ad1 - celá práce je č-p analýzou první strofy. pro toho, koho by víc zajímala role analytického přístupu pro estetický zážitek, je tu uvedená Pepperova práce (mají ji v Klementinu)

ad2 - já tady "neváhám mezi interpretací a teorií recepce" už proto, že nejsou položený na jedny váhy. interpretace tu nestojí za cíl, ale pro cíl, nutný (sdělovací) prostředek k jeho dosažení. cílem není váhání, ale usouvztažnění 2 pohledů - 2 body na začátku (čti pořádně!)

ad3 - když se na to díváš takhle, tak bys měla vědět, že první věta tvého odstavce je interpretace, stejně jako je tahle věta interpretací tvé interpretace. tzn. tohle není ten správný přístup!

_____uvedu ti schválně jeden příklad toho, jak "interpretuješ":

"Paty odstavec se po vete o..." - jak můžeš tvrdit, že se 5. odstavec vyčerpává tím a tím, když sama přiznáváš, že jsi ho celý nepochopila? obzvlášť, když jsi ta milovnice interpretací!

_____myslíš, že uchopit symbol je banální operace? zase si to špatně vykládáš: nejde tu totiž o propojenost, ale o vzájemnost (dynamický bilaterální vztah), a v tom je rozdíl! nejde tu o vztah příčina-následek apod.

_____ta komplementarita spočívá právě v téhle vzájemnosti č a p vztahů

ad4 - rozhodně tenhle text není esejí jen kvůli tomu, že místy využívá esejistické postupy. je mi jasné, že ty bys napsala esej, ale tenhle tvůj požadavek je na tomhle místě nemístný

--------------------

jak jsi řekla - jsi milovnice interpretací - to vidíme: ani se neodvažuju spočítat, kolikrát se to slovo v tvé poznámce v různých obměnách objevilo. jestli jsi tady hledala interpretaci, nebo něco jako návod na to, jak být úspěšným interpredátorem... problém vidím v tom, že jsi to hledala tak moc, až ti to hledání znemožnilo čtení šacení

proti interpretaci jako takové nic nemám, ale prostě: tady o ní nejde! jde tu o analýzu básnického textu pro jeho estetickou recepci. (teprve součástí analyzování je interpretace. ovšem výtěžkem analýzy nemá být dointerpretování, ale odhalení č-p vztahů, případně lyrického subjektu)

____ale uvědomil jsem si to i díky tobě a za to bych ti rád poděkoval!

takhle se v tom vytratí *...ššš                                   (* to)

myslím, že máš stenografický potenciál

ale to s tou sebekritikou je chvályhodné! (nedávno jsem tu jednu takovou musel udělat)

:) a co když mi jako je sedumdesátsto a slovo vývin je "intelektuální provokace"?

jinak děkuji tvému vepři za rady do života - držet se při zdi chlíva a krok... před porážkou - takže vlastně ani nevím, co si mám vybrat (existují jakási vepřová vítězství?). myslím, že rozumím, a myslím, že ty nerozumíš. tohle jsem napsal (teď si podepíšu smrt) asi tak během dvou tří hodin na koleni, moc mě to bavilo a fakt sem si to užil, tak sem si řek - tohle musíš vyvěsit na nástěnku! ... to ano, ale ještě jedna věc (ta práce).

o básni jako takové nemůžeš říct - je složitá, nebo je složitá míň, než nějaká jiná. z téhle perspektivy o ní můžeš říct jen to, že báseň je právě tím, za co ji pokládáš. ty ji pokládáš za složitou a její složitost za funkční... o.k. ale četla jsi opravdu pozorně? anebo ses jen chytala "nenápadných metodologických odboček" - neříkám tu v podstatě totéž, když v jedné takové "odbočce" zmiňuji S.C. Peppera a jeho pojetí této složitosti" (komplexnost)?

jestli jsi četla pozorně, minimálně 2 počáteční body, tak bys měla vědět, že tohle není interpretace, ale že v ní jde o to, jakým způsobem ti tahle báseň umožní estetický zážitek (ev. prožitek...), který je zhruba řečeno tím mocnější, čím je komplexnější (Pepper) - takže žádný "jednoduchý asociační řetězec" tam, kde jde o přísnou strukturaci motivů. ty asociace to je jen jedna z dílčích složek tvého zážitku (a tebou zmíněný řetězec jen jedním z možných řetězců) - to, co tedy říkáš je čtenářská redukce, na kterou máš samozřejmě právo, jenomže opomíjí zásadní věc - to, že jejich "propojenost" je umožněna právě proto, že jsou umístěny v takových a ne jiných časo-prostorových souřadnicích (nebo spíš na č-p dráhách). a pro jejich odhalení musí člověk báseň (byť maně) analyzovat. prostě si v duchu říct: "aha! tak takhle to je!" a právě proto, že se to děje bleskurychle, si myslím, že tu moje formulovaná analýza tohoto "aha"vzbudila takovou nelibost :)

