já jsem na tý andy v textech poněkud alergická

a vlastně jsem trochu alergická zřejmě i na beat v poezii, končit to tím, jak vystoupila z tramvaje, potentočkuji se z toho, takhle se mi to trochu rozbředává.

učesanější beatškatulky, škatulky, hejbejte se.

můžeš mít tolik tváří, kolik chceš, mě to pobavilo, ale nezarmoutilo, onehdy jsem seděla nad ránem v knajpě, a kdosi dělal do kohosi, a ona se tak cudně bránila, holka mladá, idealistická, a ze mě vypadlo: tak mu dej. To jsem čubrněla, co ze mě, netýkavky v soukromém životě, vlastně vypadlo, a jak upřímně jsem to myslela. Ach jo.  to je úplně od věci - k tvým pocitům.

Jasně, že můžeš napsat báseň, před kterou zbledne i emmet. To je přece vždycky zázrak, který přijde tak nečekaně.

na písmáku toho najdeš tuny

tedy, že se míchám do rozhovoru, no nic, už jdu, už jdu......

s drzostí volám křídla

vzápětí padám strachu

no jo, hovadský originál

hovadský remix

aneb: z hovna ani policajta neuválíš. :-)

?

mě na tom fascinuje, co všechno se tenkrát dostalo do časopisu.

A já křičím.

jo jo, chyba v matrixu

totemu. To ano.

takže znovu - lépe

nemyslím si, že by takhle báseň byla ukecaná, nemyslím si, že bych chtěla něco vyhodit a zhustit

stačí?

možná

ale teď bojuji proti zhušťování, proti škrtání, proti mezerám v básních

za básně tekoucí a plynoucí a ukecané. :-))))))

woe: nejsem patron metuzalémů

nerozlišuji lidi na staré a mladé, to pro mě nehraje příliš velkou roli

jenom si myslím, že stařím se podle mě člověk stává plošším, co se týče inteligence, s tou moudrostí bych to taky nepřeháněla, byl - li kdo dobrým, snad dobrým zůstane, pokud v něm byla zatrpklost a zloba, stane se ještě horším. Moudrý stařec (mhmmm, a kde je moudrá stařena?) je podle mě artefakt, něco z oblasti mýtů. Moudrý mladý člověk se stává moudrým starým člověkem, byť s jistými omezeními - zkušenosti jsou jedna věc,  to, že člověk už tolik nestačí přijímat nové podněty věc druhá.

Nevím, komu jsem nahrála na smeč. Půjčuji v dospělém, píšu to v pauze na cigáro, nemám tolik času.