chtělo by to se do úvahy ponořit ještě hlouběji...

P.S.: Ticho klíčí i v nitru každého z nás, ne? Když se soustředíš, uslyšíš ho...

No tak...

Jakej soucit, jaký omylem? Je to o dost rafinovanější a zapeklitější než Už ho zase nikdo nemá rád a Živej plot.

Víš, tu pětku jsem Ti do chlívečku vsadila dost z letmé pohnutky, ale tahle malá forma Ti sedla. Pro mě to jsi mnohem víc Ty. Tvůj přístup k lidem. A že vím, že stejně přijdeš (nebo že bys přišla). Zlatá vlastnost, kterou bezpochyby hodnotím plným počtem.

A druhý pohled - líbí se mi to, protože to znám a nárokuju si taky.

ta hudba k tomu je skorem osudová - mně je ale krapánek líto, že se občas nepustí do vlastní melodie (z toho zběsilého sprintujícího mixu). Sedí ke stylu fotografií (ale barvy zas tolik nebaštím). Rychle a zběsile. Spíš zběsile...Těžko se mi ten Tebou zobrazenej svět popisuje. Není můj. A když už ano, tak v temných představách mého ega...:-) 

ta hudba k tomu je skorem osudová - mně je ale krapánek líto, že se občas nepustí do vlastní melodie (z toho zběsilého sprintujícího mixu). Sedí ke stylu fotografií (ale barvy zas tolik nebaštím). Rychle a zběsile. Spíš zběsile...Těžko se mi ten Tebou zobrazenej svět popisuje. Není můj. A když už ano, tak v temných představách mého ega...:-) 

Já se Ti zase omlouvám za formulaci...

Snažila jsem se vyjádřit, že recenze je dost poplatná ději (obsahu, formě) recenzovaného díla, který ty příliš neovlivníš, protože nejsi jeho autorem (pokud tedy nemystifikuješ:-)).

Takže je vlastně dost relativní hodnotit recenze, které ty sice můžeš obohatit vlastním pohledem a přínosem, ale stejně nezáleží na tobě, jak se postavy v díle chovaly...

No a ještě hůř to jde, když jsem knihu výše hodnocenou nečetla...

Snad je to teď srozumitelnější.

Hodně zdaru v další tvorbě. 

a krystalky cukru šustí *

ozývá

Tereza hledá obsah toho, co by chtěla, v konfrontaci s tím, co má a co je vůbec možné mít. stylisticky ošklivá věta...

Touhy srovnává s tím, jaká je realita (čárka) a jak moc se jí sny podařilo naplnit.  (V recenzi máš spoustu přívlastkových vět; moc...moc...moc.)

Problémem ale je, že samotným vzpomínáním se hrdinové v určitých částech trochu vzdalují, nejsou tak životní, jsou jaksi cizí; jako bychom k nim nemohli proniknout, i přesto, že o nich víme dost z toho, co je citově i intelektuálně utvořilo. (nehodila by se více spojka přestože?)

3-4

Je pouze orientační hodnocení recenze jiného díla (které jsem - pardon - nečetla), protože děj není tak úplně Tvůj nápad, ale máš v textu jak povedené (skoro básnické) obrazy, tak i věty rozmělňující celkový dojem...Viz první věta v poznámce.

plete z ulic copánky
kamkoliv běžím
o uzle jí klopýtám *

jen mi přijde, že se k siréně dorazí trochu pozdě...Za písňovost...

čtu beznadějnou diagnózu

ze stuhy věnce

od kmotry Smrti,

že než ji vlezu potmě do stanu,

tím romantickým snílkem zůstanu,

na rozdíl od milence,

už nadosmrti.

tohle je poezie. Předchozí sloky jsou krapet neukočírované a odvyprávěné

Jsi zlá a krásná

jako požár ve stodole –

v noci zima

přes den slunce

Píšeš mě.

Vracím se, abych zde nechala pár písmen...produkuješ jen málo věcí, které by mne alespoň něčím nezaujaly (to asi jen ty, které nemám možnost vidět na vlastní oči)

a spodní voda divočí
a topí netopýry..............................................................moc a.

                                                                                              Je to potom nastavované, jako zbytečné, přesto to dovytváří fešný obraz, který se mi tam líbí (ale je to detaileček).

Co mi dost utkvělo...Ty jsi v konci básně změnil cukajícího se chundeláčka, ne? Možná, že se mi jen zdálo, ale "vačnatec" nebo co to tam bylo, bylo (odporně zplihle) kouzelné. Létavec není zlý, ale to už je příliš fantazie a prvotní směřování s "klokánkem" nebylo vůbec špatné.

Tenhle Tvůj styl poezie se mi vážně líbí...Tvůj svět, který se s mým neprolíná, začne najednou působit šíleně neproniknutelně, ale až tak, že se člověk nikdy neodhodlá byť jen se zeptat...Jako by ses pro mě stával hydrou...

Díky za ni. 

A pro mě zrovna jo...

Sama se sebe po ránu ptávám, jaktože ty spousty "důmyslně provařených klecí" ještě stojí...že se lidé usídlení uvnitř - nesousedi, kterří se potkají jednou do půl roku při vynášení odpadků, nepromění ve své vlastní tváře a neudělají pořádek...Proč by se jinak na sebe všichni tak tvářili a nezdravili se, kdyby si nechtěli zvětšovat životní prostor?

díky, za hřebíčky na hlavičku...

a) pročítala jsem ještě jednou a ...jo, takhle se mi ta velká písmenka docela zamlouvají

b) to bezpochyby je

c) vlastně je to jeden obrázek složený z miniaturních střepů (na zobecňování principů jsou tu jiní) a hlavně - v pozadí stojí nehorázně mnoho rozhovorů

d) závěr...no...nechtělo se mi psát, že ble(i)ju myšlenky, ale je tu někdo, kdo to říká za mě

uštědřených bodů nelituji, ale ty se, Přesličko, jukni na své poslední dílko - p o v e d e n é!