co se týče toho, jak je to napsáno, toho jsem si vědom a už jsem tu na podobnou (a oprávněnou) výtku reagoval - dík za pochopení

dyk jo_ chtěl jsem ti mermenocí něco po delší době napsat a takhle to dopadlo

tohle byl prostě výkřik a myslím, že to mělo i patřičnou, vykřičřenou formu

dýk za pochopení

ty dvě roviny - je to podle mě otázkou tý zapeklitý "2jí intencionality", kolem níž se to (vnitř-čas-věd) pravděpodobně točí! (aspoň u Husserla - ale třeba, a sám H. se k tomu přiznává, tohle je už u Augustina - jedna z knih Vyznání je skoro celá věnovaná paměti - to ale asi víš, každopádně je to zajímavý)

souhlasím, že to má 2 roviny. ale ta 2jí intenc. probíhá v obouch - ve čtení i interpretaci s tím, že vnitř-čas-věd interpretování je korelovaný vnitř-čas-vědomím čtení. vlastně mi tu šlo jinými slovy o překlenutí týhle propasti* - ta korelace je možná to, co určuje čas-prostor vztahy, který jsou tím, co "naviguje" interpretaci. asi před 2 rokama jsem četl Ecovy "Meze interpr." - moc si z toho už nepamatuju, jenom to, že říká, že nekonečná sémióza, není nekonečná (mřížka?) absolutně (ale budu si to muset znova přečíst - neznáš to? ještě to v krámech mají)

*o to, že jsou to sice dvě roviny, ale náležející jednomu estetickýmu zážitku jedný básně. otázka je, jestli potom můžeš mít 2 striktně oddělený estetický zážitky. podle mě ne, a proto ta komplexnost v čase jen narůstá. (o tomhle problému taky píše Pepper, ale je to práce kterou jsem nečetl, ale kdyby tě to kór zajímalo, dá se to zjistit)

co má fenomenologie společnýho s básní? to jsem se snažil ukázat v tom textu. zkusím to tedy říct jasnějš: fenomenologickou analýzu jsem se tu pokusil využít pro zmapování časových rovin nastíněných v básni proto, abych je mohl líp uchopit a usouvztažnit s prostorovými. potom mezi nimi odhalit paralely. tyhle č-p vztahy jsou pro mě něčím, jako vodítkem, spíš pozadím, které vede tvoji pozornost v průběhu čtení.

"Stačilo by přece (u básně) hovořit ke konkrétním básnickým obrazům, k tomu co vyvolávájí, kam dle kritika míří."

to, co jsem napsal není kritika!!! je to studie o průběhu estetického zážitku (myslím, že to bylo naznačeno dost zřetelně. jsem studentem estetiky a komparatistiky).

určitě víš, že estetika je vědou, která do 18. stol. byla součástí filozofie. v dnešní době se sice spíš přiklání k psychologii, teoriím vnímání a recepce, přesto je s filozofií těsně spjatá. jedním z hlavních témat soudobé literární estetiky je recepce textu (a její průběh) coby uměleckého díla. moje studie je příspěvkem k tomuto tématu. asi nejpodnětnější koncepcí recepční estetiky je teorie Kostnické školy (Iser, Jauss), která vycházela mimojiné i z fenomenologie (Ingarden).

být tebou, vycházel bych především z tohohle!

"lidé, zvláště kteří v takovém či podobném oboru začínají, trpí jakýmsi pocitem vlastní přemoudřelosti a naprosto nesmyslně strkají celou řadu těžkých vědeckých termínů tam, kde nejsou nejen nezbytné"

kde?

"Na druhou stranu se jim, jako tobě stává, že říkají naprosté banality a tváří se u toho kdovíjak vědecky, ale to už patří k meritu věci...Složitou a místy nejen, že nesrozumitelnou a neobratnou úvahu vedeš k naprosto jasné věci, kterou citlivý čtenář pozná okamžitě..."

například?

buď proboha konkrétní, vyjadřuje se k přímo k tomu, co jsem udělal špatně. kde jsem například užil nesprávně nějaký termín a proč. vysvětli mi to, ukaž mi ho :) budu jenom rád. to, do čeho jsem se pustil je velký sousto :) a já se pořád učím, i když nejsem v tom prvním ročníku. z toho, cos mi napsal se nedozvím zhola nic, než "drž hubu a krok" - a to se mi fakt nelíbí, je to strašně snadný. buď tady konkrétní, jo!

co se týče banalit - je to analýza, snažil jsem se vycházet i z "banalit". ukaž mi ale, kde jsou moje závěry banální a v jakém smyslu

----------- to s tím egilem si doufám nemyslel vážně: myslíš, že tím, že něco napíšu o egilově básničce, jsem automaticky jeho prcin? nehledě na to, že jsem tu (v tomhle textu!) básničku vůbec nehodnotil

no jistě - studuju komparatistiku

dostal si 3 body, bolí to?

