merman (Občasný) - 11.2.2004 > šest
-----------------------------------------------------
Sny 14.9.2000
(16)
Kdo chce žít, žije.
Kde překrásně je, slunce svítí v tmavé noci, barev nepočítaně.
Tam sen se stává skutečností.
Ten kdo sní není mrtev,
sní-li krásné sny.
Mnohdy je sen více křišťálový
než odlesk masek života.
Sny dokazují srdce v nitru člověka.
Však není více nádhery
než vidět dva, jak stejné fantazie, slastné melodie, prožívají.
Za to já miluje je, i když jsou mi cizí,
přesto mám je radši než některé mi bližší,
jen dle školské teorie.
Mám k nim dál, a já boha prosím,
dál než k smrti. Sice nevím, co bude včera, bylo zítra,
čas je relativní, to jen lidská zaslepená víra jej okovala v minutách.
Stejně jeví se mi
i vzdálenosti a další míry,
palice na sny, které jen ztěží nad vodou drží mí milovaní reci,
když sní a já o nich.
To oni právem těžší na vahách Spravedlnosti.
Povrchní lidské výmysly proti kráse i vzpurnosti vůči ohradám,
dokud žijí lidé se sny, sním i já a žiji,
jazýček vah by se měl, ale nepřikloní nám.
Nevážili jsme na vahách Pravdy, avšak kde vážit sny,
když v nich skutečnosti není?
Ať si tedy každý naváží dle chuti, kolik snese tmavé noci a jak dlouho bude svítit slunný den.
Ne v minutách, ne v hodinách, ale jemu v srdci.
Kéž sní každý ten svůj dobrý, malý, velký, zlatý, černý sen! |
