TOTální E Magazín - Váš prostor


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 7.11. Saskie

Seznam všech rubrik

Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
Prázdninová fotka
Podzimní listí
Dým bramborové nati
Česká zima (poezie)
Česká zima (próza)
Česká zima (fotografie)
Česká zima (ostatní výtvarno)
Podzimní depky (poezie)
Podzimní depky (próza)
Podzimní depky (fotografie)
Podzimní depky (ostatní výtvarno)
MULTIdepky
Mé nejlepší dílo (poezie)
Mé nejlepší dílo (próza)
Mé nejlepší dílo (fotografie)
Mé nejlepší dílo (výtvarno)
Mé nejlepší dílo (grafika)
Mé nejlepší dílo (multimédia)
MĚSTO (moře, kuře, stavení) - próza
MĚSTO (moře, kuře, stavení) - poezie
MĚSTO (moře, kuře, stavení) - foto
MĚSTO (moře, kuře, stavení) - výtvarno
MĚSTO (moře, kuře, stavení) - multimédia
MĚSTO (moře, kuře, stavení) - úlety
Podzimní depky 2 (poezie)
Podzimní depky 2 (próza)
Podzimní depky 2 (fotografie)
Podzimní depky 2 (ostatní)
Pod povrchem (poezie)
Pod povrchem (próza)
Pod povrchem (fotografie)
Pod povrchem (ostatní)
Soutěž - Doširoka otevřené (poezie)
Soutěž - Doširoka otevřené (próza)
Soutěž - Doširoka otevřené (fotografie)
Soutěž - Doširoka otevřené (ostatní)
Soutěž - Pojďte se chvíli bát (poezie)
Soutěž - Pojďte se chvíli bát (próza)
Soutěž - Pojďte se chvíli bát (foto)
Soutěž - Pojďte se chvíli bát (ostatní)

*Zajímavé odkazy*
Redakce Totemu
Seznam Anket
Společná tvorba
*Tvé další možnosti*
Publikovat nový příspěvek
Publikovat foto, obrázek
Publikovat formulářem
Nápověda

Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@gmail.com

Vyhledat poznámky podle:
1.Přezdívky:		2.Obsahující slovo:

Nejnovější poznámky u příspěvků: 15.strana

Typ zobrazení:

nejnovější poznámky

vlastní poznámky

poznámky u vlastních příspěvků

U příspěvku:VRÁTIL BYCH SE (1968) + youtube recitace

love (Pravidelný) - 21.8. > Je to krása nebeská dotýkající se hvězd a Venušina pahrbku Bohuni Houskový, toho primitivního parazita a laciný kurvičky s malým kokotom🐸🐸🐸🐸🐸🐼🐸

Doporučil
NOVÁ >>>

U příspěvku:Andělské utopické možnosti vývoje vztahu lidí a planety

PřilítliMimozemšťani (Stálý) - 20.8. >

Po dvou týdnech se hlásím a vracím, musela jsem řešit PC, který se po dlouhých letech rozhodl stávkovat. Počítačům nerozumím, takže jestli tu měl někdo kecy, že jsem debil, že nejsem hned zpátky, je mimo. Holt, číhají tu černí mágové, krásně jsem si od nich odpočinula, od jejich věčné nenávisti. Jsem skutečně ráda, že se mi sem podařilo vůbec umístit ten vzkaz, že se mi porouchal počítač a že tudíž nebudu psát, tudíž jsem nebyla energeticky bombardovaná úzkostmi těch, kdo by se o mě případně báli, že už si mě něco vzalo.
Ne nevzalo, mám pocit, že můj počítač věrně přežil armageddon a dimenzionální a mimozemskou válku a teď, když už je to všechno dobrý, se docela zaslouženě složil.

Já jsem si z toho udělala úžasnou dovolenou taky, protože jsem digitální vystěhovalec, jak můžu být X týdnů bez internetu a můžu si to dovolit, tak to udělám a za žádnou cenu nehledám rychlou náhradu, abych se hlavně dostala na internet. Naopak, plnohodnotně využívám fakt, "že se mi rozbil počítač". 14 dnů horko, žádný počítač, žádný internet, žádná televize, neboť se na ni nedívám už od 2019, kdy mi došlo, že je agresivní, jdou z ní zlé vlny a mě z ní všechno bolí, hlavně hlava a mozek. Takže horko, žádná technika a žádné zlé zprávy, ani žádné úvahy na totemu. To, co by mladistvého dovedlo k sebevraždě, mi způsobilo nejlepší duševní odpočinek za dlouhé roky a byla to krásná obroda po těch předchozích šílených letech dimenzionální války.

Takže jsem něco poklidila, pohrabala se ve starých věcech, našla knížky po předcích vydané ještě před druhou světovou válkou, které mě více uvrhly do starých časů a mentality a kdy jsem si uvědomila, jak děsivý celý náš vývoj je, jak byli lidi před sto lety duševně a spirituálně ještě někde úplně jinde, v křesťanských ztuhlých postojích, nebo na dně společnosti a jak by z toho dnešního fičáku s dimenzemi a mimozemskými civilizacemi šíleli. Jak se nás zkrátka nikdo neptá, jestli jsme, nebo nejsme připravení. Je zázrak, že to vůbec vyšlo. 100 let už jedna generace nestíhá tu další, duševně i technicky. Kvaltuje se jak o život, protože jde o život.