teď mi došlo - díky holgerovi, že sem napsal pěknou blbost:

tu 3ku BERU ZPĚT

dobře mi tak

moc si nedokážu představit nechtěnou otrokyni - ona o tom nerozhoduje a potenciální majtelka si ji asi nekoupí, když bude mít tři vyviklaný prsty

a ta skrčená má být rozžhavená? nedokážu si ji takhle představit, tedy pokaď by ten final countdown až tak visel ve vzduchu

abys nedopadl jako Viridiana

ale ta odvaha je správňácká

co to je s tebou? tohle je senilní jak cukrová vata na holeni

ty jedna Liáno, netuším, jakými modely ses zabývala - ale co se týká Ingardena a Husserla - tak první z nich třeba napsal "Umělecké dílo literární", který by asi bez prvního vůbec nevzniklo, a to nehledě na následovníky obou (to je první věc)

chápu, ty už jsi nad tím, aha - můžeš bejt nad tím třeba 30 panelákrát, ale to, jak se tu vyjadřuješ ukazuje na to, že o tom víš úplný, letmý prd

ty tady píšeš o prožitku atd. ale k tomu je třeba mimojiné i ta pokora, abys mohl básni věnovat pozornost, pokora, kterou asi nemáš, jako jí měli ti, kteří jí naslouchali ne proto, aby si ji potom vzali někam do kouta a tam z ní složili origami (sorry - tohle bylo nefér, ale nesmažu to)

zkus se jen chvíli zamyslet třeba nad tímhle (prosím!):

poznání funduje (viz ten Pepper) intenzitu prožitku*

nemluvě o tom, jak literární teorie minimálně dvě tisíceiletí podněcuje uměleckou praxi. přečti si ARS POETICA (mám pocit, že existují i poetiky východních literatur)

to, co sem napsal možná není bůhví co, ale vím aspoň, že tu pokoru jsem měl a víš proč? protože neříkám takový bláboly, jako kdybych řekl: "egilovo Šacení toťe veliký prožitek!"

ten prožitek jsem totiž měl, a proto jsem o tom prožitku napsal, o jeho průběhu, vytváření, dopadu... asi jako když, Li Po píše jak si užil Lipo

--------------------

*viz radost z rozPOZNÁNÍ během tragédie (Arištotl - ale ty přece víš, ty jsi 30 paneláků nad nim)

k tichotamovi / i ostatním:

Tome s tím vnitř-čas-vědomím: mám pocit, že si zapomněl na sukcesivitu čtení! obzvlášť, když ten muj výplod směřuje k interpretaci, při který se (v týhle básni rozhodně) musíš k časovosti vztahovat (např. když oživuješ retencionální vzpomínky, který (z důvodu sukcesivity) pořád ustupují vzad) - no vlastně i v tom čtení. nejde tu jenom o to, co je zprostředkované - samotné čtení je (estetická) událost, která má (sice specifickou) časovost (viz Lessingův Láokoón) ... napiš, co si o tom myslíš, protože si tím nejsem 100pro jistej (jak bych taky mohl)

co se týče stylu jde o to, že to není nějakej "domácí úkol" (jak se tady někdo domýšlí) - tohle mě prostě bavilo, aniž bych se chtěl shazovat... ale zkus jenom nahlídnout do toho Blanchota (vyšel nedávno v Hermann a synové) - možná na něj budu dělat postupku, takže se na to musim pořádně připravit .-)

tu postupku budu psát na estetice, a proto jsem rád, žes upozornil na tu estetickou rovinu - kterou, mám pocit, většina lidí absolutně pomíjela, a proto asi došlo k nedorozuměním

(a není to Popr:)

řekl bych spíš memento existence, než neexistence, která je nepředstavitelná.

báseň s názvem "neexistence" může být buď ironická, nebo může být negativním popisem existence, která tu byla. to si myslím, že je případ téhle básně.

mnohem výstižnější slovo (a v tomhle případě jde o všechno, jelikož název jako je tenhle je definující!) by tu bylo místo "neexistence" například jednoduše smrt, protože u zemřelého předpokládáme, že žil, kdežto u neexistujícího nemůžeme předpokládat nic určitého ani neurčitého (proto se mi, i vzhledem k názvu, líbí první strofa. je to určitý a kompaktní obraz, který sám sebe zahaluje a znejasňuje vzhledem k tomu, co významně předdefinovalo jeho recepci):

socha je určité memento existence, "ztuhnutí" je třeba umíráním, ale ne přechodem z existence do neexistence, ztuhnutí je změnou stavu, která nepopírá ontologický status toho, co se mění: existuješ sebe-vědomě i sebe-nevědomě

sama vidíš, že se něco stalo - poezie trpí velká slova, někdy jimi trpí sama

často slýcháš v sobě dudy,

na něž hrají kozy z nudy své?