Očima uhýbáš před zraky lidí,

snažíš se být stylizací vlastních sfér.

Chceš ať jen úsměv tvůj vidí

a následují stejný směr.

Cílem tvým je otevírat oči

a provázet novým světem.

Černí andělé v něm křídly točí

a malý král pochoduje s křesílkem.

To je vysněná země,

kde ptačí ženy pomalu kráčí…

Jsi hanblivá postavička velkého jména,

plná lásky, bolesti a toužení.

Divící se a radující z každého rána,

ve kterém nacházíš pochopení.

Když stojíš před námi všemi, s černými křídly a linkami,

nejsi ani tak známou hvězdou,

jako spíš člověkem propleteným stejnými bolestnými nitkami.

Vláknem osudu co zahrává si s tebou.

Do tvé země,

ptačí ženy pomalu kráčí…