Nemůžu si odpustit si rýpnout do židovstva, neb v těch starých mravně poučných knihách jsou židi popisováni surově jako lichváři a to, co třeba Petr Pithart oslavuje (odpovídání otázkami), naši předkové uměli jasně zhodnotit jako drzost a sprostotu, asi jim ještě sloužila hlava.
Tady přepisuji jasný důkaz z nejmenované levné knihy vydané r. 1937:
............................................................
"Proto jsem chtěla s tebou mluvit. Kolik dáš do toho šeftu?"
"Radši mi řekni, jak se ty cítíš?" opáčil po židovsku.
Vzepjala se uraženě:
"Koukej - takhle spolu jednat nebudeme, to bychom nikam nepřišli. Já ti řeknu rovnou..."
............................................................

Jinak mě taky trklo do očí, jak jsme ve skutečnosti jako společnost nádherně technicky pozadu, ve skutečnosti jsme zaostalí. Možná je to jen divný pocit, ale jakmile se takhle člověk odřízne od digitálního světa, tak zjistí, že se všechno přestalo vyvíjet a umřelo. Hospody nejsou, společenský běžný život zemřel, místa kde se něco dělo už nejsou, lidi jezdí pořád v autech, už nefunguje běžná síť obchodů a telefonních budek, neexistuje pořádná veřejná diskuze, nic se nikde neděje, silnice jsou rozbité a elektřina kurevsky drahá ... realita a civilizace a její technický a duševní vývoj úžasně stagnuje ... ale hlavně že máme teda to 5G a ten HAARP a ty chytrý telefony. Protože internet a chytrý telefon a hodinky, to je prostě všechno, všechno.
Snad to jednoho krásného dne skončí a lidem dojde, jak jsme zaostalí, že žijeme v iluzi o vývoji, v ničem jiném. Je to nastupující dystopie, snaha o zotročení a ukradený technický vývoj.
Místo volné elektřiny a vědecky potvrzené reinkarnace máme přece facebook, stále ještě vydržovanou církev a materialistické akademie a rozbité silnice.
Jupí.

Tak tolik náhle získané dojmy, které na mě vybafly po X letém dimenzionálním a digi virtuálním boji, v náhle získané sladké přestávce.

Přečetla jsem si kdeco za dlouhých večerů, včetně nějaké esoteriky, která dřív pro mě byla svatá a upřímně se už musím smát. Už mám všech těch chytrých mágů a okultistů plné zuby. Všichni chytrý jak rádio a co člověk smí a nesmí a musí a nemusí. Nejradši bych se v příštím životě narodila do světa bez filosofií, ideologií a jakéhokoliv mystického uchopení čehokoliv. Člověk by ty schopnosti začal používat, jak má, právě proto, že by nic nevěděl. A nebyl by nakrmený, jak se nejdřív musí zaklít, než třeba začne s telepatií.

Takže mě to všechno hodilo zase do další revize mého zážitku a popravdě fakt nevím, jestli jsem teda ta špatná zlá duše, co se špatně a zle spustila s tou esoterikou a tak jsem za trest prošla nižším astrálem a teď mám do duše vypáleno signum hrůzy, nebo to vážně byla dimenzionální válka a jsou tu mimozemšťani.
Už je mi to i docela i šumák, popravdě.
Protože pro mě to dopadlo skvěle. Útoky přestaly, z planety pulsuje světlo a láska, dokonce se ten proces v několika posledních týdnech opět přemístil na novou lepší úroveň, že co bylo skvělé předtím, nyní trochu bledne ve stínu, zůstala jsem v kontaktu jen s těmi, kterým věřím a mám je ráda a oni mi pomáhají. Celý ten dřívější horor se rozplynul jak noční můra a kdybych byla "schizofrenička", nikdy bych se nenadála tak sladkých konců a happyendu. Práškaři by mohli závidět.

Taky jsem si po letech přečetla konečně v klidu a soustředěně Poselství Amenti od Petra Penguina. Já to ještě nečetla na papíru. Jen jsem to slyšela namluvené od Eli Staníkové někdy v dubnu 2020 a tehdy mě to ohromilo, protože jsem vůbec nečekala, že můj šílený a těžko popsatelný zážitek se bude tolik shodovat s něčím už napsaným.
Je to zvláštní dílo, plné nových náhledů na věc.
Ohromilo mě to i podruhé, dokonce ještě víc než poprvé, přesvědčilo mě to, že vážně nejsem šílená, myslím si, že tolik zvláštních shod není náhoda. Takže jsem se duševně zase vytáhla z padlých do nižšího astrálu a oklepala jsem se.
Nějak to sepíšu a rozeberu, v čem jsou shody, nebo co je zajímavé, že jsem to zažila.
Jak k tomu bude čas.
V současnosti to považuju za jediné dobu trochu stíhající dílo. Nebo alespoň jediné, které tak nějak znám.