od Pascala, který poznal Boha a tlak plynů téměř zároveň...

--to je výborný

Joj vlaky, rodná krajina se za oknem míhá, natáhneš nohy na nohy protisedícího, drncá to tím zvukem, který si myslím zrovna ty(?) popsal jako tddn, tdn, koženka se lepí na stehna. že nemají stolečky, to by mě zas tak netrápilo, fascinují mě spíš boty těch cestujících - nevzpříčí se při vystupování mezi dveřmi? kdyby se tady kostka ještě ukázal(a), asi bych napsala, aby mi to prodal(a).

nedívej se na to mýma očima, to je zbytečný pokoukání, spíš hodně čti - klasiky i lidi tady, dělej si vlastní úsudek, dívej se, jak se některé motivy i slova opakují a jak z těhle opakování vyrůstá klišé. stačí mít trpělivost a trochu pozorovacího talentu. třeba metafora otrhávání kopretiny JE klišé (i když ti spousta lidí řekne, že není, a já ti zase nevysvětlím, PROČ je to klišé) atd. dívej se, čti.

fuj to jsem úča. ble;)

já teda rozhodně s pointou... a hodně oslovilo. dotklo. či jak se to řekne. jen ta forma mi ňák nesedí. tedy 5, ale to déčko jako by tam bylo:)

emmete václave, pohonil sis triko fakt nechutně, ale povíš mi, jak jsi pochopil Mullholland Drive? 

hm... škrtat. čistit. brousit,

vždyť fůru přátel máš/ v zeleném údolííí

Cha! Někdo hledal až našel Nema.

neoslovuje... pravděpodobně by se mě měl dotknout obraz lotosu na vodní hladině - fajn - ale to se na něj radši podívám a nebudu si o tom jen číst skrz neoriginální, pro mě nezajímavá slovní spojení. sumasumárum - pro mě popis, ne poezie.