Něco tam z toho talentu bude.

Koukala jsem, že máš prakticky každý den novou báseň. Řekla bych, že poezie chce mimo jiné čas a zrání. Pokud sem budeš dávat každou věc, kterou napíšeš během pěti minut na okraj pivního tácku, chvály se ještě dlouho nedočkáš.

Nejsem si jistá, jestli to, co chceš slyšet, je právě rada. (Nehledě na to, že rada je v poezii věc ošidná a i to moje "víc myšlení, míň chrlení" není úplně košer.) Z toho, jak reaguješ na poznámky, spíš vyplývá: chci být chválen. To se ti může stát; tady si obecenstvo časem najde prakticky každý text (bez ironie). Ale jak psát poezii, to ví básník vždycky jen sám. Moje zkušenost je taková, že dobrou poezii od špatné jsem začala rozeznávat, až když jsem přečetla desítky sbírek té dobré. A domnívám se, že díky té četbě se lepšila i moje vlastní poezie. (Pravda, už nepíšu, ale to je jiná věc). To je všecko, co ti můžu poradit: s pokorou se učit u lepších, sledovat současnost, nechávat se inspirovat, rozšiřovat si obzory. Pokud máš talent, zbytek přijde sám. 

Irena mě nahlodala, abych si to přečetla ještě párkrát a pomalu, a opravdu: jeden obraz se vryl.

vidím je spustlé
v krajinách zamrzlých hladin
řek,
kde se proud rozdvojil:
ležící křehká socha plná uvízlých větví a
tekoucí had nekonečnosti s dechem tonoucích
ryb

Vševědoucí nejsem, utrhovat se na mě nemusíš. Odpovídat na ty hloupě nastavené otázky o tom, co frčí, nemám zapotřebí. Lubor Kasal je dobrej básník, to zase jo. Ale nevím, co mi to má dokázat. (A promiň, tohle si nedopustím: Spustlé se píše zpustlé)

nevím, co si o tom mám myslet. chvilkama se mi to líbí, chvilkama (když na to koukám jako na celek) vůbec. ale rozhodně orginiální, to se cení.

Postávaly jsme před domem s Miou asi deset minut. 

Už asi potřetí jsem jí vysvětlovala, jak vlastně to je. Bylo to prosté, do Prahy přijel proslulý psychiatr z Lybie, původem Angličan, který právě v Lybii založil léčebnu pro duševně choré. Ve státě jako je tento je spousty takových případů, každý druhý je posedlý zlými silami.

A vzhledem k tomu, že přijel on, byl uspořádán psychiatrický banket. Můj kolega Richard nechal večírek na poslední chvíli, a náhodou nenašel partnerku. Je to k nevíře, Richard nepatří k lidem, kteří by měli o ženy nouzi, ale prostě mu to nevyšlo. Je to smutné, já jsem mu dala košem také, protože jsem prostě už dlouho neviděla Sama v obleku...

promiňte, slečny, ale tady stačí přečíst ty první tři věty a je jasné, že z toho nic moc nebude. 350 stran? ó jé.

jako avízovaná jen podotýkám, že Pravidla lži jsem neviděla, ale Švehlík se mi naposledy dost líbil v divadle Na zábradlí v inscenaci Ředitelé, hrál tam takovýho slabošskýho hodňouse a šlo mu to moc dobře. Možná byl v Andělovi jen špatně vedenej, koneckonců ta role (zlej princ-obrat na patě-hodnej princ) moc možností nenabízela.