..i andělé jsou zranitelní...

Já to tvoje vysvětlení chápu, chtěla jsem napsat, jak v tomhle případě je důležitý úhel pohledu. Rozumim co chceš říct, ale hypotéka a "zkaženej zlej svět" je něco jinýho.S hypotékou nic moc nenaděláš, ale s tím druhým můžeš za léta hodně. Nejde o rezignaci, přizpůsobení se, jak bych to nejlíp napsala, abys mě taky pochopil - napadá mě, že to přesně vystihuje tenhle moudrý citát, možná ho taky znáš: Bože, dej mi odvahu změnit věci, které změnit můžu, dej mi  sílu snášet věci, které změnit nemůžu a dej mi moudrost, abych tyto dvě věci od sebe rozlišil.

Jo a nevím, jak jsi dospěl k závěru o pragmatických ženách a mužích, co slyší.... Nejsem si jistá, jestli tohle je právě to pravé, co chtěl Šrámek Stříbrným větrem sdělit :-)

Tvůj pohled na svět mě fascinuje, i když by asi neměl, protože už jsem tohle párkrát slyšela..podobný (i když ne tak vyhraněný) názory jsem měla taky, ostatně asi v dospívajících letech tím prošel víceméně každej..zaráží mě hlavně to, že v tomhle neměnném stavu setrváváš, dělej se sebou něco místo mlácení prázdné slámy tady na stránkách.Tak se aspoň budu těšit na nějaký smysluplnější příspěvek.

Mně tam zrovna "akordy parket" sedí. 

Výstižné. Ale s mým pomalejším myšlením se k jejímu obohacujícímu aspektu dopracovávám fakt těžce a dlouho.

jo, jsou to body, který nám pomáhají s orientací v téhle realitě a hodně ovlivňujou tu "naší vlastní", takže bych se přikláněla k tomu vidět v každém konci začátek, ne naopak - to kvůli zachování rovnováhy - a vnímat je odděleně - to kvůli zachování duševního zdraví :-) (pokud nejsme na úrovni duchovních mistrů).

..překroč svůj vlastní stín třeba tím, že přidáš pár řádek v příští básni :-)

Lituju, že nemůžeš být můj táta, napsala bych Děkuju, že jsi...i když ne hned, ne hned :-)

....jednou jsem někde četla...Každý může kdykoli prožít cokoli co kdokoli...hm..šroubovaná, ale zásadní myšlenka, aspoň pro mě. Takže děkuju za tuhle báseň a příběhy, které si našly nás...

Neotřelé zpracování otřelého tématu. Jen ten design bych změnila,  je to dost divoký a místy se musí hodně dívat, což byl asi záměr

Něžné. Výstižné. Přesně tohle jsem potřebovala momentálně slyšet. Děkuju.

To musely být krásné časy, něco z nich v nás muselo zůstat...

Děkuju. To mě zajímá, určitě přednes, budu ráda.

Díky

Díky

Nemůžu si pomoct, ale spíš než nedospělost na mě z textu dýchá spíš opojná domýšlivost - to k obsahu, za provedení dávám 4