Neříkej radši "číča", to jsem jednou nedopatřením shlédl na Nově epizodu ze seriálu Hvězdy pornofilmu zblízka, a tam to bylo samý: Chtěla bych si lízat číču, hladil mi moji číču, mám ráda svojí číču atd..., že se mi to tak zafixovalo, až se toho nemůžu zbavit. Ale k doktorovi s tím nepůjdu. A ty ještě. Někdy vám ji ukážu!

Doufám, že to nebereš zle, ale kdo to taky viděl, pochopí...

Dík za tip s psaníčkama!

A k autorce - na to, jaký vzory uvádíš, mám pocit, že se jim hodně vzdaluješ. A ta barva lila, myš by se z ní zblila. Již prchám, ač kluk již nějaký ten rok nejsem /nemíním tím změnu identity pohlaví/.

Proč to řešíš s Lucií? Mám archaickou výbavu, nepoužívám blesk, a jak sám vidíš z mých i synových /Dorblinových/ prací, jsme omezeni hloubkou ostrosti optiky, tak si představ, jak by to vypadalo, kdybych ostřil na hlavu, která navíc není celá vidět. Tady šlo o kresbu na zádech a náladu okamžiku /kontrast tmy a světelného paprsku/ - v tom se liší zásadně náš způsob práce. Koukal jsem na tvoje fotky hmyzu - je vidět, že máš novější vybavení a technicky jsou opravdu dobrý, ale z mýho pohledu spíš pro editora encyklopedie. Jsou příliš popisný, nevidím v tom okouzlení nějakou situací nebo atmosférou, a proto v nich nic z toho necítím, asi jako portrét z ateliéru - je ostrej, dobře nasvícenej, ale bez duše, jen to tělo a tvář ve správném úhlu. Mým cílem není pod obrázek přidat latinskej popis, ale když se na něj kouknu, tak mi má evokovat chvíli, která mne zaujala, ani nemusím vědět, jak se ta mrcha, co fotím jako součást snímku, vlastně jmenuje. Rozhodně mne nezaujme podchlazený jedinec apod. Tak tady nefňukej s výčitkama na Lucii, je to slabošský.

Myslíš? Já tady žiju - v paneláku, mizejícího ducha dávný Prahy mám rád, není to psaný na objednávku kohosi...Jaká je v tom politika? Připadá mi to jako pomsta za mé hodnocení Iráku od Adiny, ale tu pětku jsem jí teda nedal.

Kdo tady mluví o dětech? Dost zjednodušený pohled na roli a dopad pohádky - jen si vem, jaké procento z tvorby "ryze dětského" Andersena je četbou vysloveně pro dospělé. A jistě bys sám takových případů měl znát povícero. Spíš mi občas schází nějaká ta čárka ve větě a plně mne neuspokojuje ne zcela vybroušený styl, ne vždy zcela adekvátní této formě.

Já, věčné dítě, se však v tom textu vyznám, a proto: