woe: nejsem patron metuzalémů

nerozlišuji lidi na staré a mladé, to pro mě nehraje příliš velkou roli

jenom si myslím, že stařím se podle mě člověk stává plošším, co se týče inteligence, s tou moudrostí bych to taky nepřeháněla, byl - li kdo dobrým, snad dobrým zůstane, pokud v něm byla zatrpklost a zloba, stane se ještě horším. Moudrý stařec (mhmmm, a kde je moudrá stařena?) je podle mě artefakt, něco z oblasti mýtů. Moudrý mladý člověk se stává moudrým starým člověkem, byť s jistými omezeními - zkušenosti jsou jedna věc,  to, že člověk už tolik nestačí přijímat nové podněty věc druhá.

Nevím, komu jsem nahrála na smeč. Půjčuji v dospělém, píšu to v pauze na cigáro, nemám tolik času.

všiml sis? změnila jsem ten stupidní název

no, nejsem si jista, kdo to čte fundovaněji. Je těžké se prokopat přes bariéru osobních sympatií či antipatií...

No jo, haf.

Když poslední slovo, kterého se dočtu, je fuj, to se mi jaksi zatmí před očima.

Ne, vážně, jsem to OK a KO přehlídla.

napsal jsi na Liteře, že to nemá rytmus, ale ten mi skutečně odpočítávat nemusíš, ono by se to u mě minulo s účinkem

a taky jsi tam vypsal rýmy, ke kterým jsi napsal fuj. Možná jsem tomu nerozuměla, když to teď čtu, tak tobě se vlastně některé rýmy zřejmě líbily, a fuj platí jen k některým.

Takže po tobě vlastně nic nechci, já jen, že po prvním čtení tvé kritiky jsem měla pocit, že jsi ty rýmy zhanobil všechny. A to by jaksi nekorespondovalo s drfaustovou kritikou, tak jsem chtěla chtěla vědět, kdo z vás dvou to čte jaksi fundovaněji.

je to strašně citlivé téma - citlivé na zpracování - jak snadno je uklouznout

ty mě štveš s tou hlubší kritikou - mi se líbí začátek, první dva verše, to hlavně

pak je to takové příliš doslovné, takový popis člověka někde na dně

příliš to člověkem nelomcuje, pokud v sobě čtenář cítí soucit, oživí si ho, pokud nemá, neprobereš ho tímhle textem...

jo, díky, taky si myslím, že je zpěvná.

z toho, že tě někdo pometl, si nic nedělej, i když se říká, že když je někdo podmetenej, neožení se, ale to je určitě pověra.

no - naštvání je trochu silné slovo, jen jsem chtěla trochu "zaneřádit" čisťounký Totem.

ve všehochuti

a hlavně jsem chtěla naštvat někoho úplně jiného

i potlesk máte jiný

a líbí se mi to hodně, bez ohledu na ty blbý lajbnicový parkety.

neboj, to přijde, s dechem tu vydrží asi málokdo.

:-))

Jo, díky za vysvětlení.

Může bejt, možná jsem se tak cítila, ach já hérečka z venkovské šmíry

on občasný patos a přehnaná gesta neuškodí, si myslím, tedy pokud nejsou jakože furt a furt dokola. :-))))

Děkuji za vysvětlení.

Tohle jsem už pro mě příliš velké rébusy, i když nepopírám, že své místo v literatuře mají. Jenom já jsem k tomu nikdy nedozrála. A zřejmě nedozraju. Zneklidňovala mě ta tvoje věc - ono mi to připomíná trochu Šimka a Grossmana, (a to se tě nechci dotknout)

s tím, jak psali:

z dálky na mě mávala

svými větvi jasan

vždycky takhle po ránu

s přírodou si řvu.

no jo, já to četla furt dokola, a kolísala jsem od nadšení, které jsem si neuměla vysvětlit, k jakémusi pocitu disharmonie - mě fascinuje to narušení v tom posledním verši, podle toho, jak jsi to napsal v odezvě Claw - já to vidět takto napsáno:

dveře samohany stráží tchán
dveře mé ženy hlídá pas
zelený jsem zas
a mlčím přikrčený

tak jsem asi víc nadšená, ale protože tuším, že nic není u tebe bezdůvodné, prostě mě rozčiluje, že nechápu, proč jsi z toho udělal to "v podřepu" - to je jak rána do činelů, na závěr, takhle to mělo vyznít? No jo, co bys chtěl po "babi".

ano, samozřejmě

ani sama nevím, jestli bych byla já sama schopna vybrat deset svých dobrých básní, fakt že nevím, 

občas to zkouším něco najít, a je to fuška

ale taky vím, že, převezmu-li emmetovu frazeologii, těch slušných je asi víc než deset, a rozhodně nejsou všechny mé zbývající básně sračky, tož asi tolik k tomuhle tématu

A navíc, kdybych si vybírala já svou báseň, kterou považuji za "dobrou", nebyla by to tato, to se tak někdy stává.

metoda cukr a bič?