takhle je krásná

nečtu kritiky, i když jsem zaregistrovala, že se tu cosi mele, takže abych nebyla ovlivněná

znám ji, a mohla bych vytknout něco, co mi už trochu drhne, myslím po formální stránce, jinak je to veliká báseň, osudová, řekla bych, taková, která se napíše jednou za pět let, a ve které se vypíšeš, vypíšeš ze všeho, je archetypálně krásná, sahá si v člověku na to nejhlouběji ukryté.

Tuhle báseň se ukládám, nebo raději vytisknu, než zase zmizí.

jo, děkuji.

hezky se vypisuješ, lezeš na povrch, jakoby tvá poezie ztratila současně něco z tajemství, zvláštní je, jak to funguje.

jojo, líbí se mi to.

Pro mě to je, jakobys to skládala z více básní - já se moc nechytám. Jsou tam místa, která se mi líbí hodně, a když mám pocit, že už jsem se čapla, šups, hodí mě ten text někam jinam. Ještě se vrátím, jestli se to nějak nezmění, to mé vnímání.

Ale jako kvildu to rozhodně nevnímám.

Třeba Egilovi se zdálo, že to, co jsem napsala, je hodně blízké tvému psaní. Myslím tu jednu konkrétní kolekci. Ale ty jdeš více do sebe, i při podobných námětech, tvůj svět je víc světem vnitřním, já jakobych více koukala okolo.

výborná

naty, čeho jsi se to lekla?