, nebo to rovnou přepsat v ich-formě

navíc některé formulace na mne působili hodně vtipně, i když to asi nebylo jejich účelem:

Ty vole, les! Tam mě jen tak nedostanou!" řekl si pilot pro sebe. Založil pistoli do kapsy a vydal se dlouhými skoky k prvým větvím.

"Herr hauptmann, nepřátelský letoun dopadl do oblasti kolem města Croix. Místní posádka už oblast uzavřela - to je jako "do oblasti kolem Prahy" - asi by bylo logičtější říct, že spadlo 5 km severně od Croix, ne že někde kolem města - kolem města může téct řeka, být tam pole, ale letadla obvykle padají na jedno místo,  ne na nějaký okruh....

Davies se chtěl opatrně odplazit pryč. Dál do lesa chtěl jít. Jo, ale když se na břiše otočil, nevšiml si uschlé větve. Jeho těžká letecká bota ji přerazila vejpůl. S vysmívavým zapraštěním kousky větve dopadly na zem.

Přerazit větev v leže pouhým otáčením se... to musel mít ty kanady ze železa a asi zkopávat větve z okolních stromů, když pak kousky větví dopadávaly na zem.... hmmm... divná to poloha....

Vztyčil se ani ne na tři metry před Němcem. Voják jen úžasem otevřel ústa. Než se nadál, hroutil se mrtvý k zemi. Davies stiskl spoušť - Možná by nejprv mohl stisknout spoušť, a pak se nepřítel shroutí k zemi... takhle to vypadá poněkud stylisticky podivně...

no nevím....já dávám přednost obsahu před formou... ale zas jsou lidi co to mají i naopak :)

hlavně když najdeš svoje čtenáře, to ostatní jsou už jen detaily...

5 bodů za upřímnost a nehraní si na hrdinu :)

svým způsobem je dneska odvaha říct, že 17.11. 1989 měl člověk jiný zájmy, než cinkat klíčema na Václaváku

za poslední dobu nejzdařilejší věc v rubrice prózy, takže dávám do výběru...

ať žije lesopark!

nic víc mne v tuhle chvíli nad tímhle textem opravdu nenapadlo.... u "lesoparků" jsem alespoň tušila, co tím chtěl autor říci

no tak trochu váhám, jestli tohle není politická agitace z let 70.

reach = zásah

afinita = vhodnost

http://www.mediaguru.cz/medialni-slovnik.html 

vystudovala jsem marketing/management :) (trocha psychologie v tom je taky, ale s medicínou to moc společného nemá :))

jako životní příběh možná, ale jako povídka teda nic moc...

pokud člověk neví, jaký je mezi dvěma prášky rozdíl, nebo proč se s tím nesmí cestovat MHD, řekne mu tvůj text asi to samý, jako kdybych tu napsala, že se máš namísto reache zaměřit na afinitu...